Rozhodnutí NS

30 Cdo 1332/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/23/2019
Spisová značka:30 Cdo 1332/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1332.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastoupení
Dovolání
Dotčené předpisy:§ 104 odst. 2 o. s. ř.
§ 241b odst. 2 o. s. ř.
§ 241 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 1332/2019-263


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce A. Ž., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 244/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2017, č. j. 29 Co 262/2013-226, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Rozsudkem ze dne 14. 3. 2013, č. j. 15 C 244/2012-42, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 4. 2013, č. j. 15 C 244/2012-66, Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně konstatoval porušení práva žalobce na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 58/2008 (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky 5 193,12 EUR a částky 2 741 EUR za každý další den řízení v období od 1. 12. 2012 do vynesení konečného rozhodnutí (výrok II) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 63 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení včetně dovolacího řízení a řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při němž nebyl zastoupen. Současně s podáním dovolání žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Usnesením ze dne 2. 10. 2017, č. j. 15 C 244/2012-247, soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl žádost žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Uvedené usnesení pak odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 1. 12. 2017, č. j. 29 Co 421/2017-254.

V návaznosti na to soud prvního stupně žalobce usnesením ze dne 11. 2. 2019, č. j. 15 C 244/2012-258, vyzval, aby ve lhůtě dvaceti dní odstranil nedostatek povinného zastoupení. Žalobce však vytknutý nedostatek v uvedené lhůtě neodstranil, přestože byl soudem prvního stupně poučen, že v takovém případě Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 23. 4. 2019


JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu