Rozhodnutí NS

23 Cdo 150/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/28/2019
Spisová značka:23 Cdo 150/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.150.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 06/30/2009
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 150/2019-145


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce P. Ch., se sídlem XY, IČO XY, proti žalované Stiga s.r.o., se sídlem v Praze 10, Dolní Měcholupy, Kutnohorská 288/82, PSČ 111 01, IČO 25061224, o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nc 1148/1999, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2006, č. j. 3 Cmo 400/2006-93, t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
    Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 3. 2004, č.j. Nc 1148/99-70, zastavil řízení o dovolání (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a odmítl odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 1. 2004, č. j. Nc 1148/99-66 (výrok pod bodem III).

    Soud prvního stupně řízení o dovolání zastavil pro nezaplacení soudního poplatku a zohlednil přitom již pravomocné rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků pro toto řízení. Odmítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí o poplatkové povinnosti pak odůvodnil opožděností odvolání.
      K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 9. 2006, č. j. 3 Cmo 400/2006-93, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
    Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž nezaplacení soudního poplatku nikterak neodůvodnil. K části napadeného výroku o opožděnosti odvolání proti rozhodnutí o poplatkové povinnosti uvedl, že lhůta pro podání odvolání nebyla podle jeho názoru zmeškána.

    Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění účinném k datu zahájení dovolacího řízení, tj. k datu 3. 1. 2007.

    Dovolání v dané věci není přípustné.

    Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

    Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

    a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

    b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

    c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

    Všem třem případům přípustnosti dovolání vypočteným v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je však společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí soudu o tom, zda podané žalobě soud vyhoví nebo ji zamítne. Usnesení o zastavení řízení pro neuhrazení soudního poplatku a o odmítnutí odvolání proti rozhodnutí o poplatkové povinnosti pro jeho opožděnost nejsou rozhodnutím ve věci samé.

    Dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu tedy není podle § 237 o. s. ř. přípustné.

    Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle § 238 o. s. ř., neboť se nejedná o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení.

    V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. O takový případ se však v dané věci nejedná.

    V ustanovení § 239 občanský soudní řád vyjmenovává další případy, kdy lze podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu.

    Z žádného z uvedených ustanovení občanského soudního řádu však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro neuhrazení soudního poplatku a o odmítnutí odvolání proti rozhodnutí o poplatkové povinnosti pro jeho opožděnost.

    Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

    Nejvyšší soud proto dovolání žalobce – aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

    O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 28. 2. 2019


    JUDr. Zdeněk Des
    předseda senátu