Rozhodnutí NS

11 Tz 17/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/11/2018
Spisová značka:11 Tz 17/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TZ.17.2018.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 269 odst. 2 tr. ř.
§ 270 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tz 17/2018- 37

ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2018 v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Karla Hasche stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti trestnímu příkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 T 73/2014, ve prospěch obviněného D. Z., nar. XY v XY, bytem XY, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

    I. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 T 73/2014, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. Z. v ustanoveních § 2 odst. 6, § 120 odst. 3 a § 314e odst. 5 tr. ř. a v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
      II. Trestní příkaz Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 T 73/2014, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
        III. Okresnímu soudu Praha-západ se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

      O d ů v o d n ě n í :



      1. Trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 T 73/2014, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2014, byl obviněný D. Z. uznán vinným ze spáchání skutku spočívajícího v tom, že

      ,,v přesně nezjištěné době, nejméně však od ledna 2013 do 24. 9. 2013, na blíže nezjištěných místech v obci XY, XY, XY a dalších místech v okrese Praha-západ, neoprávněně poskytl různým osobám v následujících případech bezúplatně i za úplatu přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), kterou si opatřil z části od odděleně stíhaného M. H., nar. XY a z části z jiného přesně nezjištěného zdroje, přičemž látku metamfetamin poskytl nejméně následujícím osobám:

      - V. R., nar. XY, ve třech případech prodal látku metamfetamin v množství 3 g za částku 3 000,- Kč,

      - M. Č., nar. XY, ve dvaceti případech poskytl látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 10 g, z čehož jí část prodal a část poskytl zdarma, kdy v případě prodeje inkasoval částku 500,- Kč za množství 0,5 g pervitinu,

      - K. L., nar. XY, v jednom případě prodal látku metamfetamin v nezjištěném množství za částku 300,- Kč,

      - P. N., nar. XY, ve třiceti případech poskytl látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 20 g, z čehož mu část prodal a část poskytl zdarma, kdy v případě prodeje inkasoval částku 500,- Kč za množství 0,5 g pervitinu,

      - M. S., nar. XY, ve čtyřech případech prodal látku metamfetamin v množství cca 4 g za částku 4 000,- Kč,

      přičemž látka metamfetamin (známá jako pervitin) je zařazena v příloze č. 5 Psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů“.

      Okresní soud Praha-západ na základě toho dospěl k závěru, že obviněný neoprávněně prodal nebo jinak jinému opatřil omamnou a psychotropní látku a podle § 283 odst. 1 tr. zákona za použití § 84 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s dohledem. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest ve výměře 80 denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby činila 200 Kč, tedy celkem 16 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.

      2. Ministr spravedlnosti podal dne 5. 6. 2018 pod č. j. MSP-115/2018–OJD–SPZ/4 podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti shora uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu Praha-západ stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného D. Z.

      3. Ve svém opravném prostředku ministr nejprve poukázal na dikci § 314e odst. 5 tr. ř., podle něhož náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok. Tímto ustanovením se však Okresní soud Praha-západ při vydání napadeného trestního příkazu ve věci obviněného důsledně neřídil, neboť náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest ve výměře čtyř měsíců ve spojení s uloženým trestem odnětí svobody ve výměře jednoho roku zjevně přesahuje výměru jednoho roku. V dané věci tak nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání trestního příkazu, což v souladu s ustálenou judikaturou zakládá vadu řízení ve smyslu § 266 odst. 1 tr. ř. Vada v postupu Okresního soudu Praha-západ přitom nespočívala v tom, že by byl uložen trest ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele, nýbrž podstatou porušení zákona bylo, že samosoudkyně nebyla za uvedené situace oprávněna vydat trestní příkaz, ale věc měla projednat v hlavním líčení.

      4. Ministr dále namítl, že v napadeném trestním příkazu kromě popisu skutku, v němž byl spatřován trestný čin, a citace znaků skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, chybí obligatorní náležitosti výroku o vině podle § 120 odst. 3 tr. ř. týkající se označení trestného činu, jehož se výrok týká, když zcela absentuje jeho zákonné pojmenování a uvedení příslušného ustanovení trestního zákoníku, včetně údaje, zda byl obviněný uznán vinným přečinem nebo zločinem.

      5. Závěrem svého opravného prostředku ministr upozornil, že trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 T 73/2014, byl obviněnému uložen samostatný trest, ačkoliv vzhledem ke skutkové a procesní situaci mělo podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku dojít k uložení trestu souhrnného, a to ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 8 T 167/2013. Okresní soud Praha-západ tak zjevně nereflektoval ani ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku.

      6. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 T 73/2014, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. Z., a to v ustanoveních § 2 odst. 6, § 120 odst. 3 a § 314e odst. 5 tr. ř. a v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz Okresního soudu Praha-západ a také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

      7. Nejvyšší soud, jako soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.), z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i předcházející řízení, a dospěl k závěru, že stížnost ministra spravedlnosti je důvodná.

      8. S ohledem na výše uplatněné námitky ministra spravedlnosti považuje Nejvyšší soud za nutné v obecné rovině připomenout, že podle § 314e odst. 5 tr. ř. v případě vydání trestního příkazu náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.

      9. Napadeným trestním příkazem byl však obviněnému D. Z. uložen podle § 283 odst. 1 tr. zákona (pozn. správně tr. zákoníku) za použití § 84 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s dohledem (jehož výkon byl podle 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let) a podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen peněžitý trest, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.

      10. V kontextu shora uvedeného je tedy evidentní, že postupem Okresního soudu Praha-západ došlo k porušení § 314e odst. 5 tr. ř., neboť byla překročena maximální délka trestu odnětí svobody, kterou je možno uložit trestním příkazem. Nejvyšší soud na tomto místě zdůrazňuje, že pochybení Okresního soudu Praha-západ nespočívá v tom, že by uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu nebo k poměrům pachatele, nýbrž v tom, že samosoudkyně Okresního soudu Praha-západ nebyla za dané situace oprávněna vydat trestní příkaz ve smyslu § 314e a násl. tr. ř. a správně měla věc projednat a rozhodnout v hlavním líčení.

      11. Nejvyšší soud pak ve vztahu k další uplatněné námitce ministra spravedlnosti uvádí, že podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.

      12. Jak však vyplývá z obsahu napadeného trestního příkazu, Okresní soud-Praha západ důsledně nerespektoval ani dikci tohoto zákonného ustanovení. Ačkoliv napadený trestní příkaz obsahuje tzv. skutkovou a právní větu, chybí zde jedna z nejdůležitějších obligatorních částí právní kvalifikace výroku o vině, a to označení trestného činu, jehož se výrok týká, včetně jeho zákonného pojmenování, uvedení příslušného zákonného ustanovení a uvedení, zda jde o zločin nebo přečin.

      13. Pokud pak jde o poslední námitku ministra spravedlnosti ohledně možného uložení souhrnného trestu, Nejvyšší soud v obecné rovině uvádí, že podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 43 odst. 1 tr. zákoníku, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

      14. Nejvyšší soud v návaznosti na výše uvedená teoretická východiska připomíná, že předmětem trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 73/2014 bylo protiprávní jednání obviněného, jehož se měl dopustit v přesně nezjištěné době, nejméně však od ledna 2013 do 24. 9. 2013. Ze spisového materiálu však vyplývá (č. l. 112-113), že obviněný byl na základě trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 8 T 167/2013, který mu byl doručen dne 18. 12. 2013 (ve smyslu 314e odst. 7 tr. ř. účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému), odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen jednak trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a jednak trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Obviněný se tedy jednání popsaného v trestním příkaze Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 73/2014 dopustil dříve, než mu byl doručen odsuzující trestní příkaz Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 8 T 167/2013, za jiný jeho trestný čin.

      15. Trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 T 73/2014, byl tedy obviněnému uložen samostatný trest, ačkoliv vzhledem k trestnímu příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 8 T 167/2013, mělo dojít k uložení trestu souhrnného. Okresní soud Praha-západ tak nereflektoval ani ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku.

      16. Na základě těchto skutečností je tedy zřejmé, že postupem Okresního soudu Praha-západ byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. Z., neboť byla překročena maximální délka trestu odnětí svobody, kterou je možno uložit trestním příkazem, dále ve výroku, jímž byl obviněný uznán vinným, chybí obligatorní náležitosti stran označení trestného činu, jehož se výrok týká, a Okresní soud Praha-západ nerespektoval ani zákonná východiska vztahující se k ukládání souhrnného trestu.

      17. Vzhledem ke shora uvedenému vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. závěr, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 T 73/2014, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. Z. v ustanoveních § 2 odst. 6, § 120 odst. 3 a § 314e odst. 5 tr. ř. a v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 1 T 73/2014, jakož i další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Praha-západ přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

      18. Úkolem Okresního soudu Praha-západ, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. To znamená, že Okresní soud Praha-západ znovu adekvátně posoudí, zda ve věci jsou ještě splněny podmínky pro vydání trestního příkazu nebo zda je nutné věc projednat a rozhodnout v hlavním líčení, jeho rozhodnutí bude naplňovat požadavky § 120 odst. 3 tr. ř. týkající se obligatorních náležitostí výroku o vině. Zároveň nutno ve smyslu ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř. připomenout závaznost právního názoru, který v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vyslovil. Závěrem Nejvyšší soud podle § 273 tr. ř. upozorňuje, že vzhledem k tomu, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného D. Z., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.


      P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


      V Brně dne 11. 12. 2018


      JUDr. Stanislav Rizman
      předseda senátu