Rozhodnutí NS

30 Cdo 1069/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:30 Cdo 1069/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1069.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Přípustnost dovolání
Odpovědnost státu za škodu
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017
§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 1069/2017-107


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) J. Š., nar. XY, b) P. Š., nar. XY, a c) R. K., nar. XY, všichni bytem XY, zastoupených Mgr. Jaroslavem Vozábem, bytem v Pardubicích, V Ráji 1865, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 170/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2016, č. j. 23 Co 481/2016-87, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Žalobci se žalobou ze dne 8. 6. 2015 domáhali na žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé jim v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 244/94, u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. D 486/86, převedeného pod sp. zn. D 2124/94, a u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 181/89.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. 31 C 170/2015-77, odmítl žalobu ze dne 8. 6. 2015, doplněnou v podáních ze dne 27. 6. 2015, 12. 9. 2016 a 15. 9. 2016, (výrok I) a uložil žalobcům zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně 600 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 12. 2016, č. j. 23 Co 481/2016-87, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Námitka žalované, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že je žaloba projednatelná, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, když dospěl k závěru, že nedostatky žaloby byly zhojeny v následných podáních žalobců ze dne 27. 6. 2015, 12. 9. 2016 a 15. 9. 2016, a o žalobě tak bylo možné rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3940/2017).

Ani další námitka žalované, že žalobci zatížili řízení prostřednictvím svých tvrzení v odvolání dalšími vadami, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani zde se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když dovodil, že se nejedná o vady, které by bránily pokračování řízení. K tomu navíc dovolací soud již dříve uvedl, že má-li podání, kterým žalobce uplatnil změnu návrhu (§ 95 odst. 1 o. s. ř.), vady, jež brání pokračování v řízení o změněném návrhu, pokusí se předseda senátu postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř o jejich odstranění. V případě, že tyto vady nebudou přes výzvu předsedy senátu odstraněny, má to za následek, že soud k takovému podání nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 85/2002, uveřejněné pod číslem 57/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na dalších žalovanou vymezených otázkách (zda rozhodnutí o odmítnutí žaloby může učinit asistent soudce a zda je překážkou odmítnutí žaloby větší časový odstup od jejího podání) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud odvolání žalobců vyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalované nijak projevit, což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. 1. 2019


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu