Rozhodnutí NS

28 Nd 154/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/10/2019
Spisová značka:28 Nd 154/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.ND.154.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podjatost
Dotčené předpisy:§ 14 odst. 1 o. s. ř.
§ 16 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Nd 154/2019-32


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce J. F., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČ 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody ve výši 6.090,-Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 64/2018, o námitce podjatosti, t a k t o :


Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl a JUDr. Ivana Wolfová, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 31/2019.

O d ů v o d n ě n í :

Poté, co usnesením ze dne 25. ledna 2019, č. j. 42 C 64/2018-23, Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl o nepřiznání osvobození žalobce od soudních poplatků, vznesl žalobce v odvolání ze dne 6. 2. 2019 námitku podjatosti soudců senátu 2 Cmo JUDr. Petra Baierla a JUDr. Ivany Wolfové. Za důvod vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze považoval jejich účast na „upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces a okolnost, že již byli dříve pravomocně vyloučeni pro podjatost“.

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl a JUDr. Ivana Wolfová ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům, jejich zástupcům či svědkům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo důvodné pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1, věta první, o. s. ř.).

Poměr k věci ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak nepřátelský (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 23 Nd 321/2013).

Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 209/04, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 178/2009).

Z obecných argumentů žalobce, jímž odůvodnil námitku podjatosti vůči výše uvedeným soudcům, nelze usuzovat na to, že by v projednávané věci byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když nenastínil existenci okolností, jež by umožňovaly přesvědčivě učinit závěr, že má kterýkoli z nich k věci či k účastníkům řízení (svědkům nebo právním zástupcům) poměr bránící nezaujatému rozhodování. Důvodem k vyloučení soudce přitom v žádném případě nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.).

Z naznačených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle § 16 odst. 1, věty první, o. s. ř., vznesenou námitku podjatosti shledal neopodstatněnou.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 4. 2019


Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu