Rozhodnutí NS

6 Tdo 502/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/25/2019
Spisová značka:6 Tdo 502/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.502.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 502/2019-7492
USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2019 o dovolání, které podal obviněný D. M., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, č. j. 7 To 352/2017-6423, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 228/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení


1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 4. 2016, č. j. 4 T 228/2013-6033, byl obviněný D. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 2, 3 tr. zák. spáchaný formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

obžalovaní D. M. a K. N.
společně v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch dne 25. 2. 2008 v době kolem 18:00 hodin v XY, na křižovatce ulic XY x XY, po předchozí dohodě D. M. a dosud neznámý pachatel úmyslně navzájem havarovali s osobními motorovými vozidly a to tak, že D. M. řídil vozidlo zn. Renault 21, rz. XY, při odbočování vlevo do ulice XY nedal přednost v jízdě a došlo ke střetu s protijedoucím vozidlem tov. zn. Volkswagen Passat, rz. XY, jehož evidovanou majitelkou byla E. P., jehož řidičem v době úmyslné nehody byla dosud neztotožněná osoba, za níž se vydávala K. N., kterou za tímto účelem zkontaktovala a na místo nehody přivezla dosud neztotožněná osoba, přičemž obžalovaný D. M. oznámil pojistnou událost na telefonickou linku Allianz pojišťovně a obžalovaná E. P. písemně Allianz pojišťovně, a. s. a následně u téže pojišťovny uplatnila nárok na pojistné plnění z této dopravní nehody o níž byl policejním orgánem DI Správy hl. m. Prahy pod č. j. PSP-4466/DN-2008-427 sepsán protokol o nehodě v silničním provozu s projednáním, ačkoliv si byli vědomi, že k dopravní nehodě a jí způsobeného poškození zejména u vozidla VW Passat ve smyslu nahodilé události nedošlo a tuto nahodilost pouze předstírali, pojistné plnění bylo následně vyplaceno dne 7. 3. 2008 na účet E. P. č. XY ve výši 397.702 Kč, čímž způsobili Allianz pojišťovně, a. s., Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, IČ: 47115971, celkovou škodu ve výši 397.702 Kč (PU 2008015823).

Citovaným rozsudkem bylo zároveň rozhodnuto o vině a trestu zbývajících devatenácti spoluobviněných.

2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. za použití § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s obviněnou K. N. poškozené Allianz pojišťovně a. s. částku 397.702 Kč.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 11. 2017, č. j. 7 To 352/2017-6423, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. Odvolací soud týmž usnesením rozhodl o odvoláních dalších spoluobviněných.
II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Moniky Šnoblové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť má za to, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí.

5. Ve vztahu k výroku o vině dovolatel namítá nesprávné hodnocení otázek protiprávního jednání, zavinění a příčinné souvislosti a dále vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv a porušení práva na spravedlivý proces a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení dané extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Soudy dále porušily právo na řádnou obhajobu dovolatele a na nestranné posuzování věci, jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobu navrhované doplnění dokazování.

6. Dovolatel popírá trestnou činnost jemu kladenou za vinu. Je toho názoru, že skutková zjištění byla soudy provedena nejasně, neúplně a nesprávně, soudy se nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, vznikly zde pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, byla porušena ustanovení trestního zákona a trestního řádu, provedené důkazy nebyly hodnoceny jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a věc nebyla řádně a bez pochybností objasněna. Po shrnutí skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem a svých výpovědí uvádí, že soudy obou stupňů z většiny provedených důkazů dovodily nesprávná skutková zjištění a postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo, když důkazy hodnotily nesprávně v jeho neprospěch. Podle znaleckého posudku mohlo dojít k dopravní nehodě tak, jak ji popsal a nelze z technického hlediska vyloučit poškození vozidla dovolatele tak, jak bylo popsáno. Dovolatel zásadně nesouhlasí s odůvodněním rozsudku, že dopravní nehoda byla zinscenována. Ze žádného důkazu nelze jednoznačně dovodit, že by šlo ze strany dovolatele o úmyslné jednání a nehodový děj byl pouze předstíraný. Pokud neodpovídá rozsah poškození vozidla VW Passat, toto nemohl dovolatel jakkoliv ovlivnit. Porušil sice svoje povinnosti při provozu na pozemní komunikaci, za toto však převzal odpovědnost a uhradil blokovou pokutu a nahlásil vše pojišťovně, přesto je dále odpovědný i za skutečnost, že třetí osoba vyinkasovala pojistné plnění, aniž by toto mohl dovolatel ovlivnit. Dovolatel tak byl uznán vinným trestným činem a byl mu uložen trest a stanovena povinnost nahradit škodu, aniž by bylo prokázáno, že si on sám počínal při dopravní nehodě úmyslně, že by způsobil škodu svým úmyslným jednáním a že by z vyinkasovaného plnění měl jakýkoliv prospěch. Z odůvodnění rozsudku a usnesení po provedeném dokazování nevyplývá úmysl dovolatele, naopak plnění bylo vyplaceno na účet majitelky vozidla paní E. P. a nebylo prokázáno jakékoliv spojení mezi ní a obviněnou N. a dovolatelem.

7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí, a to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 4. 2016, č. j. 4 T 228/2013-6033, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, č. j. 7 To 352/2017-6423, zrušil.

8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který zmínil, že dovolatel v úvodu svého mimořádného opravného prostředku (bod II.) nejprve formou jen obecných odkazů namítl jednak nesprávné právní posouzení skutku pro a) nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání neboli porušení povinnosti jako pojmového znaku trestného činu, b) nesprávné hodnocení otázky zavinění jakožto pojmového znaku trestného činu a c) nesprávné hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem jakožto pojmového znaku trestného činu, jednak jiné nesprávné hmotně právní posouzení dané extrémním nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi a konečně „vydání rozhodnutí v důsledku porušení procesních pravidel spočívajících v odepření procesních práv zakládajících nezákonnost rozhodnutí z důvodu porušení práva na spravedlivý proces“, a doplnil, že soudy v napadených rozhodnutích a řízeních, která jim předcházela, porušily jeho právo na obhajobu a na nestranné posouzení věci, provedené důkazy hodnotily jednostranně a nesprávně, přičemž bez přiměřených důvodů odmítly také návrhy na doplnění dokazování, jež mohly přispět řádnému objasnění věci. V navazující pasáži dovolání v jeho bodě III. pak – krom stručného připomenutí skutkového stavu tak, jak byl konstatován soudy – ve shodě s obhajobou uplatněnou v předchozích stadiích trestního řízení zopakoval, že trestnou činnost nespáchal, opětovně zpochybnil hodnocení důkazů soudy, skutková zjištění označil za vadná a namítl porušení zásady in dubio pro reo. Zdůraznil přitom, že zásadně nesouhlasí se závěrem soudů, že nehoda byla zinscenovaná.

9. Podle státního zástupce je patrno, že obviněný primárně již nalézacímu soudu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýká nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení. S připomenutím obsahového zaměření tohoto důvodu dovolání uvedl, že ten opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních, nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je naopak dovolací soud povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku.

10. Výhrady dovolatele podle hodnocení státního zástupce pod uplatněný
(ale ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze. Obviněný sice formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku potažmo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, a to zejména v bodě II. dovolání, kde v obecné rovině proklamuje jednotlivé nedostatky, kterých se podle něj soudy dopustily, tato údajná pochybení však žádným způsobem nekonkretizuje a své výhrady ve skutečnosti směřuje jen proti rozsahu provedeného dokazování a hodnocení jednotlivých důkazů soudy. Výlučně prostřednictvím takto formulovaných výhrad pak zpochybňuje učiněná skutková zjištění a předkládá vlastní verzi skutkového děje založenou na tom, že trestného činu pojistného podvodu se nedopustil, neboť dopravní nehoda nikým zinscenovaná nebyla. Takové námitky, které ve své podstatě zcela odporují skutkovým zjištěním, se však s uplatněným i jakýmkoli jiným dovolacím důvodem zcela míjí.


11. Nalézací soud podle státního zástupce dokazování provedl v dostatečném rozsahu, pokud některým návrhům obviněných na doplnění dokazování nevyhověl, tento svůj postup (a tedy nadbytečnost provádění dalšího dokazování) také řádně zdůvodnil. Veškeré důkazy přitom hodnotil řádně, striktně podle zásad vymezených v § 2 odst. 6 tr. ř., v souladu s jejich obsahem a bez známek jakékoli deformace. Pokud jde o trestnou činnost obviněného, uvedený soud odsuzující rozsudek také dostačujícím způsobem odůvodnil.
Odvolací soud podaná odvolání řádně přezkoumal a vyjádřil se v podstatě ke všem uplatněným výhradám. Přiléhavě zdůvodnil, proč bylo namístě odvolání obviněného zamítnout. Třebaže dovolatel v průběhu celého trestního řízení nevypovídal a spokojil se s tím, že spáchání trestného činu opakovaně popřel, jeho vina trestným činem pojistného podvodu byla spolehlivě prokázána výpovědí spoluobviněné K. N., znaleckým posudkem znalce Ing. Tomáše Strouhala, jakož i listinnými důkazy, především protokolem o dopravní nehodě a podklady od Allianz pojišťovny, a. s. Sama okolnost, že obviněný je s hodnocením jednotlivých důkazů, s učiněnými skutkovými zjištěními, a ve vazbě na to s odsuzujícím rozsudkem nespokojen, ještě neznamená, že závěry soudů jsou vadné.


12. Pokud obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odůvodnil tím, že bylo zamítnuto jeho odvolání, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné procesní podmínky, pak takto formulované pochybení v jeho trestní věci rozhodně přicházet do úvahy nemohlo, neboť Městský soud v Praze podaná odvolání řádně a po věcné stránce přezkoumal. K alternativě druhé, kterou měl obviněný pravděpodobně na mysli, státní zástupce uvedl, že v situaci, kdy obviněným uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou být ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

13. Protože námitky obviněného stojí mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jeho odlišného stanoviska [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání

obecná východiska

15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

20. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.

21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

vlastní posouzení dovolání

23. Ve shodě s posouzením dovolání obviněného státním zástupcem musí Nejvyšší soud konstatovat, že dovolatelova argumentace má ryze skutkový a procesní charakter. Obviněný totiž ve svém mimořádném opravném prostředku nevznáší jedinou hmotně právní námitku, kterou by vytýkal nesprávnost právního posouzení soudy zjištěného skutku. Nadále setrvává na své dosavadní obhajobě, že se skutku, tak jak byl soudy zjištěn, nedopustil. S poukazem na svou obhajobu, na údajné špatné zhodnocení důkazů soudem a tvrzené porušení svých obhajovacích a procesních práv požaduje kasaci napadených rozhodnutí.

24. Takto pojaté zdůvodnění dovolání však není způsobilé vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu. K přezkoumání napadených rozhodnutí Nejvyšším soudem postupem podle § 265i odst. 3 tr. ř. totiž může dojít jen na podkladě takové dovolací argumentace, jíž je po věcné stránce obsahová náplň dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu naplněna. Ve věci posuzované tomu tak není. Námitky dovolatele, pro jejich skutkový a procesní charakter, totiž není možno považovat ani za formálně vyhovující dovolacímu důvodu podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je, jak již výše uvedeno, určen k nápravě vad při právním posouzení skutku, či jiné skutečnosti významné pro rozhodnutí v meritu věci.

25. Obviněný neuplatňuje nic, čím by zpochybnil právní závěry o kvalifikaci jeho jednání. Pokud snad vznesl výhradu, že „[d]le závěru soudu prvního stupně však žádný z provedených důkazů neprokázal existenci vzájemné předchozí domluvy mezi obžalovanými o spáchání trestného činu, resp. existenci organizované skupiny, v jejímž rámci se jednotliví obžalovaní měli stíhané trestné činnosti dopouštět“ (str. 3 dovolání), pak je nezbytné uvést, že tato není způsobilá správnost napadených rozhodnutí zpochybnit. Dovolatel sice při tomto tvrzení vychází z toho, co nalézací soud na str. 66 svého rozsudku vyjádřil, avšak jeho odkaz nemá žádný vliv na soudem užitou právní kvalifikaci skutku.

26. V případě závěru o spáchání činu obviněným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., které u něj soud shledává s osobou spoluobviněné K. N., popis skutku takovou předchozí dohodu s touto osobou nezmiňuje (ostatně nebyla ani možné s ohledem na její usvědčující výpověď, z níž plyne, že se s dovolatelem setkala až na místě zinscenované nehody), se taková předchozí dohoda nevyžaduje. Je však přitom zjevné, že obviněný, který s ohledem na její výpověď musel vědět, že vozidlo zn. Volkswagen Passat neřídila, nepochybně ve společném úmyslu s touto spoluobviněnou jednal, když podepisovali pravdě neodpovídající protokol o nehodě v silničním provozu.

27. Soudy neučinily právní závěr, že by se obviněný činu dopustil jako člen organizované skupiny. V uvedeném směru na již citované straně rozsudku nalézací soud explicitně vyjádřil, že provedl změnu při právním posouzení skutku od jeho kvalifikace obžalobou. Nebyl-li obviněný shledán vinným označeným trestným činem v jeho kvalifikované skutkové podstatě vymezené znakem upraveným v odst. 4 pod písm. a) § 250a tr. zákoníku, pak je poukaz dovolatele výše citovaný, jenž by měl vztah k tomuto zákonnému znaku, zcela bezpředmětný.

28. Dovolatel nemůže očekávat, že by dovolací soud přistoupil k „přehodnocení“ důkazní situace a jejího zhodnocení soudy nižších stupňů. Taková úloha dovolacímu soudu nepřísluší. Ten by byl oprávněn zasáhnout do hodnotících postupů označených soudů jen tehdy, trpělo-li by takového hodnocení znaky libovůle, což není případ posuzovaný. Ostatně ani obviněný nic takového netvrdí a svou argumentací neprokazuje.

29. Pokud se týká výčtu obsaženého v bodě II. dovolání, dovolací soud necítí potřebu vyjadřovat se ke zde v obecnosti formulovaným námitkám, neboť v řízení o dovolání se neuplatňuje revizní princip, na základě něhož by měl Nejvyšší soud z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí, a není rovněž jeho úkolem, aby za dovolatele jeho námitky nově formuloval nebo nekonkrétně vyjádřené námitky domýšlel. Uvedené se vztahuje jak k obecně formulovaným námitkám povahy hmotně právní (a. až c.), tak procesní (d, e.). K posléze zmíněným lze jen ve stručnosti konstatovat, že následná argumentace obviněného nezakládá podklad pro dovození závěru, že by v řízení rozhodnutím předcházejícím či v důsledku jejich vlastního vydání došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

30. Skutkové námitky dovolatele nejsou způsobilé přivodit kasaci jím napadených rozhodnutí. Dovolaní nepřináší nic, co by tento mimořádný opravný prostředek stavělo na kvalitativně jinou úroveň oproti předcházejícímu odvolání, s nímž se odvolací soud ve zcela dostačujícím rozsahu vypořádal. Protože není účelem dovolacího řízení, aby Nejvyšší soud toliko jinými slovy reprodukoval to, co již vyjádřil soud nalézací a po něm soud odvolací, odkazuje dovolací soud zejména na zcela dostačující pasáže v usnesení soudu odvolacího (str. 32-34, 37-39, 41), z nichž je zřejmé, že obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena a jeho vina důvodně dovozena na podkladě zde citovaných důkazů.

31. Protože základ dovolací argumentace je vystavěn na setrvalém (leč provedenými důkazy vyvráceném) tvrzení, že k dopravní nehodě došlo výlučně vlivem jeho nedbalostního jednání, tedy na zcela jiném skutkovém základě než se stal předmětem právního posouzení, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je upraven v § 265b tr. ř.

32. V uvedeném směru je totiž třeba doplnit, že v situaci, kdy obviněný vznesenými námitkami vůbec nenaplnil deklarovaný dovolací důvod [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], avšak ani žádný jiný ustanovením § 265b tr. ř. upravený důvod dovolání, nemohl být shledán úspěšný ani v tvrzení o existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

33. Dovolací soud proto o dovolání obviněného proto rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání v neveřejném zasedání.

34. Pokud se týče rozsahu odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje dovolací soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí s poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 25. 4. 2019
                                      JUDr. Ivo Kouřil
                                      předseda senátu