Rozhodnutí NS

20 Nd 397/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/26/2018
Spisová značka:20 Nd 397/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.ND.397.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Nd 397/2018-55
USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny, v právní věci žalobkyně I., identifikační číslo osoby XY, sídlem XY, zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem, sídlem Štefánikova 14, 695 01 Hodonín, proti žalované CIJAZ Group a. s., identifikační číslo osoby 29211085, sídlem Kaprova 42/14, 110 00 Praha 1 – Staré Město, zastoupené JUDr. Vítem Rybářem, advokátem, sídlem 28. října 1610/95, 702 00 Ostrava, o určení, zda je zaplacen nájem pronajaté nemovitosti a pro vydání movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 38 C 49/2017, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:


Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 49/2017 se Okresnímu soudu v Hodoníně nepřikazuje.

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 1 vede pod sp. zn. 38 C 49/2017 řízení o zjištění (ne)zaplacení nájmu nemovitých věcí pronajatých žalobcem od žalované a o vydání movitých věcí, které žalovaná – v důsledku jí tvrzeného nezaplaceného nájmu - zadržuje.

Na ústním jednání dne 21. 9. 2018 (protokol z jednání č. j. 38 C 49/2017-41) byl žalobkyní vznesen návrh na přenesení místní příslušnosti na Okresní soud v Hodoníně z důvodu efektivity a hospodárnosti řízení, neboť další procesní postup se bude odvíjet od jejího návrhu na provedení místního šetření v místě předmětných nemovitostí v XY a důkazů výslechem svědků (taktéž s bydlištěm v XY).

Usnesením ze dne 19. 10. 2018, č. j. 38 C 49/2017-51, Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodl o separaci nákladů za proběhnuvší jednání (uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady ve výši 11 517,77 Kč) a předložil návrh na delegaci k posouzení Nejvyššímu soudu.

Žalovaný ve svém vyjádření s navrhovanou delegací nesouhlasí, neboť přenesením zákonem dané místní příslušnosti by došlo k porušení práva na zákonného soudce, když nebyly žalobkyní předneseny natolik závažné důvody, které by výjimku z tohoto základního práva legitimizovaly (argumentaci místním šetřením i vyslechnutí svědků považuje za nedostatečně naléhavou).

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle citovaného ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z ní, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. kupříkladu nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).

Nadto, k přikázání věci jinému než příslušnému soudu může dojít jen ze zvláště závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako vybočení z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně ospravedlňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. příkladmo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 20 Nd 108/2017 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 20 Nd 427/2012.)

Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 23 Nd 322/2015). Nedostatek souhlasu s přikázáním věci jinému soudu proto logicky způsobuje, že důvody pro ni musí být ještě silnější – a tak je tomu i v nyní projednávané věci.

V dané věci žalobkyně neprokázala existenci natolik významných skutečností, jež by delegaci z důvodu vhodnosti dostatečně ve výše uvedeném smyslu zdůvodnily. Prostý poukaz na potenciální návrh k provedení místního šetření v situaci, kdy lze vlastnické právo k movitým věcem prokázat i jinými způsoby, stejně jako případný návrh na vyslechnutí (předem neurčeného počtu) blíže neidentifikovatelných svědků, nepostačuje k prokázání efektivnějšího a hospodárnějšího řízení, neb se jedná toliko o obecně formulované důkazní návrhy s předem neznámou mírou pravděpodobnosti jejich uskutečnění (a jejich významu, resp. nezbytnosti provedení. Samotná žalobkyně navíc disponuje právním zástupcem (advokátem), jenž je s to její zájmy při ústním jednání hájit, případně i substituční cestou.

Nejvyšší soud tedy jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), po zvážení těchto (rozhodných) okolností dospěl k závěru, že v posuzovaném případě výše ohlášené závažné důvody pro přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. dány nejsou.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2018

JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu