Rozhodnutí NS

7 Tdo 1543/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/09/2019
Spisová značka:7 Tdo 1543/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1543.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Ublížení na zdraví
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 146 odst. 1,3 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1543/2018-29


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. N., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 6 To 28/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 T 13/2016, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. N. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2017, č. j. 4 T 13/2016-514, byl obviněný uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na tři roky s přiměřenou povinností podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu v podstatě tím, že dne 5. 4. 2014 v 8:00 hod v XY, na ul. XY u domu č. p. XY po předchozí hádce a fyzickém napadení s poškozeným Z. G., když tento seděl na zemi u dveří řidiče osobního motorového vozidla, poškozenému šlápl na koleno levé nohy. Při této fyzické potyčce poškozený utrpěl zranění specifikovaná v rozsudku, která si vyžádala lékařské ošetření v nemocnici s hospitalizací v době od 5. 4. 2014 do 11. 4. 2014, následně musel být znovu hospitalizován v době od 29. 4. 2014 do 2. 5. 2014, přičemž byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně šesti týdnů a zranění kolenního kloubu vedlo k trvalým následkům na zdraví poškozeného.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 To 28/2018-545, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení. Rozpor shledává mezi dvěma znaleckými posudky znalců z oboru zdravotnictví, se kterým se soudy nevypořádaly. Tyto posudky soudy hodnotily jednostranně v souladu s výpovědí poškozeného a zcela pomíjely výpověď obviněného. Soudy opomněly, že specializace znalce MUDr. Jiřího Fialky, CSc., je posouzení mechanizmu vzniku zranění jako důsledku trestné činnosti, na rozdíl od znalce MUDr. Jiřího Vrzaly, jehož specializací je ortopedie.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že námitky obviněného se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci a ve svém důsledku směřují k přehodnocení skutkových zjištění soudů. Sice existoval rozpor mezi závěry znalců MUDr. Jiřího Fialky, CSc. a MUDr. Jiřího Vrzaly co do mechanismu úrazového děje, nicméně nejedná se o jednostranné hodnocení těchto důkazů, pokud se soud přiklonil k závěru znalce MUDr. Vrzaly. Důvod pro tento závěr soudu nespočíval pouze ve specializaci MUDr. Vrzaly, ale především v jeho odborné argumentaci. Odvolací soud odůvodnil, proč se ztotožnil se soudem prvního stupně ve skutkových závěrech i vině.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací námitky obviněného jsou fakticky pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se toliko snaží dát provedeným důkazům jiný obsah a prosadit tak vlastní verzi skutkového děje. Takto koncipované námitky jsou skutkovými námitkami a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný uvedl, že si je vědom skutečnosti, že dovolací soud není další instancí zaměřenou na přezkoumání skutkových zjištění soudů, odůvodňuje své dovolání s odkazem na existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, přičemž zásadní rozpor spatřuje mezi znaleckými posudky.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování.

Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpověďmi svědků P. G., A. F., V. M., J. V., J. Š., D. H. a dalších. Je třeba podotknout, že soud prvního stupně se obsáhle zabýval věrohodností všech svědků a pokud měl k některé svědecké výpovědi výhrady, řádně tyto odůvodnil. Z listinných důkazů lze jmenovat především znalecké posudky z oboru zdravotnictví MUDr. Jiřího Fialky, CSc. a MUDr. Jiřího Vrzaly, mezi kterými obviněný spatřuje rozpor. Na tomto místě je třeba konstatovat, že ačkoliv spolu tyto dva znalecké posudky zcela nekorespondují, co se týče přesného okamžiku vzniku zranění, nelze v nich spatřovat žádný zásadní rozpor. Oba výše uvedení znalci totiž spatřují příčinu vzniku škody na zdraví poškozeného v jednání obviněného, který poškozeného fyzicky napadl, byť každý z nich v jiném konkrétním okamžiku. Ačkoliv soud prvního stupně mohl skutkovou větu při uvedení „fyzického napadení“ rozvést obšírněji, především s důrazem na mechanismus vzniku poranění levého kolena poškozeného. Ze spisového materiálu jsou jasně patrny jednotlivé části fyzického napadení. Mimo již zmíněné šlápnutí na koleno levé nohy, které se odehrálo v podstatě na závěr incidentu, se mělo jednat o napadení poškozeného spočívající v přivření jeho levé nohy do dveří automobilu, úderech pěstí do obličeje a kousnutí do ukazováku levé ruky, palce pravé ruky, což soud prvního stupně zahrnul ve skutkové větě zjednodušeně pod fyzické napadení. Na právní kvalifikaci tedy nemůže mít vliv skutečnost, ve kterém přesném časovém okamžiku ke zranění kolena poškozeného došlo, nýbrž pouze to, že příčinou zranění bylo prokazatelně jednání obviněného, který poškozenému nejen přibouchnul nohu (levé koleno) do dveří vozidla, ale na toto koleno mu poté i šlápl. Pokud se soud prvního stupně přiklonil k verzi znaleckého posudku MUDr. Jiřího Vrzaly, pak svůj závěr dostatečným způsobem odůvodnil a Nejvyšší soud v něm rozhodně neshledává jednostranné hodnocení důkazu. Ke konstatování obviněného, že nebylo zjištěno, kdo přibouchnul dveře, resp. že by tak učinil on, nelze než podotknout, že obviněný prosazuje svou vlastní verzi děje, která byla jednoznačně vyvrácena a při které se navíc jeví zcela nelogické, že by si poškozený nohu do dveří přibouchnul sám. Nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že soudy obou stupňů opomíjely jeho výpověď a že by tato snad měla být v souladu se závěry znaleckého posudku MUDr. Jiřího Fialky, CSc. Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, a proto není důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.

Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení dne 16. 5. 2018 pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 7. 12. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu