Rozhodnutí NS

7 Tdo 525/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:7 Tdo 525/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.525.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 525/2019-345


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 5. 2019 o dovolání obviněného P. K., nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 44 To 446/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 54/2018 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 8. 2018, č. j. 2 T 54/2018-287, byl obviněný P. K. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Dále mu bylo podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil zaplatil způsobenou škodu, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že je povinen zaplatit poškozenému L. S. na náhradu škody částku 850 000 Kč.

Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že v období od 12. 9. 2014 do 15. 12. 2014 v XY, poté, co dne 29. 8. 2014 v XY uzavřel s poškozeným L. S. smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu na pozemku č. XY v k. ú. XY, která měla být provedena do 1. 8. 2015, a poté, co mu poškozený a jeho manželka T. S. na bankovní účet jeho manželky S. K. postupně zaslali finanční prostředky v celkové výši 1 000 000 Kč, zajistil pouze výkopové práce v hodnotě 150 000 Kč a zbylé finanční prostředky si ponechal pro svou potřebu, zejména na zaplacení svých dluhů a sázek u společnosti Fortuna Game, s. r. o., čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 850 000 Kč.

Odvolání obviněného (které vymezil jako směřující do výroku o trestu, uplatněnými námitkami však napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. 44 To 446/2018-322, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla náležitě prozkoumána jeho subjektivní stránka, neboť nebylo prokázáno, že by si byl vědom skutečnosti, že v inkriminované době neměl žádné finanční prostředky, resp. že měl splatné závazky u svých věřitelů. Domníval se, že budou splaceny jeho pohledávky z předchozích zakázek, a on tak bude moci v plnění díla pokračovat. V tomto směru byla podle obviněného pominuta také zásada subsidiarity trestní represe, neboť se nikoli svou vinou dostal do druhotné platební neschopnosti. Dále obviněný vytkl rozsudku soudu prvního stupně neurčitost ve výroku o trestu. Odkaz na aplikované ustanovení podle jeho názoru postrádá citaci příslušného písmene ustanovení § 206 odst. 4 tr. zákoníku. Nalézací soud také podle obviněného mohl v jeho případě zvážit postup podle § 58 tr. zákoníku. Uložený trest odnětí svobody označil obviněný za nepřiměřeně přísný. Výrok o náhradě škody podle něj nesplňuje předpoklady § 125 tr. ř., neboť není dostatečně odůvodněn co do skutkových zjištění a právního posouzení. Soud prvního stupně rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody, aniž by zdůvodnil jeho zavinění k celé výši škody.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky, které obviněný vztáhl k subjektivní stránce a subsidiaritě trestní represe, se ve skutečnosti vztahují ke skutkovým zjištěním, s nimiž obviněný nesouhlasí, která však státní zástupkyně považuje za správná. Námitka neurčitosti výroku by mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Se samotnou námitkou se ovšem státní zástupkyně neztotožnila, neboť trestní sazba je v § 206 odst. 4 tr. zákoníku formulována pro všechny varianty společně. K námitkám vztahujícím se k výroku o trestu státní zástupkyně vysvětlila, že tyto nelze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle písmene h) téhož ustanovení. Námitka proti výroku o náhradě škody pak podle státní zástupkyně vytýká jeho nedostatečné odůvodnění, tedy ani ona není způsobilá dovolacího přezkumu. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

Jak je zřejmé z podaného dovolání, obviněný neuplatnil žádné námitky, které by bylo možno citovanému dovolacímu důvodu podřadit. Pokud jde o subjektivní stránku, uvedl pouze své výhrady k závěrům provedeného dokazování týkajícím se jeho povědomí o vlastní finanční situaci, tedy o svých splatných závazcích. Tvrdil přitom, že očekával splacení pohledávek z předchozích zakázek. Jeho tvrzení však neodpovídá ve věci učiněným skutkovým zjištěním. Odvolací soud na str. 3 odůvodnění usnesení a podobně i soud prvního stupně na str. 4-5 rozsudku zdůraznily povědomí obviněného o jeho splatných závazcích. Pro úplnost je třeba vysvětlit, že trestného činu zpronevěry podle § 206 při tzv. svémocném úvěru se pachatel dopustí nejen tehdy, jedná-li v úmyslu trvale si peníze ponechat (přisvojit si je), ale i tehdy, je-li prokázáno, že jedná s vědomím, že vůbec nemá peníze, aby je mohl v nejbližší době vrátit poškozenému, a že si je teprve musí opatřit. Jestliže úmysl pachatele vrátit peníze je závislý na budoucí nejisté události, k níž může, ale také nemusí dojít, pak jedná s vědomím, že svým jednáním může porušit zájem chráněný zákonem v § 206, a pro případ, že dojde k takovému porušení, je s tím ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku srozuměn (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2005).

Podle soudem prvního stupně učiněných skutkových zjištění použil obviněný finanční prostředky na úhradu svých dluhů a sázek u společnosti Fortuna Game (a podle odůvodnění rozsudku i na rekonstrukci restaurace, kterou měla v pronájmu jeho manželka, což soud prvního stupně zjistil z jeho výpovědi), přičemž sázel od roku 2006, v dané době pak prakticky denně. Z provedeného dokazování přitom nevyplynulo, že by obviněný byl v druhotné platební neschopnosti, a ve svém dovolání ani neuvedl žádné konkrétní důkazy, které by tomu měly nasvědčovat a které by soudy případně opomenuly. Skutková zjištění tak spíše do značné míry svědčí pro závěr, že obviněný ani neuvažoval o tom, že by poškozenému finanční prostředky vrátil nebo by ve stavbě domu pokračoval, a tedy že o výše uvedený v odborné literatuře popsaný případ tzv. svémocného úvěru se ani nejednalo a finanční prostředky si obviněný chtěl ponechat. Soudy nicméně dospěly k závěru o nepřímém úmyslu, který je pro obviněného příznivější a na základě skutkových zjištění jej bylo možno učinit.

V souvislosti s uvedenými skutkovými námitkami údajné druhotné platební neschopnosti obviněný zmínil také zásadu subsidiarity trestní represe, která podle něj byla soudy pominuta. Žádné argumenty vztahující se k této zásadě však obviněný neuvedl a lze pouze odkázat na to, co bylo výše uvedeno. Tuto námitku obviněný založil na vlastní verzi skutkového děje, odlišnou od skutkových zjištění soudů. Proto ani tuto námitku nelze považovat za směřující do hmotně právního posouzení.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

V dovolacím řízení se nelze domáhat ani aplikace § 58 tr. zákoníku, která je fakultativní. Námitkou v tomto směru se obviněný de facto domáhal uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Ostatně ani v tomto směru obviněný neuvedl žádné důvody mimo opakování svých skutkových námitek o údajné druhotné platební neschopnosti.

Obviněnému byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, který trestní zákon za uvedený zločin připouští. Vyměřen byl na spodní hranici trestní sazby stanovené v § 206 odst. 4 tr. zákoníku. Ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný neuplatnil) tak nemohl být naplněn.

Mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu stojí i námitka údajné neurčitosti výroku o trestu, pokud jde o citaci § 206 odst. 4 tr. zákoníku. Takový výrok v rozsudku soudu prvního stupně je zcela standardní a správně odkazuje na ustanovení, kde je upravena trestní sazba skutkové podstaty, kterou byl obviněný uznán vinným.

Uplatněnému dovolacímu důvodu konečně neodpovídají ani námitky směřující do výroku o náhradě škody, kde obviněný napadl rozsah odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Ačkoli lze připustit, že tento výrok je odůvodněn velmi stručně, obviněný neuvedl žádné výhrady vůči hmotně právnímu posouzení, na němž je založen výrok o povinnosti k náhradě škody. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.). Pro úplnost lze dodat, že zavinění směrem k výši škody je zdůvodněno již v části týkající se výroku o vině a nevzbuzuje žádné pochybnosti.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 5. 2019


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu