Rozhodnutí NS

30 Cdo 4219/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/18/2018
Spisová značka:30 Cdo 4219/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4219.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
11/03/2019
II.ÚS 869/19
JUDr. Kateřina Šimáčková
odmítnuto
05/28/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 4219/2018-273


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobkyně O. V., identifikační číslo osoby XY, se sídlem v XY, zastoupené JUDr. Miloslavem Moravcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Laurové 2519/3, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, identifikační číslo osoby 66003008, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o náhradu škody ve výši 6 280 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 180/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 70 Co 27/2018-254, t a k t o:

I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 70 Co 27/2018-254, se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.


Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 9. 2017, č. j. 23 C 180/2008-227, rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 619 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 22. 9. 2017 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), že se zamítá žaloba ve výši 661 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 22. 9. 2017 do zaplacení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně 80 % nákladů řízení, tj. 232 819 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně), že žalovaná je povinna uhradit na účet státu 90 % nákladů řízení, tj. 82 975 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně) a že žalobkyně je povinna uhradit na účet státu 10 % nákladů řízení ve výši 9 219 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok V. rozsudku soudu prvního stupně).

Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. 2. 2018, č. j. 70 Co 27/2018-254, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. tak, že se žaloba ohledně částky 5 619 000 Kč s příslušenstvím zamítá; ve výrocích o nákladech státu IV. a V. se rozsudek mění tak, že se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a žalobkyni uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 3 000 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, prostřednictvím které se žalobkyně domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku toho, že správní orgán dne 5. 6. 2000 vydal správní rozhodnutí č. j. 400/00, jímž zařadil do pasportu místních komunikací i ulici XY, která byla umístěna na částech pozemku parcelní číslo XY a XY v katastrálním území XY a tvořila přístup a příjezd ze silnice II/603 (stará Benešovská) k prodejně žalobkyně, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Založil tak režim jejich veřejného užívání a zapříčinil vznik problémů, které následně eskalovaly v zamezení a omezování přístupu k prodejně žalobkyně ze strany vlastnice výše zmíněných pozemků (parcelní číslo XY a XY v katastrálním území XY), společnosti MOLINO s. r. o. Žalobkyně tak po určitou dobu nemohla realizovat svou podnikatelskou činnost a v této je do současnosti omezována.

Žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání, k němuž se žalovaná vyjádřila.

Dovolací soud v dovolacím řízení postupoval podle občanského soudního řádu [rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 29. 9. 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], přičemž dovolání odmítl pro vady.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Uvedeným požadavkům dovolání nevyhovuje, když dovolatel v této věci neuvedl ani citaci § 237 o. s. ř. (což je samo o sobě nedostatečné), natož aby vyjádřil, v čem přípustnost dovolání spatřuje.

Ústavní soud se uceleně vyjádřil k požadavku na dovolání spočívajícím v uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ve stanovisku pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.). Plénum Ústavního soudu je mimo jiné toho názoru, že § 241a odst. 2 občanského soudního řádu stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání. Není tedy v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud v případě, že dovolatelé tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu podané dovolání odmítne. Tento závěr platil od počátku přijetí účinné právní úpravy a platí tím spíše nyní, kdy Nejvyšší soud v nespočtu rozhodnutí na povinnosti dovolatelů upozorňoval.

Dovolací soud vzhledem k výše uvedenému dovolání směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 70 Co 27/2018-254, posoudil jako vadné a odmítl jej.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 18. 12. 2018


JUDr. František Ištvánek
předseda senátu