Rozhodnutí NS

4 Tdo 107/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/25/2019
Spisová značka:4 Tdo 107/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.107.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Mimořádné opravné prostředky
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 107/2019-27


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2019 o dovolání obviněné R. Ch., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 3 To 153/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 9/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 8 T 9/2017, byla obviněná R. Ch. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka) uznána vinnou ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že:

jako zaměstnankyně Základní školy XY, příspěvková organizace se sídlem XY, IČ: XY na pozici vedoucí školní jídelny, v rámci níž měla vůči zaměstnavateli dohodou převzatou odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a to konkrétně za svěřenou finanční hotovost ve vedlejší pokladně č. 2 uvedené školy, vedena záměrem neoprávněně se obohatit

· dne 6. 2. 2014 bez jakéhokoliv oprávnění vybrala ze shora uvedené jí svěřené finanční hotovosti v pokladně částku ve výši 5 891 Kč odpovídající platbě za dodávku potravinářského zboží do zmíněné školy učiněnou 23. 1. 2014 ze strany společnosti ÚSOVSKO FOOD a. s., IČ: 60192011, kterou byl tentýž den vystaven daňový doklad - faktura č. 230980 na danou sumu, jež měla být uhrazena bezhotovostně bankovním převodem, který však neprovedla a namísto toho za účelem zakrytí svého protiprávního výběru peněz vyhotovila fiktivní výdajový pokladní doklad č. 91, podle něhož měla být inkriminovaná částka zaplacena z předmětné pokladny výše specifikovanému dodavateli 6. 2. 2014 v hotovosti, což se ve skutečnosti nestalo,

· dne 7. 3. 2014 bez jakéhokoliv oprávnění vybrala ze shora uvedené jí svěřené finanční hotovosti v pokladně částku ve výši 4 072 Kč odpovídající platbě za dodávku potravinářského zboží do zmíněné školy učiněnou 18. 2. 2014 ze strany společnosti ACCOM Gastro s. r. o., IČ: 61535168, kterou byl tentýž den vystaven daňový doklad - faktura č. 7741400125 na danou sumu, jež měla být uhrazena bezhotovostně bankovním převodem, který však neprovedla a namísto toho za účelem zakrytí svého protiprávního výběru peněz vyhotovila fiktivní výdajový pokladní doklad č. 168, podle něhož měla být inkriminovaná částka zaplacena z předmětné pokladny výše specifikovanému dodavateli 7. 3. 2014 v hotovosti, což se ve skutečnosti nestalo,

přičemž takto získané peněžní prostředky si ponechala jako vlastní a dále s nimi naložila přesně nezjištěným způsobem, čímž způsobila poškozené Základní škole XY, příspěvková organizace se sídlem XY, IČ: XY škodu dosahující celkem 9 963 Kč.

Za uvedený přečin uložil Okresní soud v Ostravě obviněné podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon uloženého trestu obviněné podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku dále obviněné uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání či funkce spojených s převzatou odpovědností za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen zaměstnanec vyúčtovat na dobu 18 měsíců.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné současně povinnost nahradit poškozené Základní škole XY, příspěvková organizace, škodu ve výši 9 963 Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě podala obviněná odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 3 To 153/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněná je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinna nahradit poškozené Základní škole XY, IČ: XY, příspěvková organizace, škodu ve výši 9 963 Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 3 To 153/2018, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněná namítá, že již v průběhu trestního řízení poukazovala na to, že obžaloba se snaží přesvědčit soud o tom, že je nade vši pochybnost jasné, že předmětné finanční prostředky z pokladny školní jídelny skutečně vybrala a že si je následně přisvojila. Toto ovšem popírá. Současně uvádí, že jí vůbec není jasné, z čeho obžaloba a soudy usuzují, že předmětné finanční prostředky byly z pokladny vůbec vybrány, když soud se vůbec stavem pokladny nezabýval. Protože ovšem soud není schopen prokázat, že ke konkrétnímu dni byla v pokladně konkrétní hotovost, a že tam byla hotovost nižší, nelze objektivně prokázat, zda v pokladně vůbec něco chybí. Zdůrazňuje, že nikdy netvrdila, že předmětné částky z pokladny vybrala a že by sporné výdajové doklady vyhotovila. Navíc předmětné doklady nebyly způsobilé k zaúčtování.

Podle jejího názoru v rámci řízení před soudem druhého stupně minimálně vznikly pochybnosti, zda sporné doklady vystavila právě ona, a i pokud by tomu tak bylo, zda skutečně došlo k vybrání uvedených částek z pokladny a zda vůbec mohly být sporné doklady zaúčtovány, zda tyto doklady předložila právě ona a proč poškozená organizace nepředložila žádný účetní doklad o tom, že sporné doklady byly skutečně zaúčtovány. Soud druhého stupně také pochybil, pokud nezkoumal, zda jsou sporné doklady pravé, když ona sama se toliko vyjádřila tak, že podpis na sporných dokladech se jeví jako pravý. Současně namítá, že nebylo zvažováno, jestli sporné doklady nebyly předloženy omylem či dokonce založeny do účetních dokladů v době, kdy ona sama již k nim neměla přístup.

V závěru podaného dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek soudu druhého stupně zrušil a vrátil věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 11. 1. 2019, sp. zn. 1 NZO 1263/2018, nejprve zrekapituloval, jakým skutkem byla obviněná uznána vinnou a jak bylo rozhodnuto soudem druhého stupně. Současně uvádí, jaký uplatnila obviněná dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jeho naplnění, když zároveň rozvádí předpoklady naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve vztahu ke konkrétní dovolací argumentaci konstatuje, že obviněná v dovolání uplatnila v podstatě totožné námitky jako v předcházejících řízeních, přičemž s těmito námitkami se soud druhého stupně řádně vypořádal. Podle jeho názoru dovolatelka své námitky směřuje výhradně do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Výhrady obviněné jsou tedy procesního charakteru a jako takové nemohou naplnit zvolený dovolací důvod. Státní zástupce zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů se vypořádaly s věcí v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a jejich rozhodnutí nejeví známky libovůle a svévole, když zejména soud prvního stupně řádně rozvedl provedené důkazy a tyto náležitě hodnotil, včetně toho, proč se neztotožnil s obviněnou v rozporování jednotlivých skutečností a proč za logickou a odpovídající důkazům považoval skutkovou verzi předloženou obžalobou.

Státní zástupce následně uvádí, že dovolatelka setrvale tvrdí, že nebylo zjištěno manko, že nebyl zjištěn skutečný stav pokladny před vystavením výdajových dokladů a v době následující, takže nebylo možno vůbec učinit závěr, že došlo k výběru peněz z pokladny a k tomu, že by si tyto peníze přisvojila. Zdůrazňuje, že obviněná v tomto směru ovšem zcela pomíjí vyhodnocení důkazů soudem prvního stupně (viz str. 10) a že manko nebylo na pokladně zjištěno právě z toho důvodu, že při inventarizaci dne 30. 6. 2014 stav pokladny korespondoval s částkami zanesenými ve výdajových pokladních dokladech č. 91 a 168. Pokud by nedošlo k výběru peněz v hotovosti z pokladny podle těchto dokladů, tak by při inventarizaci v pololetí musel stav pokladny vykazovat přebytek odpovídající součtu částek z těchto výdajových dokladů. Poukazuje rovněž na skutečnost, že předmětné výdajové doklady odpovídají způsobu vyhotovení jiných výdajových dokladů z pokladny, jež byla svěřena obviněné a které vyhotovila.

V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněné bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné. Obviněná naplnění zvoleného dovolacího důvodu dovozuje ze způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, které dospěly k závěru, že žalovaný skutek se stal.

Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněná své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jí namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Všechny vznesené námitky totiž zpochybňují správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Takto zvolenou dovolací argumentací obviněná míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť její námitky fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněná nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, když vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, podrobně rozebírá svoji verzi události, vše s vyústěním do závěru, že se nedopustila inkriminovaného jednání a že tedy nenaplnila skutkovou podstatu přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

Přesto z pohledu námitek uplatněných obviněnou v podaném dovolání, které směřují, jak již bylo naznačeno, primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněné nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil, tak jak to vyžaduje ustanovení § 125 tr. ř. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl, na základě kterých důkazů má obhajobu obviněné, která v rámci řízení před soudem prvního stupně využila svého práva nevypovídat a v přípravném řízení uvedla, že se žalované trestné činnosti nedopustila, za vyvrácenou, a které důkazy ji usvědčují. V tomto směru lze poukázat zejména na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 8-11, bod 3. rozsudku). Lze konstatovat, že soud závěr o vině obviněné žalovaným skutkem založil na pečlivém hodnocení všech provedených důkazů, a to nejen na výpovědi zaměstnanců poškozené organizace, ale i na výpovědích dalších svědků (zaměstnanců společnosti, kterých se předmětné platby týkaly), ale i listinných důkazů (např. zprávy o urgencích plateb, způsob požadovaných plateb na fakturách). Soud druhého stupně se pak zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, kdy ovšem neodkázal pouze na rozhodnutí soudu prvního stupně, nýbrž rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněná uplatnila v rámci podaného odvolání a jež jsou totožné s námitkami uplatněnými v podaném dovolání (viz str. 4-7, body 13.-19. rozsudku). Tento soud rovněž řádně rozvedl, z jakých důvodů považuje provádění dalších důkazů, jejichž provedení navrhla obviněná v rámci podaného odvolání za nadbytečné (viz str. 6, bod 16. rozsudku). V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že na případ, kdy dovolatelka v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky, se kterými se soudy nižších stupňů řádně vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.“ O takovou situaci se v dané věci jedná.

Bez ohledu na shora uvedené závěry je možno konstatovat, že soudy nižších stupňů se zabývaly námitkou obviněné, která se týkala tvrzení, že nebylo prokázáno, že by sporné výdajové pokladní doklady byly zaúčtovány do účetnictví a že by skutečně došlo k výběru částek odpovídajícím výdajovým dokladům č. 91 a 168 z pokladny školní jídelny. V tomto směru je třeba pro stručnost odkázat na zcela vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, se kterými se Nejvyšší soud ztotožnil. Pokud obviněná namítá, že nebylo prokázáno, že by výdajové pokladní doklady č. 91 a 168 vyhotovila ona, tak je třeba poukázat na samotné její vyjádření, ze kterého vyplývá, že podpisy na uvedených výdajových dokladech se jeví jako její. Samotné takové prohlášení by ovšem nestačilo ke zcela jednoznačnému závěru, že je skutečně vyhotovila. Zde ovšem nelze přehlédnout, že k tomuto jejímu vyjádření přistoupily další skutečnosti. Nelze totiž pominout, že uvedené výdajové pokladní doklady zcela odpovídají jiným dokladům, které obviněná prokazatelně vyhotovila, včetně jejího podpisu. Navíc je třeba uvést, že z výpovědi svědkyně R. H. vyplývá, že výdajové pokladní doklady k zaúčtování, týkající se školní jídelny, jí vždy předkládala právě obviněná, nikdo jiný. V souvislosti s námitkami obviněné týkající se způsobu zaúčtování lze připustit, že kontrolní systém poškozené organizace nebyl zcela ideální, když svědkyně R. H. připustila, že akceptovala skutečnost, že obviněná doklady předkládala opožděně, nerespektovala denní limit v pokladně, a že se stávalo, že datum vystavení výdajového dokladu neodpovídal datu vystavení příjemky. Z pohledu námitek obviněné je ovšem nezbytné zdůraznit, že právě její jistá nekázeň týkající se jejího přístupu k předávání dokladů vztahujících se ke školní jídelně, jí byla vedením poškozené společnosti vytýkána a nakonec vedla k ukončení jejího pracovního poměru. Skutečnost, že kontrola hospodaření obviněné s pokladnou ve školní jídelně nebyla dostatečná, ovšem nemůže mít vliv na její trestní odpovědnost. Nad rámec těchto úvah je třeba současně uvést, že v řízení bylo prokázáno, že tvrzení svědkyně R. H., že účetní program, který poškozená organizace používala, neumožňoval zjistit duplicitní zaúčtování dokladů a nebyl mu schopen zamezit, odpovídá skutečnosti (viz zpráva firmy Gordic na č. l. 403a). Za takové situace skutečnost, že byly vyhotoveny výdajové pokladní doklady na úhradu faktur, které byly ve skutečnosti uhrazeny bezhotovostně bankovním převodem, bylo možno zjistit až při důkladné kontrole všech dokladů, což se stalo až v průběhu jiného trestního řízení.

Pokud obviněná namítá, že nebylo prokázáno, že předmětné částky byly skutečně vybrány, tak je třeba uvést, že dne 30. 6. 2014 byla provedena inventura ve školní jídelně, tedy poté, co byly výdajové pokladní doklady č. 91 a 168 vyhotoveny a zaúčtovány, přičemž při inventuře nebylo zjištěno žádné manko. Z logiky věci vyplývá, že pokud by nebyly částky odpovídající výdajovým dokladům č. 91 a 168 z pokladny školní jídelny vybrány, tak by pokladna musela vykazovat přebytek, což se nestalo. Z uvedeného je nepochybné, že předmětné částky znějící na uvedené výdajové pokladní doklady byly skutečně z pokladny před datem inventury vybrány a tyto musela vybrat obviněná, když nikdo jiný neměl k pokladně a hotovosti v ní přístup. Fakt, že po datu 30. 6. 2014 ke konci roku 2014 nebyla inventura pokladny ve školní jídelně provedena, nemůže mít na posouzení věci vliv, když je třeba uvést, že inventura ze dne 30. 6. 2014 neprokázala žádný přebytek. V tomto směru je také třeba zdůraznit, že inventuru pokladny školní jídelny koncem roku 2014 se nepodařilo provést z objektivních důvodů, neboť ze strany obviněné nebyly předloženy účetní doklady za měsíc listopad až prosinec 2014, navíc došlo k odcizení disku s účetními doklady týkajícími se provozu školní jídelny.

Je tedy nepochybné, že obviněná se argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešla a vznesla námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jí deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovení § 265b tr. ř. upravující dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. 2. 2019


JUDr. František Hrabec
předseda senátu



Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová