Rozhodnutí NS

22 Nd 341/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/27/2018
Spisová značka:22 Nd 341/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.ND.341.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 11 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Nd 341/2018-19


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci oprávněného Města Rakovník, identifikační číslo osoby 00244309, se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 27, zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 1108/18, proti povinné A. K., narozené XY, naposledy bytem XY, o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 24 EXE 2490/2018, o návrhu na určení místní příslušnosti,

takto:

Věc vedenou u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 24 EXE 2490/2018 projedná a rozhodne Okresní soud Plzeň - město.

Odůvodnění:

Dne 29. 8. 2018 byl soudnímu exekutorovi Mgr. Ing. Jiřímu Proškovi, Exekutorský úřad Plzeň - město, doručen exekuční návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinné, na základě kterého požádal Okresní soud v Rakovníku („soud prvního stupně“) o pověření a nařízení exekuce.

Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 11. 9. 2018, č. j. 24 EXE 2490/2018-15 vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že povinná je státní příslušnicí XY republiky, nemá v České republice trvalý pobyt, přičemž naposledy byla registrována na území České republiky v období 24. 11. 2007 až 30. 11. 2008, a to na adrese XY. Nelze tak určit místně příslušný exekuční soud ve smyslu § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekutorské činnosti a o změně dalších zákonů („exekuční řád“) podle bydliště povinné. Soud prvního stupně zároveň nezjišťoval majetek povinné na území České republiky, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.

Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo.
Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013 (rozhodnutí je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti ze zásady hospodárnosti řízení.

V tomto případě nelze určit exekuční soud povinné ve smyslu § 42 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná na území České republiky nemá místo trvalého pobytu a ani místo pobytu cizince. Nelze rovněž postavit najisto, zda na území České republiky pobývá a zda a kde má nějaký majetek postižitelný exekucí.

Protože jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, v jehož obvodu je sídlo exekutora, který má být podle návrhu oprávněného pověřen provedením exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006), tedy Okresní soud Plzeň - město.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2018


JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu