Rozhodnutí NS

27 Cdo 4116/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/09/2019
Spisová značka:27 Cdo 4116/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4116.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 30 o. s. ř.
§ 138 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
01/28/2019
II.ÚS 353/19
JUDr. Kateřina Šimáčková
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 4116/2018-230


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobce S. M., narozeného XY, bytem XY, o nejasném podání, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Nc 53/2009, o podáních žalobce doručených soudu dne 10. 1. 2013 a 1. 7. 2015, obou označených jako „žaloba pro zmatečnost“ a „dovolání“, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2016, č. j. 70 Co 34/2016-196, takto:

      I. Dovolací řízení se zastavuje.
      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
    Odůvodnění:


    [1] Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. 10. 2015, č. j. 31 Nc 53/2009-183, zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 1. 7. 2015 (výrok I.), odmítl podání ze dne 10. 1. 2013 a 1. 7. 2015 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

    [2] K odvolání žalobce Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

    [3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal o osvobození od soudního poplatku za dovolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

    [4] Podle § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).

    [5] Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá - rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.

    [6] Protože při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej Městský soud v Brně usnesením ze dne 24. 1. 2017, č. j. 31 Nc 53/2009-210, aby ve lhůtě třiceti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení tak, že soudu předloží procesní plnou moc prokazující, že je v dovolacím řízení zastoupen advokátem, případně doklad potvrzující, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Současně byl poučen o následcích nesplnění této výzvy.

    [7] Žalobce na výzvu dovolacího soudu reagoval podáním ze dne 24. 2. 2017, doručeným soudu dne 28. 2. 2017, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil; pouze zopakoval žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů bez dalšího odůvodnění.

    [8] Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

    [9] Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).

    [10] Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se uplatní obdobně v případě dovolání proti rozhodnutí, kterým bylo řízení o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté).

    [11] Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek za podané dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) o zastavení řízení o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

    [12] Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

    [13] V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.

    [14] O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

    [15] Zřejmá bezúspěšnost dovolatelem uplatňovaného práva plyne již z toho, že dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti toliko procesnímu rozhodnutí soudu prvního stupně, zatímco rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé již nabylo právní moci.

    [16] Dovolatel totiž napadl odvoláním toliko výrok I. usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně, jímž byla odmítnuta podání doručená soudu 10. 1. 2013 a 1. 7. 2015, obě označená jako „žaloba pro zmatečnost“ a „dovolání“ (obsahující žádost, o níž bylo rozhodnuto výrokem I. usnesení soudu prvního stupně), odvolání (ani jiný opravný prostředek) nepodal, a výrok II. usnesení soudu prvního stupně tudíž nabyl 5. 11. 2015 právní moci. Tím bylo řízení ve věci samé skončeno.

    [17] Případné vyhovění posuzované žádosti o ustanovení zástupce tak nemůže mít žádný vliv ani na řízení ve věci samé (jež bylo pravomocně skončeno), ani na řízení o předloženém dovolání (jež by muselo být pro bezpředmětnost odmítnuto).

    [18] Je-li nepochybné, že dovolání nemůže být vyhověno, pak i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Není tedy důvodu, aby byl pro dovolací řízení dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.

    [19] V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač byl o následcích své nečinnosti poučen, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).

    [20] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    [21] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


    V Brně dne 9. 1. 2019


    JUDr. Filip Cileček
    předseda senátu