Rozhodnutí NS

3 Tdo 135/2011

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:03/09/2011
Spisová značka:3 Tdo 135/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.135.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Braní rukojmí
Loupež
Dotčené předpisy:§ 234 odst. 1 tr. zákoníku
§ 234a odst. 1 tr. zákoníku
§ 173 odst. 1 tr. zákoníku
§ 174 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

3 Tdo 135/2011-17
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2011 o dovolání podaném M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 512/2010 ze dne 14. 10. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 145/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 145/2010 ze dne 27. 8. 2010 byl dovolatel uznán v bodě 1. citovaného rozsudku vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a braní rukojmí podle § 234a odst. 1 tr. zák., v bodě 2. zvlášť závažným zločinem braní rukojmí podle § 174 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen trest. zák.) a v bodech 2. a 3. zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 trest. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy a zvlášť závažné zločiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal M. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 512/2010 ze dne 14. 10. 2010 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictví svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod uvedl ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku poukázal na svou minulost, zejména na to, že byl zneužit při páchání trestné činnosti jinými, kdy nedokázal jejich žádostem odmítnout, poukázal i na úraz, který utrpěl a závislost na výherních automatech, která u něj postupně vznikla. V těchto souvislostech potom uvedl, že navrhl, aby vzhledem ke své nižší inteligenci a patologické závislosti na výherních automatech byl ve věci přibrán znalec, který by zkoumal, zda byl dovolatel v době, kdy páchal předmětnou trestnou činnost zcela příčetný. Poukázal na to, že v posuzované věci byl použit znalecký posudek stran uvedeného a vyslechnut příslušný znalec, který se pouze vyjádřil obecně k problematice patologické závislosti na herních automatech, aniž by dovolatele vyšetřil. V uvedeném potom spatřuje provedené dokazování za neúplné s tím, že takto bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a „uložil soudu přibrat znalce z oboru psychiatrie, který by se zabýval otázkou příčetnosti obžalovaného ve chvíli kdy páchal trestnou činnost a znova rozhodnul“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel neuvedl žádné právní námitky, které by se týkaly nesprávnosti hmotně právního posouzení otázky jeho příčetnosti, a to zejména ani poukazem na příslušná ustanovení trestního zákona či trestního zákoníku a jejich případným porušením. Jeho námitky tak směřují primárně do oblasti učiněných skutkových zjištění a zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Státní zástupce dále poukázal na plánovitý charakter předmětné trestné činnosti dovolatele (také výběr provozoven s ženskou obsluhou), když i z výpovědí dovolatele plyne, že sice pro to, že prohrával peníze v hernách, byl ve špatné finanční situaci, nikoliv však to, že uvedená trestná činnost byla výsledkem intenzivního puzení ke hře, kdy vztah mezi hráčstvím dovolatele a předmětnou trestnou činností byl jen nepřímý a nemohl ovlivnit úvahy soudu o vině. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v rámci potřebného rozsahu vedeného dokazování a v souvislosti s ním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že ve věci vedené dokazování mělo být doplněno znaleckým posudkem, který by se, z hledisek již uvedených, zabýval zkoumáním jeho duševního stavu. Oba soudy v této souvislosti poukázaly na výslech znalkyně MUDr. Mileny Zimulové, která podala znalecký posudek v předchozí trestní věci dovolatele a která se vyjádřila k okolnostem podání znaleckého posudku a k osobě dovolatele. Oba soudy pak vysvětlily, proč nepovažovaly za nezbytné podání dalšího znaleckého posudku v uvedeném směru, když z učiněných skutkových zjištění (vycházeje i z výpovědí samotného dovolatele) dospěly k závěru, že se jednalo o plánovité jednání dovolatele s vědomím jeho trestně právních důsledků a takto zachování jeho plné trestně právní odpovědnosti. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka