Rozhodnutí NS

29 Odo 305/2002

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/16/2003
Spisová značka:29 Odo 305/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.305.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§ 131 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 183 předpisu č. 513/1991Sb.
§ 109 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
§ 94 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:B
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 215/03
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

29 Odo 305/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu společnosti S. p. – Č. i. f., a.s., na výmaz navrhovatelky z obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 3172, o dovolání MUDr. J. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2001, čj. 7 Cmo 769/99-115, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 2.6.1999, čj. F 26165/99, B 3172-81, Krajský obchodní soud v Praze vyhověl návrhu S. p. – Č. i. f., a.s. a vymazal navrhovatelku ke dni 14.6.1999 z obchodního rejstříku s tím, že právním důvodem výmazu je přeměna navrhovatelky na otevřený podílový fond podle ustanovení § 35j zákona č. 248/1992 Sb.

V odůvodnění svého usnesení rejstříkový soud uvedl, že v průběhu řízení podal MUDr. J. V., akcionář navrhovatelky, návrh na přerušení řízení a doložil kopii návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 30.6.1998, která rozhodla o přeměně navrhovatelky na otevřený podílový fond. Soud uzavřel, že uvedená valná hromada byla řádně svolána a její usnesení bylo platné. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady posoudil rejstříkový soud jako opožděný.

Proti usnesení o povolení zápisu výmazu navrhovatelky do obchodního rejstříku podal MUDr. J. V. odvolání, které Vrchní soud v Praze odmítl.

Odvolatel namítal, že rejstříkový soud rozhodl ve věci samé, přestože odvolatel požadoval přerušení řízení proto, že podal žalobu na vyslovení neplatnosti přeměny společnosti na otevřený podílový fond (dále též jen „přeměna“). Namítal rovněž, že rejstříkový soud v odůvodnění svého usnesení vycházel z nesprávného závěru, že odvolatel podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 30.6.1998 opožděně, přičemž odvolatel takový návrh vůbec nepodal. Podal pouze žalobu, v níž se domáhá vyslovení neplatnosti přeměny navrhovatelky na otevřený podílový fond.

Odvolací soud k těmto námitkám uzavřel, že podle § 200a odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.12.2000 (dále též jen „o. s. ř.“) je účastníkem rejstříkového řízení pouze podnikatel, jehož se zápis v obchodním rejstříku týká, tedy pouze osoba, jejíž právní stav je dotčen zápisem či výmazem určitých skutečností do obchodního rejstříku.

Podle § 201 o. s. ř. může rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout odvoláním účastník řízení. Akcionáři obchodní společnosti nejsou účastníky rejstříkového řízení. Otázka účastenství akcionáře v rejstříkovém řízení již byla řešena i usnesením Ústavního soudu ze dne 18.5.1999, sp. zn. I.ÚS 185/98, publikovaným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 35/1999. Nepřiznává-li zákon akcionáři postavení účastníka rejstříkového řízení, není tento ani osobou oprávněnou k podání odvolání do usnesení rejstříkového soudu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal MUDr. J. V. dovolání.

Ohledně jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.

Dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že není účastníkem rejstříkového řízení. Tvrdí, že odvolací soud při svém rozhodování nevzal ohled na to, že se dovolatel po přeměně stává jako podílník otevřeného podílového fondu právním nástupcem navrhovatelky a z toho titulu je podle ustanovení § 94 odst. 1 o. s. ř. i účastníkem rejstříkového řízení. Přitom se v notářském zápisu z valné hromady která rozhodla o přeměně, uvádí, že majetek investičního fondu společně s nevypořádanými závazky přechází dnem přeměny na podílníky.

Dovolatel poukazuje na usnesení odvolacího soudu ze dne 21.8.1997, sp. zn. 1 Cmo 150/97, v němž tento soud přiznal účastenství v rejstříkovém řízení podle ustanovení § 94 odst. 1 o. s. ř. navrhovateli, kterému by rozhodnutím o výmazu společnosti před skončením jím vedených řízení (jedním z nich bylo vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady) nastala taková situace, v níž by se nemohl domoci tvrzených práv.

Dovolatel uvádí, že rovněž z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 230/95, který se podrobně zabývá okruhem účastníků podle ustanovení § 200e o. s. ř., vyplývá, že účastníky řízení jsou všichni, o jejichž právech má být v řízení jednáno.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená na návrh, který byl podán přede dnem účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. Takový stav nastal i v projednávané věci, neboť návrh na povolení zápisu výmazu S. p. – Č. i. f., a.s. byl podán před 1.1.2001.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. téhož zákona, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).

Dovolání je přípustné dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.

Otázkou, zda akcionář je účastníkem řízení o zápisu změn týkajících se akciové společnosti do obchodního rejstříku, se Nejvyšší soud zabýval již několikrát, mimo jiné i v usnesení ze dne 17.11.1997, sp. zn. 1 Odon 3/97, a zodpověděl ji záporně. Toto usnesení Nejvyššího soudu přitom bylo přezkoumáno Ústavním soudem, který usnesením ze dne 18.5.1999, sp. zn. I ÚS 185/98 (uveřejněným též v příloze III. časopisu Soudní judikatura, ročník 1999, pod pořadovým číslem 15, str. 16-18), ústavní stížnost proti němu odmítl.

Ústavní soud shodně se soudem dovolacím uzavřel, že v rejstříkovém řízení se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, ale pouze o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku. Pro případ, že by práva akcionářů mohla být dotčena nezákonností rozhodnutí, na jehož základě k příslušnému zápisu do obchodního rejstříku dochází, poskytuje zákon ochranu jejich právům tam, kde to považuje za potřebné, jiným způsobem (§ 131 odst. 1 a § 183 obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“). Pokud rejstříkový soud posoudí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku usnesení valné hromady společnosti jako platné, povolí na jeho základě příslušný zápis do obchodního rejstříku. Pokud následně obecný soud v řízení podle § 131 obch. zák. rozhodne o neplatnosti takového usnesení, rejstříkový soud po právní moci tohoto rozhodnutí zahájí řízení podle § 200a odst. 2 (nyní § 200b odst. 2) o. s. ř. (Viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.3.1997, sp. zn. I.Odon 61/96, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 9, ročník 1997). Jinými slovy, rozhodnutí soudu o neplatnosti usnesení valné hromady bude podkladem pro rozhodnutí rejstříkového soudu o zápisu či výmazu skutečností, jichž se rozhodnutí valné hromady týká. Takové řízení soud zahájí i bez návrhu.

Ústavní soud se v tomto svém rozhodnutí ztotožnil s argumentací Nejvyššího soudu, že účastenství akcionářů akciové společnosti v rejstříkovém řízení by ve skutečnosti znamenalo značné průtahy v rejstříkovém řízení, což by ve svém důsledku ochranu práv akcionářů spíše oslabovalo. Právě z důvodu tzv. principu veřejné víry neboli principu materiální publicity vyplývá, že zapisované skutečnosti je do obchodního rejstříku nezbytné zapisovat bez zbytečného odkladu, tak, aby odpovídaly skutečnému stavu. Tento princip obsažený v § 27 odst. 2 obch. zák. má sloužit především k ochraně třetích osob, které jednají v důvěře ve skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku a jejichž zájem může kolidovat se zájmem celé společnosti i se zájmy jednotlivých akcionářů.

Přes uvedený závěr Nejvyššího i Ústavního soudu však Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10.9.2002, sp. zn. 29 Odo 43,44,124/2002 uzavřel, že v projednávané věci uvedený obecný závěr o účastenství akcionářů v rejstříkovém řízení použít nelze, neboť tento závěr vychází zejména z toho, že český právní řád zajišťuje akcionáři, který brojí proti právním důsledkům založeným usnesením valné hromady, jež mají být zapsány do obchodního rejstříku, dostatečnou právní ochranu jeho práv tím, že mu umožňuje napadat usnesení valné hromady, které tyto důsledky založilo. Tak tomu ale v uvedené věci nebylo.

Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že nezbytným důsledkem rozhodnutí rejstříkového soudu o povolení zápisu výmazu právnické osoby do obchodního rejstříku bez právního nástupce je zastavení všech řízení, jichž je tato osoba účastníkem, tedy i řízení o neplatnost usnesení valné hromady, nelze než dovodit, že rejstříkový soud nesmí rozhodnout o takovém výmazu z obchodního rejstříku, dokud není ukončeno řízení o neplatnost usnesení valné hromady, která o zrušení společnosti bez právního nástupce rozhodla. Opačným postupem by totiž rejstříkový soud sám zmařil možnost shora uvedeného postupu a znemožnil by tím akcionáři uplatnit právo, které mu zákon přiznává.

Bylo tedy povinností rejstříkového soudu ve věci, o které rozhodoval Nejvyšší soud pod sp. zn. sp. zn. 29 Odo 43,44,124/2002, rejstříkové řízení přerušit, jak to navrhl dovolatel. Na tom nic neměnilo to, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném v době rozhodování o přerušení řízení, znělo: „Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu....“ Jak patrno ze shora uvedeného, v případě rozhodování o povolení výmazu společnosti z obchodního rejstříku bez právního nástupce je třeba dovodit, že takový postup je povinností soudu, když jiné vhodné opatření učinit nelze.

Z uvedeného pak nutně vyplývá, že jestliže je podán návrh na povolení výmazu akciové společnosti z obchodního rejstříku poté, co bylo zahájeno řízení o neplatnost usnesení valné hromady, kterým byla společnost zrušena, stává se navrhovatel v řízení o neplatnost takového usnesení účastníkem rejstříkového řízení o povolení výmazu společnosti z obchodního rejstříku. To neplatí pro případy, kdy má obchodní zákoník zvláštní úpravu, ani v případech, kdy zákon zajišťuje ochranu práv společníků jinak. Stejný závěr je třeba učinit i pro případ, kdy bude návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podán poté, co již bylo zahájeno řízení o povolení výmazu společnosti z obchodního rejstříku, na základě napadaného usnesení. Za takového stavu se totiž právě v řízení o povolení výmazu společnosti z obchodního rejstříku rozhoduje o právech akcionáře (konkrétně o právu domoci se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o zrušení společnosti, jestliže je v rozporu se zákonem či stanovami), ve smyslu ustanovení § 94 odst. 1 o. s. ř.

Účastníkem rejstříkového řízení se však stává pouze ten akcionář, který využil práva domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Ostatní akcionáři nevyužili možnosti ochrany svých práv, poskytovaných jim ustanovením § 131 a § 183 obch. zák. a rejstříkový soud jim tedy svým postupem možnost uplatnit tuto ochranu práv neodňal. Tím jsou vyloučeny i shora uvedené nežádoucí účinky účastenství akcionářů v rejstříkovém řízení, včetně jejich dopadů do práv třetích osob.

V projednávané věci však situace, ve které Nejvyšší soud rozhodl o tom, že je akcionář účastníkem rejstříkového řízení, nenastala. Dovolatel totiž, jak sám uvádí v odůvodnění odvolání, nepodal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, která rozhodla o přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond. Sám tedy zanedbal využití možnosti poskytované mu ustanovením § 131 a § 183 obch. zák. a rejstříkový soud mu proto svým postupem ani rozhodnutím možnost uplatnit tuto ochranu práv neodňal. Proto se navrhovatel nestal účastníkem rejstříkového řízení a odvolací soud postupoval správně, jestliže jeho odvolání odmítl.

Protože usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2.6.1999, čj. F 26165/99, B 3172-81, kterým tento soud rozhodl o povolení zápisu výmazu S. p. – Č. i. f., a.s. z obchodního rejstříku nabylo právní moci a Nejvyšší soud neshledal důvody pro zrušení tohoto usnesení ani usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání, rozhodl o zastavení dovolacího řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že jeden z účastníků dovolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. ledna 2003



JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu