Rozhodnutí NS

29 Odo 1060/2003

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/27/2005
Spisová značka:29 Odo 1060/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1060.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§ 43 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 240 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:B
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 254/05
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

29 Odo 1060/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobců A) Mgr. M. P., a B) R. P., obou zastoupených, advokátem, proti žalovanému Mgr. M. B., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně S., spol. s r. o., o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 141/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2003, č. j. 13 Cmo 263/2002-89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. června 2002, č. j. 37 Cm 141/2001-67, uložil žalovanému vyloučit z konkursní podstaty úpadkyně S., spol. s r. o., identifikační číslo … , ve výroku označenou nemovitost. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. dubna 2003, č. j. 13 Cmo 263/2002-89, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

Žalobci (zastoupeni advokátem) podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání.

Podle ustanovení § 240 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).

Napadený rozsudek byl zástupci žalobců s procesní plnou mocí (ze dne 8. dubna 2003 - srov. č. l. 81) JUDr. J. M. doručen 9. června 2003 (srov. doručenku u č. l. 95 p. v.).

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání 11. srpen 2003 (pondělí).

Dovolání sepsané (advokátem) 8. srpna 2003, bylo podáno u soudu osobně téhož dne (srov. č. l. 101), tedy včas. Jak se z něj však podává, šlo o tzv. blanketní dovolání. Ačkoli totiž obsahovalo 4 strany textu (srov. č. l. 101-104), převážná jeho část se týkala označení účastníků a věci a reprodukce rozhodnutí soudů nižších stupňů. Dovolací důvody jsou zde vymezeny jen tak, že dovolatelé namítají, že:

„řízení před vrchním soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a že rozsudek vrchního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).“

Dále uvádějí, že mají za to, že napadený rozsudek vrchního soudu je rozhodnutím ve věci samé a že dovolání je proto přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“, a že bez ohledu na nepřesné poučení uvedené v závěru rozsudku vrchního soudu jsou navíc shodně přesvědčeni, že tento rozsudek má po právní stránce skutečně zásadní význam, zejména pokud jde o vyhodnocení pokladů k dovození absolutní neplatnosti právního úkonu ve smyslu již citovaného ustanovení § 39 občanského zákoníku.

Konečně uzavírají, že bližší odůvodnění podaného dovolání předloží ihned po návratu jejich zástupce z pobytu v zahraničí a požadují, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Výklad podávaný právní teorií i soudní praxí je jednotný v tom, že výše popsaným způsobem k náležitému vymezení dovolacích důvodů nedošlo. V právní teorii srov. k tomu např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 912 co do odvolacího důvodu a str. 1065 co do dovolacího důvodu a v judikatuře např. (ve vztahu k náležitostem odvolání) usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 29/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jinak řečeno, pouhá citace textu ustanovení § 241a odst. 2 (případně též odstavce 3) o. s. ř. není (pojímáno z obsahového hlediska) řádným uplatněním dovolacího důvodu. Z takto pojatého dovolání totiž v žádném směru neplyne, v čem konkrétně dovolatelé spatřují vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) ani v čem konkrétně dovolatelé shledávají právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávným (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).

Podání, jímž dovolatelé dovolání odůvodnili, je sepsáno (až) 27. listopadu 2003, a podáno u soudu (až) 4. prosince 2003 (srov. č. l. 120).

Z písemného vyhotovení napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud účastníkům poskytl poučení, formulované tak, že „Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam“.

Takové poučení je ovšem nesprávné, jelikož dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu bylo – dle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – přípustné bez omezujících podmínek.

Nesprávné poučení odvolacího soudu v této věci pak mělo za následek, že dovolatelům uběhla lhůta pro podání dovolání až uplynutím čtyř měsíců od doručení rozhodnutí (§ 240 odst. 3 o. s. ř.), tedy 9. října 2003 (čtvrtek).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

V daném případě byli dovolatelé již při podání blanketního dovolání řádně (ve smyslu § 241 o. s. ř.) zastoupeni advokátem JUDr. J. M. (na základě procesní plné mocí z 8. dubna 2003).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož – jak rozvedeno výše - rozhodnutí odvolacího soudu obsahovalo nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, mohlo být dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, o tyto náležitosti doplněno po dobu trvání lhůty k dovolání určené podle § 240 odst. 3 o. s. ř. (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.) – srov. mutatis mutandis též závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2003, sp. zn. 29 Odo 162/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2003, pod číslem 117.

Lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody tak dovolatelům marně uběhla dne 9. října 2004. Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle § 241b odst. 3 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, když k podání došlému soudu 4. prosince 2003 již co do v něm uvedených dovolacích důvodů přihlédnout nemohl (toto podání bylo ostatně po uplynutí lhůty k doplnění dovolacích důvodů i vyhotoveno /27. listopadu 2003/).

Pro úplnost se dodává, že výsledek dovolacího řízení by nebyl jiný ani kdyby Nejvyšší soud za řádný průkaz zastoupení dovolatelů v dovolacím řízení pokládal až procesní plnou moc, kterou tito vystavili JUDr. M. dne 7. srpna 2003 (srov. č. l. 113). Tato plná moc byla totiž soudu předložena s přípisem datovaným 9. října 2003 a došlým soudu 14. října 2003 (č. l. 111). Z tohoto pohledu by pak lhůta k doplnění dovolání o dovolací důvody dovolatelům stejně marně uplynula nejpozději dne 14. října 2003 (srov. § 241b odst. 3 větu druhou část věty před středníkem o. s. ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je – ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolatelům právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. ledna 2005

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu