Rozhodnutí NS

33 Cdo 831/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:33 Cdo 831/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.831.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 831/2018-87


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. S., bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Sikorou, advokátem se sídlem v Třinci, náměstí Míru 551, proti žalovanému D. D., bytem XY, zastoupenému JUDr. Denisou Wesselsovou, advokátkou se sídlem v Karviné, Karola Śliwky 129, o zaplacení 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 421/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2017, č. j. 11 Co 294/2017-68, takto:

        I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.616,- Kč k rukám JUDr. Denisy Wesselsové, advokátky.


O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 6. 2017, č. j. 20 C 421/2016-41, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 250.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Uzavřel totiž, že splatnost půjčky nebyla dohodnuta, a proto mohla nastat na základě výzvy věřitele v souladu se zněním § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.) – dále jen „obč. zák.“ Byla-li však vznesena námitka promlčení, odvolací soud dospěl k závěru, že právo žalobce je promlčeno, neboť v souladu s konstantní judikaturou v případě takové splatnosti začíná běžet promlčecí doba (§ 100 odst. 1 a § 101 obč. zák.) dnem následujícím po vzniku právního vztahu (smlouvy o půjčce) a nikoliv dnem, kterým nastala splatnost dluhu na základě výzvy. V případě půjčky částky 200.000,- Kč začala běžet promlčecí doba dnem 22. 6. 2011 a v případě částky 300.000,- Kč běžela již od 1. 4. 2011. Podal-li žalobce žalobu až dne 1. 12. 2016, uplatnil své právo po uplynutí promlčecí doby. Jako obiter dictum odvolací soud dodal, že žalobě by nebylo možno vyhovět ani v situaci, kdyby byla splatnost dohodnuta v souladu s § 564 obč. zák., tj. kdyby doba splnění byla ponechána na vůli dlužníka. Žalobce by se musel nejprve žalobou domáhat určení splatnosti, přičemž případná výzva věřitele ke splnění by byla bez právních účinků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1343/2014. Oproti zjištěním obou soudů prosazuje názor, že splatnost půjček byla „pevně dohodnuta“.

Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017; dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.

Spatřuje-li dovolatel naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. v řešení otázky určitosti smluvního ujednání o době splatnosti půjčky, pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu a vlastního hodnocení důkazů, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť oproti odvolacímu soudu prosazuje (skutkový) závěr, že splatnost obou půjček byla „pevně dohodnuta“.

Dovolatel nejenže staví své dovolání na vlastní skutkové verzi (v rozporu s tím, jak byl skutkový stav věci zjištěn oběma soudy), nýbrž ani závěry rozsudku ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1343/2014, do poměrů nyní souzené věci nedopadají. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud totiž řešil otázku určitosti ujednání splatnosti dluhu ponechané na vůli dlužníka (§ 564 obč. zák.), přičemž nastala-li by taková varianta v nyní souzené věci (což se podle odvolacího soudu nestalo), nemohl by tento tvrzený rozpor s judikaturou dovolacího soudu přivodit pro žalobce příznivý výsledek, neboť by jeho žaloba na plnění musela být zamítnuta pro předčasnost.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 2. 2019


JUDr. Václav Duda
předseda senátu