Rozhodnutí NS

3 Tdo 463/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/15/2019
Spisová značka:3 Tdo 463/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.463.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 463/2019-783


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 23. 11. 2018, sp. zn. 68 To 275/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 244/2016, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 2 T 244/2016, byl obviněný R. M. uznán vinným ze spáchání přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle § 214 odst. 2 trestního zákoníku a § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 100.000 Kč sestávající z 500 celých denních sazeb po 200 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 1. 2017, č. j. 4 T 121/2016-177, který nabyl právní moci dne 10. 5. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 23. 11. 2018, sp. zn. 68 To 275/2018, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) trestního řádu. Bez bližšího zdůvodnění obviněný uvedl, že ve vztahu k výroku o vině namítá nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání neboli porušení právní povinnosti, nesprávné hodnocení otázky zavinění, nesprávné hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení dané nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi. Pro posouzení naznačených otázek se podle obviněného nelze obejít bez spolehlivého zjištění toho, jakou pohnutkou byl pachatel ke svému jednání veden. Obviněný dále namítl, že soud prvního stupně se nezabýval důkladně provedenými důkazy a návrhy na provedení důkazů přednesené obhajobou. K tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 1437/07. Podle obviněného došlo k závažnému porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu v návaznosti na § 265m trestního řádu sám ve věci rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, zrušuje a obviněný se zprošťuje obžaloby.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Obviněný R. M. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ani Okresního soudu v Přerově netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.

Výhrady obviněného prezentované v dovolání byly zaměřeny jak do oblasti hmotněprávní, kdy deklaroval svůj nesouhlas s právním posouzením prakticky všech otázek určujících naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu, včetně úvah ohledně motivu jakožto fakultativního znaku skutkové podstaty, tak do oblasti zjišťování skutkového stavu věci, kdy rozporoval rozsah provedených důkazů i jejich následné hodnocení soudy, jež podle obviněného vyústilo v porušení jeho práva na spravedlivý proces. V této souvislosti je nutné poukázat na omezený rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Neplatí zde tzv. revizní princip přezkoumávání. Nejvyšší soud přezkoumává z podnětu dovolání (nepostupuje-li podle § 265i odst. 1 trestního řádu) zásadně jen ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Je to právě dovolání, jímž dovolatel vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (viz § 265i odst. 3 až 5 trestního řádu) a jež musí dovolacímu soudu skýtat dostatečně kvalifikovaný podklad pro samotný přezkum napadeného rozhodnutí a případné prolomení jeho právní moci.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nemůže být naplněn prostým konstatováním, že dovolatel nesouhlasí s právním posouzením skutku. Dovolání podané z citovaného důvodu musí směřovat vždy proti konkrétní přesně vymezené právní kvalifikaci uvedené v právní větě ve výroku o vině napadeného rozsudku. Právní posouzení skutku ve výroku o vině trestným činem se rozpadá na celou řadu aspektů vyjádřitelných odkazem na konkrétní ustanovení obecné i zvláštní části trestního zákona, dovolatel tudíž musí brojit proti subsumpci konkrétního jednání pachatele pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona. Právě tím vymezuje rozsah a obsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08).

S ohledem na uvedené je zřejmé, že u obou okruhů námitek (nesprávné právní posouzení skutku, extrémně vadné zjišťování skutkového podkladu rozhodnutí) naplnil obviněný deklarovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu pouze formálně. Věcně však své výhrady nepodložil žádnou konkrétní argumentací, která by se vztahovala specificky k projednávané věci. Tudíž na jeho dovolání nelze pohlížet jako na dostatečně kvalifikovaný podklad pro dovolací přezkum napadených rozhodnutí v souladu s jeho omezeným rozsahem. Námitkami uvedenými v dovolání proto obviněný deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil a nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nemohlo být zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady obviněného poukazující na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 15. 5. 2019

JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu