Rozhodnutí NS

21 Cdo 2856/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/05/2018
Spisová značka:21 Cdo 2856/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2856.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 2856/2018-562

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce TALORA – Na Panenské a. s. se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Bělehradská č. 858/23, IČO 24294284, zastoupeného Stanislavou Olšanskou, advokátkou se sídlem v Praze 7, V Závětří č. 1478/6, proti žalovaným 1) WPB Capital, spořitelní družstvo se sídlem v Brně – Štýřicích, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupenému JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, a 2) LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD. se sídlem v New Road, Slough SL3 8JL, 4 Wren Court, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 04115679, zastoupenému JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska č. 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 13 C 338/2015, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2017 č. j. 21 Co 223/2017-509,

takto:

I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá.
II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Stanislavy Olšanské, advokátky se sídlem v Praze 7, V Závětří č. 1478/6.
III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Hartmanna, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017 č. j. 21 Co 223/2017-509 podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.

Klade-li dovolatel právní otázku, na které má záviset rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., zda „má zánik původně sjednaného bankovního účtu k plnění peněžitého závazku dlužníka (resp. obecněji dodatečná nemožnost původně smluvně sjednaného technického způsobu plnění závazku) za důsledek stav prodlení věřitele“ a zda „trvá případné takové prodlení věřitele i poté, co věřitel dlužníkovi sdělil jiné číslo účtu k plnění jeho peněžitého závazku (resp. obecněji jiný pokyn k technickému způsobu plnění závazku)“, pak přehlíží, že závěr soudů o nedostatku prodlení dlužníka THEVANER s. r. o. s plněním dluhu ze smlouvy o úvěru č. 3100000706 v důsledku prodlení věřitele [žalovaného 1)] má oporu především v jejich skutkovém zjištění, že zůstatky na běžném účtu dlužníka vedeném u žalovaného 1), z něhož měly být podle smlouvy o úvěru formou inkasa prováděny splátky a plněny veškeré závazky dlužníka z úvěrové smlouvy, činily v době od 1. 8. 2014 do 1. 9. 2014 částku 8 581 600 Kč a v době od 19. 9. 2014 do 1. 6. 2015 částku 5 829 600 Kč. I když žalovaný 1) již v té době nemohl v důsledku toho, že Česká národní banka ukončila ke dni 31. 7. 2014 jeho účast v systému mezibankovního bezhotovostního platebního styku CERTIS, přijímat další bezhotovostní platby na jím vedené běžné účty za účelem splácení poskytnutých úvěrů, nevyplývá z obsahu spisu důvod, pro který by žalovaný 1) nemohl po 1. 8. 2014 použít uvedené zůstatky na běžném účtu dlužníka k plnění splátek úvěru. Jestliže tak žalovaný 1) neučinil, nemohl být dlužník THEVANER s. r. o. v prodlení s plněním dluhu.

Nesouhlasí-li dovolatel se skutkovým zjištěním soudů, že žalovaný 2) [jako postupník] dlužníkovi neprokázal postoupení pohledávky žalovaného 1) ze smlouvy o úvěru č. 3100000706, uplatňuje tím jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.; taková námitka nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. Totéž platí o námitkách, ve kterých dovolatel zpochybňuje skutkový závěr soudů, že celková výše dluhu z této smlouvy činila ke dni složení předmětu jeho plnění do soudní úschovy (20. 5. 2015) částku 37 681 878,58 Kč, na němž je založen jejich právní závěr, že složením částky 37 681 878,58 Kč do soudní úschovy pohledávka zajištěná předmětnými zástavními právy zanikla a tím zanikla i zástavní práva, a které vycházejí z přesvědčení dovolatele, že dluh byl ve skutečnosti vyšší než 37 681 878,58 Kč a že proto složením této částky do soudní úschovy nemohla zajištěná pohledávka, a tedy ani zástavní práva zatěžující nemovitosti, zaniknout.

Na dovolatelem nastolené otázce, zda žalovaný 1) byl oprávněn rozhodnout, že dlužník v důsledku svého prodlení neztratil výhodu splátek, rozsudek odvolacího soudu nezávisí, neboť námitka, že žalovaný 1) k tomuto právnímu jednání oprávněn nebyl, není způsobilá zpochybnit výše uvedený závěr o nedostatku prodlení dlužníka s plněním dluhu s ohledem na zůstatky na běžném účtu dlužníka vedeném u žalovaného 1).

Rozsudek odvolacího soudu nezávisí ani na právní otázce, zda lze s poukazem na „princip dobrých mravů“ vyhovět žalobě, „ač by zřejmě jinak nebyla žalobní tvrzení považována za dostatečně prokázaná“, a zda může „princip dobrých mravů“ ovlivnit „požadovanou míru důkazu pro vyhovění žalobě“, neboť soudy žalobě vyhověly na základě zjištění (opřeného o výsledky provedeného dokazování), že pohledávka zajištěná předmětnými zástavními právy zanikla a tím zanikla i zástavní práva, a nikoli na základě „principu dobrých mravů“, který soud prvního stupně s přihlédnutím ke všem okolnostem případu zmínil – jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozsudku – pouze na podporu nosných důvodů svého rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 12. 2018

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu