Rozhodnutí NS

20 Cdo 1483/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/18/2018
Spisová značka:20 Cdo 1483/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.1483.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Prodej movitých věcí a nemovitostí
Exekuce
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 336k odst. 4 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 1483/2018
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému P. K., D. B., zastoupenému JUDr. MUDr. Danem Podstatzky-Lichtensteinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 608/2, za účasti vydražitele města Dolní Bousov, se sídlem v Dolním Bousově, nám. T. G. Masaryka 1, identifikační číslo osoby 00237680, pro 106 836 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Martinem Tunklem, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 094 EX 01948/14, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, č. j. 20 Co 364/2017-138, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Ve vztahu mezi vydražitelem na straně jedné a oprávněnou a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. 8. 2017, č. j. 094 EX 01948/14-105, kterým soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město, udělil vydražiteli příklep k nemovitým věcem v usnesení popsaným za nejvyšší podání 1 420 000 Kč. Neshledal, že by způsob provádění exekuce prodejem nemovitých věcí byl zjevně nepřiměřený, ani jiný důvod, pro který by byla exekuce nepřípustná. Dražební vyhláška byla doručena všem osobám, kterým se podle zákona doručuje, včetně povinného, jemuž byla doručena do datové schránky, byla řádně zveřejněna a měla veškeré obsahové náležitosti stanovené zákonem, včetně poučení o průběhu elektronické dražby. Námitky k ceně, za níž byla nemovitá věc vydražena, jsou bezpředmětné, protože soud je při rozhodování o příklepu vázán pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovité věci i dražební vyhláškou. Byly splněny veškeré zákonné podmínky pro konání dražby a nebyly shledány žádné důvody, aby příklep nebyl udělen, neboť nebylo zjištěno, že by při nařízení nebo provedení dražby došlo k porušení zákona, ani že by v řízení došlo k takovým vadám, že by se povinný nemohl zúčastnit dražby z důvodu, že mu nebyla doručena dražební vyhláška.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že vydražitel (obec) se zúčastnil elektronické dražby bez předchozího schválení nabytí nemovitých věcí zastupitelstvem obce, a právní jednání vydražitele v rámci elektronické dražby je proto absolutně neplatné podle § 41 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Exekutor tak udělil příklep vydražiteli, u něhož chyběly podmínky stanovené zákonem k udělení příklepu ve smyslu § 336j odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud měl z úřední povinnosti usnesení o příklepu změnit tak, že se příklep neuděluje, protože při provedení dražby došlo k porušení zákona. Účastník sporu nemá povinnost tvrzení ve vztahu k okolnostem absolutní neplatnosti, k níž soud přihlíží i bez návrhu, odvolací soud proto měl i bez procesní iniciativy účastníků učinit závěr, zda bylo právní jednání vydražitele absolutně neplatné. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se příklep neuděluje.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na otázce, zda vydražitel jako obec dosáhl příklepu v důsledku absolutně neplatného právního jednání spočívajícího v absenci předchozího souhlasu zastupitelstva obce se záměrem úplatně nabýt nemovitý majetek v dražbě, neboť tuto námitku povinný neučinil předmětem odvolacího přezkumu a poprvé ji vznesl až v dovolání. Z pohledu dovolacího řízení se tak jedná o novou skutečnost, kterou však v dovolacím řízení v souladu s § 241a odst. 6 o. s. ř. uplatnit nelze (k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1721/2017).

V odvolání povinný namítal pouze skutečnost, že mu nebylo doručeno usnesení o příklepu, znalecký posudek a „další listiny týkající se této exekuce“, že způsob exekuce prodejem nemovité věci je zřejmě nevhodný vzhledem k nepoměru výše dluhů a ceny nemovité věci a dále nesouhlasil s postupem a výsledkem znaleckého zkoumání stran ocenění dražené nemovité věci.

Dovolatel dále předložil otázku, zda je soud povinen posoudit absolutní neplatnost právního jednání, aniž by tuto neplatnost účastník tvrdil. Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti zdůraznil, že v exekučních věcech se v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace [§ 254 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů], tedy v odvolacím řízení lze vznášet nové skutečnosti, ovšem odvolací soud k nim nemůže přihlížet bez dalšího ze své procesní iniciativy či úřední povinnosti, aniž by se jich dovolal účastník řízení. Jinak řečeno, k novým skutečnostem a důkazům odvolací soud přihlédne, jen jestliže je účastník v odvolacím řízení uplatnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1643/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5288/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4617/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5384/2014). Není důvodu, aby se uvedená zásada neuplatnila i v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu s tím, že rozsah odvolacího přezkumu (a tedy odvolacích námitek) je omezen výčtem důvodů pro neudělení příklepu podle § 336k odst. 4 o. s. ř. Povinný přitom v odvolání nenamítal, že by při provedení dražby byl porušen zákon (tím, že se vydražitel zúčastnil dražby, aniž disponoval předchozím souhlasem zastupitelstva obce s nabytím dražených nemovitých věcí), a to ani v obecné rovině.

Nad rámec uvedeného lze k poukazu dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1596/2002, doplnit, že soud sice k absolutní neplatnosti úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007 (uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. V projednávané věci z obsahu spisu nevyplývalo, kdy (a zda vůbec) byl udělen souhlas zastupitelstva obce s účastí v dražbě, tedy zda se obec jako dražitelka účastnila dražby v rozporu se zákonem, a žádný z účastníků tuto otázku v odvolání nevznesl.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Dovolatel navrhl rovněž odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem dovolatele nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).


    Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 18. 7. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu