Rozhodnutí NS

3 Tdo 1452/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/11/2018
Spisová značka:3 Tdo 1452/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1452.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 1452/2018-36


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2018 o dovolání, které podal obviněný J. C., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 61 To 102/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 50/2016, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 11. 2017, sp. zn. 2 T 50/2016, byl obviněný J. C. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za to a za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 50 T 44/2015, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2016, byl podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 50 T 44/2015, jakož i všech rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Tímtéž rozsudkem byl podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn obžaloby obviněný J. B.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 61 To 102/2018, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Současně k odvolání státního zástupce odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve zprošťující části ve vztahu k obviněnému J. B. a podle § 259 odst. 1 trestního řádu v této části věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že toto jednání mu nebylo prokázáno nad vší pochybnost a rovněž mu nebyl prokázán úmysl kohokoliv podvést. Poukázal na změnu stanoviska k předmětu trestního stíhání obviněného J. B. v rámci odvolacího řízení, který v rámci veřejného zasedání uvedl, že dovolateli nabídl podíl na realizaci veřejné zakázky na dodávku telekomunikačních služeb a mobilních telefonů pro některé z ministerstev a instruoval ho, jak má docílit získání mobilních telefonů za zvýhodněné ceny. Tím byla potvrzena výpověď dovolatele, kterou soudy označily za nedůvěryhodnou. Současně měl dovolatel prokazatelně jako jednatel společnosti G. I. v této transakci působit jako subdodavatel hlavního dodavatele společnosti InActivity, s. r. o. Z těchto důvodů od počátku a po celou dobu nejednal s cílem podvodně vylákat za nižší cenu mobilní telefony od společnosti Vodafone Czech Republic, a. s. S těmito námitkami se soudy nevypořádaly a jeho obhajobu zcela ignorovaly. Soudy rovněž nezdůvodnily, proč považují dohodu mezi ním a spoluobviněným o uzavření smlouvy až po splnění závazku vůči společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., za nelogickou. Obviněný dále zdůraznil, že rovněž poptával služby i u jiného operátora, což jeho podvodné jednání vylučuje.

Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud rozhodl tak, že se napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že námitky obviněného jsou pouze skutkové povahy a tudíž i nezpůsobilé k věcnému projednání v rámci řízení o dovolání. Odkázala na odpovídající pasáže rozhodnutí obou stupňů, které v kontextu s provedenými důkazy vypovídají o tom, že dovolatelově obhajobě nemohly přisvědčit. Závěry soudů pak nemohly být podle státní zástupkyně ovlivněny ani změnou výpovědi spoluobviněného, neboť dovolatelova obhajoba byla vyvrácena skutkovými zjištěními nezávislými na povaze výpovědi spoluobviněného.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.

Obviněný J. C. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze ani Obvodního soudu pro Prahu 10 netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.

Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil.

Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že námitky obsažené v dovolání uplatnil obviněný již v rámci řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud se s veškerými výhradami obviněného mimořádně pečlivě a vyčerpávajícím způsobem ve svém rozhodnutí vypořádal, na jeho rozhodnutí lze proto plně odkázat. Obviněný byl spolehlivě usvědčen zejména výpověďmi slyšených osob, dokumentací předloženou poškozenou společností Vodafone Czech Republic, a. s., hlasovými nahrávkami komunikace mezi operátorkou poškozené a obviněným, dokumentací poskytnutou Českou poštou, s. p., účetními doklady a opatřenými bankovními výpisy. Obhajoba obviněného byla provedeným dokazováním jednoznačně vyvrácena. O skutkovém podkladu napadených rozhodnutí tudíž nemá dovolací soud naprosto žádných pochybností.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 11. 12. 2018


JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu