Rozhodnutí NS

26 Cdo 3846/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/14/2019
Spisová značka:26 Cdo 3846/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3846.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vady podání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 3846/2018-138


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně E.R.O.C. s.r.o., se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Petřínská 489/5, IČO: 63672332, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, proti žalované PAYCO a.s., se sídlem v Praze 7, Přístavní 1363/1, IČO: 26214628, zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, o zaplacení částky 47.852,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 72.696,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 97/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2018, č. j. 72 Co 89/2018-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.550,- Kč k rukám Mgr. Roberta Vladyky, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
                  Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2018, č. j. 72 Co 89/2018-112, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť dovolatelka v něm neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 věty první a odst. 3 o.s.ř. Ve skutečnosti totiž použila nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní závěr o jejím prodlení (tj. prodlení pronajímatelky /věřitelky/) s převzetím pronajatých nebytových prostor od žalobkyně (nájemkyně /dlužnice/) při skončení nájmu (uplynutím sjednané doby dne 31. prosince 2014) podle § 1975 ve spojení s § 2225 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou – zejména vzhledem k obsahu emailové komunikace účastnic týkající se odevzdání nebytových prostor při skončení nájmu – natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že podstatou dovolacích námitek jsou především výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, příp. vadného hodnocení provedených důkazů. V tomto směru tedy dovolatelka ve skutečnosti namítla, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět také k odlišným právním závěrům ohledně posouzení otázky „předání nebytového prostoru… při ukončení nájemního vztahu, plnění povinností z tohoto jednání a práva k uplatnění smluvních sankcí s tímto jednáním souvisejících“.

Nelze ani přehlédnout, že předkládala-li dovolatelka k dovolacímu přezkumu řešení uvedené otázky za použití dovolací námitky, že „předání jednoho klíče (od nebytových prostor dne 5. ledna 2015) nelze považovat za předání nebytového prostoru se všemi účinky, které stanoví § 2292 o. z.“, tak na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá (nezávisí). Odvolací soud totiž nehodnotil (a – logicky vzato – ani hodnotit nemohl), zda žalobkyně odevzdala nebytové prostory dovolatelce již dne 5. ledna 2015, vyšel-li z úvahy, že dovolatelka se ocitla v prodlení ve smyslu § 1975 o. z., jestliže od ní odmítala nebytové prostory převzít (až do 12. ledna 2015) s poukazem na jejich nadměrné opotřebení, resp. poškození.

V této souvislosti nelze ani ztratit ze zřetele, že dovolatelka se dožadovala, aby žalobkyně byla postižena smluvní sankcí za prodlevu s předáním nebytových prostor v délce jednoho týdne (v době od 6. ledna 2015 do 12. ledna 2015), za situace, kdy ona sama pro ni byla nedostupná (a způsobila tak prodlevu v „procesu“ předávání nebytových prostor, jenž zde probíhal v podstatě již od 10. prosince 2014) po dobu takřka dvojnásobnou (v době od 24. prosince 2014 do 5. ledna 2015).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. 5. 2019


JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu