Rozhodnutí NS

25 Cdo 2446/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/26/2019
Spisová značka:25 Cdo 2446/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2446.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Promlčení
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
06/14/2019
III.ÚS 1949/19
III.ÚS 1949/19
prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
odmítnuto
07/17/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 2446/2018-117


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, IČO 24729035, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, proti žalovanému: S. J., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou se sídlem Kudeříkové 1103/11a, Praha 4, o 241.826,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 184/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, č. j. 30 Co 24/2018-100, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11616 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám doc. JUDr. Mgr. Jany Tlapák Navrátilové, Ph.D., advokátky.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Žalovaný podal dovolání proti rozsudku ze dne 13. 2. 2018, č. j. 30 Co 24/2018-100, jímž Městský soud v Praze zastavil řízení o odvolání žalovaného proti zamítavému výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 9. 2017, č. j. 15 C 184/2016-77, jinak rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný neprokázal takové okolnosti, na jejichž podkladě by bylo možno určit výši skutečné škody za neoprávněný odběr elektrické energie, neboť jeho tvrzení a navržené důkazy byly uplatněny až po marném uplynutí dodatečné koncentrační lhůty. Námitkou promlčení, kterou žalovaný vznesl při jednání dne 27. 7. 2017, tedy také až po koncentraci řízení, se podle závěru odvolacího soudu nelze zabývat, protože k prokázání úmyslného jednání žalovaného (§ 106 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013) by bylo zapotřebí provést další dokazování, čemuž však též brání ustanovení § 118b o. s. ř.

Dovolatel namítá, že námitku promlčení sice vznesl až po koncentraci řízení, ale podle ustálené judikatury je tak možno učinit kdykoliv až do rozhodnutí odvolacího soudu, a protože nemá charakter skutkového tvrzení, nejde o novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř.

Nejvyšší soud již dříve ve vztahu k uplatnění námitky promlčení v odvolacím řízení zaujal názor, že ačkoli jinak lze takovou námitku vznést kdykoli až do okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu, k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu tohoto řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně, nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně. Soud totiž nemůže k námitce vznesené v odvolacím řízení přihlédnout, nelze-li bez dalších skutečností a důkazů posoudit její důvodnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, publikovaný pod č. 101/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V usnesení ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1835/2010 (publikovaném pod C 10211 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), k tomu Nejvyšší soud dále doplnil, že nevylučuje-li skutkový stav zjištěný v řízení před vznesením námitky promlčení možnost, že ohledně uplatněného nároku nastala některá ze skutečností, jež brání uzavřít, že jde o nárok promlčený, pak není důvodná námitka promlčení vznesená v době, kdy již takové skutečnosti nemohou být v řízení prověřeny vzhledem k zákonné koncentraci řízení (§ 118b o. s. ř.) nebo principům neúplné apelace (§ 205a, § 211a o. s. ř.). K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil taktéž v rozsudcích ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2561/212, a ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2836/2015, a v usnesení ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 141/2010.

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, č. j. 30 Co 24/2018-100, tudíž není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka uplatnění námitky promlčení po koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 9 300 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalovaného, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 11 616 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 3. 2019


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu