Rozhodnutí NS

27 Cdo 3487/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:27 Cdo 3487/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.3487.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 243 písm. a) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 3487/2018-310


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, za účasti 1) R. J., narozeného XY, bytem v XY, 2) K. J., narozené XY, bytem tamtéž, obou zastoupených Mgr. Michalem Vogelem, advokátem, se sídlem v Liberci, nám. Sokolovské 312/1, PSČ 460 01, a 3) Stavebního bytového družstva LIAZ, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Želivského 3993/13, PSČ 466 05, identifikační číslo osoby 00042226, zastoupeného JUDr. Lubomírem Strnadem, advokátem, se sídlem v Liberci, Vlčí vrch 668/20, PSČ 460 15, o určení neplatnosti dohody o převodu části členských práv a povinností a o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 61/2013, o dovolání R. a K. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 14 Cmo 147/2014-239, takto:

Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. 14 Cmo 147/2014-239, se zamítá.


Odůvodnění:


[1] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. 12. 2013, č. j. 39 Cm 61/2013-206, určil, že dohoda o převodu části členských práv a povinností uzavřená mezi „žalobcem“ a „žalovaným 1)“ a „žalovanou 2)“ dne 29. 9. 2008 je neplatná (výrok I.), určil, že „žalobce“ je členem Stavebního bytového družstva LIAZ (výrok II.), uložil „žalovaným 1) a 2)“ povinnost vyklidit ve výroku blíže specifikovaný družstevní byt (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).

[2] K odvoláním navrhovatele a R. a K. J. Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že návrh na určení neplatnosti dohody o převodu části členských práv a povinností uzavřené mezi navrhovatelem a účastníky 1) a 2) dne 29. 9. 2008 zamítl, ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), výroky III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

[3] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci následně usnesením ze dne 27. 7. 2016, č. j. 39 Cm 61/2013-273, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2016, řízení v části týkající se uložení povinnosti vyklidit ve výroku blíže specifikovaný družstevní byt pro zpětvzetí žaloby zastavil.

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podali R. a K. J. společné dovolání. Současně navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

[5] Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

[6] Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení, v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016. V poměrech projednávané věci má Nejvyšší soud za to, že předpoklady vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nebyly naplněny.

[7] Rozsudek (usnesení), jímž bylo rozhodnuto o určovacím návrhu podle § 80 písm. c) o. s. ř., se nevykonává, takže odložení jeho vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 1573/2006, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 663/2012).

[8] Na základě dovoláním napadeného rozhodnutí nelze vůči dovolatelům nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (nařídit) exekuci ani toliko za účelem vymožení nákladů řízení, neboť odvolací soud v projednávané věci o nákladech odvolacího řízení nerozhodoval a rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení zrušil.

[9] Nejvyšší soud proto návrh na odklad vykonatelnosti zamítl.

[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 11. 2018


JUDr. Filip Cileček
předseda senátu