Rozhodnutí NS

4 Tdo 4/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:NEUVEDEN
Datum rozhodnutí:01/22/2020
Spisová značka:4 Tdo 4/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.4.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podvod
Pomoc k trestnému činu
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
II.ÚS 1037/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 4/2020-450


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2020 o dovolání obviněného H. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2019 č. j. 6 To 388/2018-365 v trestní věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 1 T 36/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného H. B. odmítá.


Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 9. 2018 č. j. 1 T 36/2018-312 byli uznáni vinnými obviněný H. B. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, obviněný J. V., nar. XY, přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a obviněná K. V., nar. XY, přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a zároveň jim byly uloženy tresty.

Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Bruntále podali odvolání obvinění H. B. a J. V. Z podnětu těchto odvolání Krajský soud v Ostravě napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. ř. ohledně těchto obviněných v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného H. B. vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že

blíže neurčeného dne v srpnu 2016, v XY se jako budoucí nájemkyně rodinného domu v XY č. p. XY, nacházejícího se na parcele č. XY, v katastrálním území XY, již pravomocně odsouzená K. V. s H. B., faktickým pronajímatelem nemovitosti, za účelem přiznání vyšší dávky příspěvku na bydlení, dohodli na vystavení a vyplnění fiktivní nájemní smlouvy ze dne 6. 9. 2016 s měsíčním nájemným ve výši 10 000 Kč, spolu s dodatkem k nájemní smlouvě o prodloužení nájemního poměru, ze dne 30. 9. 2016, ačkoli skutečné nájemné bylo mezi nimi smluvně ujednáno v částce 6 000 Kč měsíčně, kdy společně s dalším nájemcem J. V. všichni fiktivní smlouvu s dodatkem podepsali a podpisy úředně ověřili, načež je K. V., s vědomím H. B. dne 19. 10. 2016 jako pravé, přiložila k žádosti o poskytnutí příspěvku za období od 1. 10. 2016 - 31. 12. 2016 na Úřadu práce ČR kontaktní pracoviště Bruntál, spolu s fiktivními příjmovými doklady o zaplacení částek 10 000 Kč ze dne 30. 8. 2016, 26. 9. 2016, 26. 10. 2016, 25. 11. 2016 a 20. 12. 2016, které si sama vypsala a podepsala s vědomím a souhlasem H. B., na podkladě čehož jí byly Úřadem práce ČR kontaktní pracoviště Bruntál neoprávněně vyplaceny dávky příspěvku na bydlení v částce 6 592 Kč měsíčně za období 1. 10. 2016 - 31. 12. 2016 ačkoli reálně jí za dané období vznikl nárok pouze na částku ve výši 1 925 Kč měsíčně, čímž svým jednáním způsobili Úřadu práce ČR, IČ: 72496991, sídlem Dobrovského 1278/64, Praha, škodu ve výši nejméně 14 001 Kč.

Za to obviněnému H. B. podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb s výší denní sazby 250 Kč, v celkové výši tedy 50 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.

Naproti tomu obviněný J. V. byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, jenž je blíže popsán ve výroku rozsudku odvolacího soudu, jelikož nebylo prokázáno, že by tento skutek spáchal obviněný J. V.

V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 9. 2018 sp. zn. 1 T 36/2018 nezměněn.

Proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný H. B. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Jelikož toto dovolání neobsahovalo veškeré zákonem stanovené náležitosti, předsedkyně senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 tr. ř. dne 16. 9. 2019 vyzvala obhájce obviněného, aby nedostatky odstranil. Na tento apel ovšem ze strany obhajoby nebylo žádným způsobem reagováno. Proto předsedkyně senátu zaslala dne 8. 10. 2019 obhájci obviněného druhou výzvu k doplnění dovolání s upozorněním na možný postup podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Po marném uplynutí stanovené lhůty byl spis dne 15. 11. 2019 předložen Nejvyššímu soudu. Ten před projednáním věci zjistil v obsahu spisu soudu prvního stupně určité nedostatky, proto mu jej vrátil zpět s přípisem ze dne 20. 11. 2019 sp. zn. 4 Tdo 1424/2019 a s pokynem, aby v rámci řízení podle § 265h tr. ř. byly nejprve odstraněny zjištěné vady.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně pak nad rámec pokynu Nejvyššího soudu opětovně zaslala obhájci obviněného přípis s další výzvou, aby ve lhůtě dvou týdnů odstranil všechny vady obsahu dovolání s upozorněním, že jinak bude dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto. Z doručenky na č. l. 435 verte spisu je zřejmé, že tento přípis byl obhájci obviněného doručen dne 27. 11. 2019. Lhůta pro odstranění vad tak uplynula dne 11. 12. 2019. Po marném uplynutí lhůty byl spis dne 6. 1. 2020 opětovně předložen Nejvyššímu soudu. Dne 7. 1. 2020 a 8. 1. 2020 pak obhájce obviněného zaslal dvě doplnění dovolání přímo Nejvyššímu soudu.

Opis dovolání obviněného byl v rámci řízení podle § 265h tr. ř. zaslán předsedkyní senátu soudu prvního stupně (zde samosoudkyní) k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem doručeným Nejvyššímu soudu dne 5. 11. 2019 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že podané dovolání bylo uplatněno pouze v blanketní podobě. Obhájce obviněného byl podle § 265h odst. 1 tr. ř. dne 8. 8. 2019 vyzván k odůvodnění dovolání a v tomto směru poté i dne 12. 9. 2019 následně urgován. Vzhledem k tomu, že k doručení této urgence došlo dne 17. 9. 2019, aniž by se setkala s odezvou na straně obhájce, byl dne 7. 10. 2019 s poukazem na svoji nečinnost písemně upozorněn na postup podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. s převzetím dne 8. 10. 2019, přičemž do 29. 10. 2019 opět nereagoval. Jelikož v daném případě postupoval soud nalézací v souladu s tím, jak mu ukládá zákon v § 265h odst. 1 tr. ř. a obhájce obviněného B. i přesto neodstranil vady jeho blanketního dovolání, spočívající v nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 265f odst. 1 tr. ř., státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného B. rozhodl tak, že je odmítá podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Současně vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ uvedený v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné, původní tzv. bianco dovolání ze dne 1. 7. 2019 bylo podáno v zákonné lhůtě (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 473/05, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 8 Tdo 553/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2009), jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a bylo podáno osobou oprávněnou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.

Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda podané dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti. Podle § 265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.

Pokud jde o v pořadí první podání dovolatele podané dne 1. 7. 2019, jenž bylo označeno jako dovolání, tak v něm bylo pouze obsaženo, že se podává dovolání proti rozsudku soudu druhého stupně, kterým byl odsouzen za přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci, a dále to, že je věcně odůvodní v samostatném podání. Kromě toho, že v něm nebylo obsaženo žádné odůvodnění, tak v něm také nebylo specifikováno, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se obviněný vlastně domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí. Stejně tak nebylo odkázáno na žádný konkrétní dovolací důvod vymezený v § 265b tr. ř. Toto podání tudíž neobsahovalo většinu zákonem předepsaných obsahových náležitostí pro dovolání. Význam těchto náležitostí spočívá především ve skutečnosti, že dovoláním vymezuje obviněný obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Zároveň se od jeho obsahu odvíjí možné rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dovolací soud tedy musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumat napadené rozhodnutí a popřípadě prolomit jeho právní moc. Obviněný je pak povinen uvést ve svém dovolání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013 s. 3225). V dovolání tedy musí být tvrzen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. a musí být odůvodněn konkrétními vadami, které jej z hlediska jejich obsahu naplňují.

Dále bylo z obsahu předloženého procesního spisu zjištěno, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně (zde samosoudkyně) obhájce obviněného podle § 265h odst. 1 tr. ř. vyzvala, aby obratem soudu zaslal odůvodnění dovolání, kdy mu výzva byla doručena 16. 9. 2019. Když nedošlo ze strany obhajoby k žádné nápravě, zaslala obhájci v pořadí druhou výzvu, aby odstranil vady obsahu dovolání, na což mu stanovila lhůtu dalších 5 dnů. Pro případ neodstranění vad jej upozornila na případný postup podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Ale ani na opakovanou výzvu nebylo ze strany obhájce obviněného reagováno, a tak byl celý spis zaslán Nejvyššímu soudu dne 15. 11. 2019. Následně byl spis ze strany Nejvyššího soudu vrácen Okresnímu soudu v Bruntálu k dokončení řízení podle § 265h tr. ř., jelikož spis neobsahoval jednotlivý výzvy, které soud prvního stupně doručil obhájci obviněného, a tak Nejvyšší soud nemohl konstatovat, zda bylo postupováno v intencích § 265h odst. 1 tr. ř., či nikoli. Poté předsedkyně senátu soudu prvního stupně (zde samosoudkyně) nad rámec zákonných povinností zaslala obviněnému další výzvu k odstranění vad obsahu dovolání, kdy jej zároveň opětovně upozornila na skutečnost, že pokud tak neučiní do dvou týdnů, může být dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto. Tato výzva soudu prvního stupně byla obhájci doručena dne 27. 11. 2019. Obhájce obviněného na tuto výzvu ve stanovené lhůtě nijak nereagoval a tato marně uplynula dnem 11. 12. 2019.

Následně obhájce adresoval přímo Nejvyššímu soudu doplnění dovolání, které však bylo doručeno až dne 7. 1. 2020, resp. 8. 1. 2020, tedy téměř tři týdny po uplynutí dodatečné „nadzákonné“ dvoutýdenní lhůty určené k nápravě vad mimořádného opravného prostředku. Nejvyšší soud proto shledal, že k těmto podáním nelze přihlížet, jelikož byla podána po uplynutí stanovené lhůty (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 8 Tdo 553/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 488/15). Závěrem je potřebné uvést, že dovolatel, resp. jeho obhájce měl reálně více jak měsíc k tomu, aby doplnil potřebné náležitosti dovolání, k čemuž jej soud prvního stupně opakovaně vyzýval, ale ani v takovéto nadstandardní lhůtě tak neučinil.

Nejvyšší soud proto ze všech výše uvedených důvodů odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 1. 2020


JUDr. František Hrabec
předseda senátu