Rozhodnutí NS

20 Cdo 3402/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/25/2018
Spisová značka:20 Cdo 3402/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3402.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Zastavení exekuce
Dotčené předpisy:§ 261 odst. 2 o. s. ř.
§ 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
§ 139 odst. 1 písm. a) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
12/21/2018
III. ÚS 4254/18
prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 3402/2018-870


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Úřadu vlády České republiky se sídlem v Praze 1, Nábřeží Edvarda Beneše č. 128/4, identifikační číslo osoby 00006599, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti povinnému J. V., O., zastoupenému JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí č. 257/7, pro 8 246 700 Kč s příslušenstvím a pro 184 567 556 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 E 5/2017, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2018, č. j. 14 Co 154/2018-851, t a k t o :


I. Dovolání povinného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soud prvního stupně opětovným usnesením ze dne 26. 3. 2018, č. j. 34 E 5/2017-839, nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, k zajištění pohledávky oprávněné ve výši 8 246 700 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 4. 3. 2014 do zaplacení a pohledávky ve výši 184 567 556 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 4. 3. 2014 do zaplacení, výkon rozhodnutí, kterým zřídil soudcovské zástavní právo na nemovitostech povinného, a to k spoluvlastnickému podílu ve výši 2945/80477 na pozemku č. , o výměře 257 m2, zastavěná plocha a nádvoří; spoluvlastnický podíl ve výši 2945/80477 na budově D. č. p. , bytový dům, zapsané na LV č. pro obec P, k. ú. D. u Katastrálního úřadu pro hlavní město P., Katastrální pracoviště P., a spoluvlastnickému podílu ve výši ½ na bytové jednotce č. v budově D., č. p. , bytový dům, LV č., stojící na pozemku parc. č. , když uvedená bytová jednotka je zapsána na LV č. pro obec P., k. ú. D.u Katastrálního úřadu pro hlavní město P., Katastrální pracoviště P. (výrok I.); soud prvního stupně dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), že povinný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu soudní poplatek za návrh na výkon rozhodnutí ve výši 2 000 000 Kč (výrok III.), že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány (výrok IV.), že povinnému se ukládá, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení soudu prvního stupně oznámil, zda nemovité věci uvedené ve výroku I. usnesení nabyl jako substituční jmění (výrok V.), a že pořadí soudcovského zástavního práva se řídí dnem 29. 5. 2017 (výrok VI.). Soud prvního stupně na základě zjištění, že oprávněná doložila rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, i úředně ověřenou kopii rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, opatřenou doložkou právní moci i vykonatelnosti, obsahující veškeré náležitosti trestního rozsudku dle ustanovení § 120 trestního řádu, uzavřel, že jsou splněny podmínky pro opětovné nařízení výkonu rozhodnutí.

K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 5. 2018, č. j. 14 Co 154/2018-851, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV., V. a VI. potvrdil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení o výrocích I., II., IV., V., a VI. usnesení soudu prvního stupně (výrok II.), a současně usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že nesprávnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, spočívající v absenci označení soudu, který rozsudek vyhlásil, jména a příjmení rozhodujících soudců a odůvodnění, byl oprávněnou napraven, když dne 26. 2. 2018 předložila soudu prvního stupně úředně ověřenou kopii tohoto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze se všemi (dříve absentujícími) náležitostmi podle ustanovení § 261 odst. 2 občanského soudního řádu. Oprávněnou předložený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, nabyl právní moci dnem vyhlášení, tedy 4. 1. 2017, a je z něj zřejmá i identifikace povinného, neboť je identifikován datem narození a bydlištěm v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, který tvoří s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, jeden celek a oba jsou exekučním titulem ve vzájemném spojení. Odvolací soud proto shledal exekuční titul jako materiálně i formálně vykonatelný.

Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že oprávněná byla povinna připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu, který svými náležitostmi obstojí jako veřejná listina, již ke svému návrhu na výkon rozhodnutí. Dle povinného exekuční titul s potřebnými náležitostmi veřejné listiny v době podání návrhu na výkon rozhodnutí neexistoval a do spisu byl založen až na výzvu soudu prvního stupně po vrácení věci dovolacím soudem k dalšímu řízení. Návrh oprávněné však měl být zamítnut, neboť v době jeho podání nebyly splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí a jeho vady (neexistence exekučního titulu s náležitostmi veřejné listiny ke dni zahájení soudního řízení) nemohly být zhojeny ani dodatečným doložením exekučního titulu na výzvu soudu prvního stupně, neboť písemné vyhotovení exekučního titulu s požadovanými náležitostmi v době podání návrhu na výkon rozhodnutí neexistovalo. Tuto vadu nemůže zhojit ani dodatečně vyznačená doložka právní moci a vykonatelnosti na exekučním titulu, ani dodatečné předložení exekučního titulu, který má požadované náležitosti. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva zamítá. Povinný ve svém dovolání současně navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť právní názor odvolacího soudu, že pro případ, že oprávněnou nebyl k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí připojen v návrhu označený formálně a materiálně vykonatelný titul pro výkon rozhodnutí, tento nedostatek konvaliduje, je-li takový titul předložen dodatečně, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.).

Pro výkon rozhodnutí soudů v trestním řízení, přiznávajících právo nebo postihujících majetek, platí - co do podmínek pro nařízení výkonu - požadavky vyslovené v § 261 odst. 2 o. s. ř. (srov. § 274 o. s. ř.); oprávněný je tedy povinen k návrhu na výkon rozhodnutí připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně (srov. § 261 odst. 2 o. s. ř.).

Dovolací soud dovodil, že nepředložení stejnopisu exekučního titulu opatřeného doložkou vykonatelnosti, je (i když je exekučním titulem trestní rozsudek) důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Dodal ovšem, že nepředložil-li oprávněný titul s návrhem na nařízení jeho výkonu vůbec, nebo předložil-li neúplný exekuční titul, případně exekuční titul neobsahoval doložku vykonatelnosti, je soud povinen oprávněnému poskytnout odpovídající poučení a dát oprávněnému příležitost, aby tak (v určené lhůtě) učinil dodatečně; teprve neodstraní-li tento nedostatek ani poté, může přistoupit k tomu, že návrh na nařízení výkonu (proto) zamítne. Tento názor je přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 181/2003, srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněné pod č. 62/1999 v časopise Soudní judikatura).

V projednávané věci bylo zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že oprávněná podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí dne 29. 5. 2017, soud prvního stupně následně (po zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 6. 2017, č. j. 34 E 5/2017-258, kterým byl výkon rozhodnutí nařízen, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 20 Cdo 5494/2017-301) vyzval dne 21. 2. 2018 oprávněnou k doložení originálu nebo ověřené kopie titulu pro výkon rozhodnutí a oprávněná na základě této výzvy dne 23. 2. 2018 doložila autorizovanou konverzi rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, a úředně ověřenou kopii rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, které dle doložky vykonatelnosti nabylo právní moci dne 4. 1. 2017 a je vykonatelné dnem 4. 1. 2017.

Vzhledem k tomu, že na výzvu soudu prvního stupně bylo oprávněnou doloženo formálně i materiálně vykonatelné rozhodnutí jak Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, tak Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013, soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když na základě tohoto návrhu nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, neboť vada návrhu na výkon rozhodnutí spočívající v nedoložení formálně a materiálně vykonatelného titulu byla zhojena. Nelze se ztotožnit s námitkou dovolatele, že exekuční titul v zákonem požadované formě se zákonem požadovanými náležitostmi ke dni podání návrhu na nařízení výkonu neexistoval, neboť exekuční titul (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2016, který tvoří jednotu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 46 T 21/2013) byl podle skutkového zjištění odvolacího soudu řádně vyhlášen dne 4. 1. 2017. Existoval tedy již před podáním návrh na nařízení výkonu, když dnem svého vyhlášení se stal vykonatelným a obstojí jako exekuční titul [§ 139 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu]. Na tom ničeho nemění, jestliže jeho řádné písemné vyhotovení, které má náležitosti veřejné listiny, bylo oprávněnou předloženo až na výzvu soudu po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

Lze tedy shrnout, že oprávněná na výzvu soudu doložila formálně a materiálně vykonatelný titul pro výkon rozhodnutí, který dle vyznačené doložky vykonatelnosti nabyl právní moci a byl vykonatelný dnem 4. 1. 2017, tedy před zahájením řízení o výkon rozhodnutí. Zásada vykonávacího řízení, dle které lze výkon rozhodnutí nařídit jen za splnění předpokladu, že k výkonu rozhodnutí předložený titul byl formálně vykonatelný ke dni, kdy návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) došel příslušnému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3846/2013) byla dodržena.

S ohledem na shora uvedené není dovolání povinného přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Dovolatel současně navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného výroku usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 25. 9. 2018


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu