Rozhodnutí NS

26 Cdo 1061/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/10/2019
Spisová značka:26 Cdo 1061/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1061.2019.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odklad vykonatelnosti
Dotčené předpisy:§ 243 písm. a) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 3503/19
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 1061/2019-397


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ R. B., bytem XY, a b/ Z. Š., bytem XY, zastoupených JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalovanému M. M., bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, o zaplacení částky 556.813,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 95/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2018, č. j. 51 Co 166/2018-350, a o jeho návrhu na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:

Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2018, č. j. 51 Co 166/2018-350, se zamítá.
                    O d ů v o d n ě n í :
Žalobci se domáhali, aby jim žalovaný zaplatil částku 556.813,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného z pronajatých nebytových prostor za měsíce únor 2012 – květen 2012 a úhrad za služby spojené s jeho užíváním.

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. října 2017, č. j. 14 C 95/2012-290, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 556.813,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. října 2018, č. j. 51 Co 166/2018-350, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. o věci samé (výrok I.) a změnil v nákladovém výroku II. jen tak, že jejich výše činí 391.469,- Kč; jinak ho i v tomto výroku potvrdil (výrok II.). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.).

Žalovaný (zastoupen advokátem) podal proti rozsudku odvolacího soudu (včasné) dovolání, domáhaje se – prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“) – zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.

Podle § 243 písm. a/ o.s.ř. může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že nejsou naplněny předpoklady, za nichž lze odložit vykonatelnost napadeného rozsudku (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně). Podmínkou vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti je totiž mimo jiné předpoklad, že by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí hrozila dovolateli závažná újma na jeho právech. Závažnost této újmy se přitom poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu jeho majetku a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17/). Dovolatel však neuvedl své majetkové poměry, z nichž by bylo možno hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí (exekuce) dovodit, a majetkové poměry takovou hrozbu odůvodňující nevyplynuly ani z obsahu spisu. Pouhé tvrzení, že „výkonem rozhodnutí hrozí značná škoda na majetku žalovaného“, není – s přihlédnutím k výše uvedeným požadavkům – dostačující. Nejvyšší soud proto návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 10. 4. 2019


JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu