Rozhodnutí NS

7 Tdo 586/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:7 Tdo 586/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.586.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Těžké ublížení na zdraví
Týrání osoby žijící ve společném obydlí
Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1 tr. ř.
§ 265l odst. 1 tr. ř.
§ 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku
§ 145 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 586/2019-696


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 5. 2019 o dovolání obviněného T. L., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 3 To 443/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 201/2017, takto:
I.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 3 To 443/2018, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 20 T 201/2017.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
II.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný T. L. nebere do vazby.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 7. 2018, č. j. 20 T 201/2017-610, byl obviněný T. L. shledán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo podle 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených zločinů v podstatě tím, že v blíže nezjištěné době, nejméně však od poloviny roku 2008 do 18. 1. 2017, v obydlí společně užívaném s družkou Š. Ch., nejprve přibližně do období roku 2009 až 2010 v XY v bytě na ulici XY a poté po přestěhování se do rodinného domu ve XY, obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, na ulici XY, v přesně neustanoveném počtu případů, někdy též po požití alkoholických nápojů, s vzrůstající intenzitou, nejprve nejméně jedenkrát za 2 měsíce, poté nejméně jedenkrát měsíčně, a od poloviny roku 2016 již minimálně jedenkrát týdně, opakovaně a bezdůvodně vyvolával hádky, v rámci kterých na poškozenou družku Š. Ch. křičel, choval se vůči ní agresivně, vulgárně jí nadával, rovněž jí vyhrožoval zabitím, zakazoval jí např. sledovat televizi, kterou rovněž vypínal, poškozenou fyzicky napadal, bil ji otevřenou dlaní do obličeje, chytal ji za vlasy a tahal ji takto po zemi, přičemž u ní docházelo k vytržení vlasů, strkal do poškozené způsobem, že upadla na zem, bil ji rovněž pěstmi do hlavy a obličeje, do břicha oblasti žeber a rovněž do ní kopal, přičemž při jednom z takových napadení dne 7. 1. 2016 poškozené poté, co ji udeřil pěstí do obličeje, způsobil zranění, a to dvojitou zlomeninu dolní čelisti, při dalším napadení na jaře 2016 poškozené způsobil zranění, a to krvácející tržnou ránu na levé straně hlavy ve vlasové části, při napadení dne 26. 8. 2016 poškozené poté, co ji udeřil otevřenou dlaní do levého ucha, způsobil zranění, a to hematom na ušním boltci levého ucha, který se zabarvil do modra, a při dalších napadeních pak poškozené způsobil též další zranění, mj. četné podlitiny a hematomy po celém těle, zlomeninu nosních kůstek a ve všech těchto případech šlo o zranění maximálně středně těžká, s dobou léčení do 6 týdnů, a dále dne 28. 12. 2016, opětovně ve společném bydlišti ve XY, obvod Okresního soudu v Novém Jičíně, na ulici XY, fyzicky napadl poškozenou, a to opakovanými údery pěstí do oblasti hrudníku a žeber a údery otevřenou dlaní ruky též do levé části obličeje, přičemž poškozená utrpěla v důsledku napadení těžké zranění, a sice mnohočetné zlomeniny žeber s rozvojem hemothoraxu vlevo, se kterým se nenechala ošetřit hned, ale až dodatečně vzhledem k nepolevujícím bolestem byla převezena dne 18. 1. 2017 do FN XY, kde byla hospitalizována do 2. 2. 2017 a následně byla propuštěna do ambulantní péče.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, zaměřeným proti všem jeho výrokům, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 10. 2018, č. j. 3 To 443/2018-643, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že z popisu skutkového děje, ani z odůvodnění, jak jsou uvedeny v rozhodnutí soudů obou stupňů, nevyplývá posouzení subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Pro takové posouzení by podle obviněného muselo být zjištěno, že jeho úmysl směřoval ke způsobení následku – těžké újmy na zdraví. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně se měl útoku dopustit opakovanými údery pěstí, avšak poškozená Š. Ch. uvedla, že jí dal toliko „jednu ránu do žeber“. Je přitom, jak dodává obviněný, otázkou, zda by jednou ranou do oblasti žeber byl schopen způsobit takové zranění a zda s tím byl alespoň srozuměn. Obviněný proto dovozuje, že následek ve formě těžkého ublížení na zdraví měl být posouzen jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, s nedbalostním zaviněním. K tomu na okraj zmiňuje, že nebyl vyloučen vznik zranění pádovými mechanismy v opilosti, když zejména soud prvního stupně skutkové zjištění o opakovaných úderech neopřel o žádný provedený důkaz. V další části svého dovolání obviněný namítá, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Nebylo totiž údajně postaveno na jisto, že by způsobil zdravotní újmy poškozené, když vztahy v rodině byly poznamenány neshodami, které vyúsťovaly v hádky a fyzická napadení. Není tak možné vyloučit zranění jinými osobami. Obviněný rovněž napadl skutková zjištění vedoucí k závěru o spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť podle znaleckých závěrů nebyla v jeho vztahu s poškozenou zjištěna asymetrie, chování typické pro charakteristický cyklus domácího násilí, kdy agresor uplatňuje v chování vůči submisivnímu partnerovi svou sílu. U poškozené, jak dále uvádí obviněný, nebyla rovněž zjištěna specifika, typická pro týrané ženy, absentuje u ní i posttraumatická stresová porucha. Jedná se přitom (v případě poškozené) o osobu jednoduchou, nevyrovnanou a celkově nevyzrálou, emočně nevyváženou. Podle názoru obviněného není zřejmé, proč soud prvního stupně nevyšel z popsaných závěrů znalců, resp. přiložil jim menší váhu, než svědeckým výpovědím. Obviněný dodává, že na stav poškozené měla rovněž vliv její alkoholová závislost.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že obviněným předloženou argumentaci nelze v plném rozsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Za bezpředmětné tak považuje výtky směřující proti údajným nedostatkům v provedeném dokazování a proti skutkovým závěrům soudů; takové výtky by mohly být významné pouze v případě existence extrémního rozporu, což v dané věci dovodit nelze. Pokud je potom možné konstatovat určité nejasnosti, netýkají se skutečností, které podkládají naplnění skutkové podstaty trestné činnosti kladené obviněnému za vinu. Zejména se to podle státního zástupce týká počtu úderů při posledním napadení, kdy ze znaleckého posudku vyplývá, že vůči tělu poškozené působilo násilí velké intenzity, přičemž při úderu pěstí velké intenzity do oblasti hrudníku a žeber hrozí vážná poranění. Je tedy zřejmé, že i pokud by bylo dovozeno užití pouze jednoho úderu obviněným, nijak by to jeho odpovědnost za zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku nevylučovalo. Současně je zjevně naplněna subjektivní stránka tohoto deliktu, neboť obviněný musel být s eventualitou vzniku vážného poranění minimálně srozuměn. Pokud obviněný předkládá námitku absence znaku týrání ve smyslu § 199 tr. zákoníku, ani ji státní zástupce neshledává důvodnou. Poukazuje na definici zmíněného znaku, jak vyplývá ze soudní praxe, a má za to, že násilné a dominantní jednání obviněného vůči poškozené jako oběti ho naplňovalo. Odkázal-li k tomu obviněný na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, podle něhož obvyklou náležitost v podobě asymetrie vztah obviněného s poškozenou nenaplňoval, státní zástupce doplňuje, že znalci se takto vyjádřili k odborné otázce spadající do oblasti jejich specializace, avšak závěr o naplnění znaků určité skutkové podstaty je v konečném důsledku věcí soudů.

S ohledem na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.

Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Výjimečně tak může učinit tehdy, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný k ochraně ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).

Obviněným uplatněné námitky spočívají dílem ve zpochybnění skutkových zjištění, dílem napadají hmotněprávní závěry soudů obou stupňů. Protože Nejvyšší soud nezjistil důvody k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je v části důvodné.

Nejvyšší soud shledal důvodnými námitky obviněného, pokud namítal rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, resp. konečným právním posouzením, v souvislosti s jeho útokem ze dne 28. 12. 2016, a to stran konkrétního provedení této agrese, zejména počtu úderů pěstí do žeber poškozené, popřípadě dalších úderů, a na to navazujících hmotněprávních závěrů. K tomu je namístě uvést, že poškozená jak v rámci své svědecké výpovědi v přípravném řízení (č. l. 140 a násl.), tak v hlavním líčení (č. l. 587) jednoznačně uvedla, že v daný okamžik seděla na židli, měla verbální neshodu s obviněným, který k ní přistoupil a dal jí jednu ránu do žeber, potom odešel. V hlavním líčení k dotazům i výslovně sdělila, že stejně jako v předchozích obdobných případech „pokaždé došlo jen k jednomu úderu, on věděl, jak udeřit“. Lze doplnit, že obviněný spáchání útoku popřel a jiná osoba mu nebyla přítomna, tedy výpověď poškozené, jinak shledaná věrohodnou, byla o jeho průběhu jediným zdrojem informací. Soud prvního stupně, byť i takto shodně výpověď poškozené reprodukoval, následně po hodnocení důkazů v rámci odůvodnění svého rozsudku a stejně tak i v jeho výroku konstatoval, že dne 28. 12. 2016 obviněný napadl poškozenou opakovanými údery pěstí do oblasti hrudníku a žeber a údery otevřenou dlaní ruky též do levé části obličeje, což vytvořilo podklad pro posouzení útoku jako [vedle jeho časově širší kvalifikace jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku] zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Postup soudu prvního stupně potom akceptoval i soud odvolací, i když je třeba uvést, že v rámci svého odvolání obviněný zmíněnou námitku konkrétně neuplatnil.

Nejvyšší soud konstatuje, že popsaná skutková zjištění v návaznosti na provedené dokazování nemohou obstát, neboť zde, stran průběhu útoku, zcela absentuje obsahová vazba mezi nimi. Následně nemůže obstát, jak rovněž namítá obviněný v dovolání, ani navazující hmotněprávní závěr soudů obou stupňů o potřebné míře zavinění, tedy o naplnění subjektivní stránky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku.

Byť ani posouzení útoku podle tohoto ustanovení nelze jistě předem vyloučit, bude nutné nejprve jednoznačně vyjasnit způsob jednání obviněného, kterého se dopustil vůči poškozené dne 28. 12. 2016, a poté, s přihlédnutím zejména k počtu úderů, jejich provedení a intenzitě, resp. i k dalším okolnostem, posoudit vůli obviněného směrem především k následku útoku a jeho představy o něm. Teprve potom lze vyslovit, při zohlednění sbíhající se právní kvalifikace podle § 199 tr. zákoníku, konečné právní posouzení.

Uvedená vada, resp. její náprava, nicméně nemá přímou souvislost s dalšími námitkami obviněného předloženými v dovolání, k nimž je proto možné již nyní uvést následující.

Obviněný především namítá další pochybení v dovozených skutkových závěrech, a to v tom smyslu, že ke zraněním poškozené mohlo dojít buď při jejích pádech, zejména v opilosti, popřípadě v důsledku útoků jiných osob, neboť vztahy v rodině byly konfliktní. Soud prvního stupně se ovšem na tento nepochybně důležitý moment zaměřil v rámci dokazování, přičemž v konečném důsledku při dovozování průběhu posuzovaného děje vyšel z neměnné výpovědi poškozené, jež byla v řadě bodů potvrzována výpověďmi dalších svědkyň (L. P., H. P., E. K., M. K., E. P.), které jednak s poškozenou v průběhu posledních let pravidelně komunikovali a v některých případech slyšely útoky obviněného, resp. v omezeném rozsahu i viděly, popřípadě viděly jejich následky na těle poškozené, a které naopak nepotvrdily pády poškozené, jež by snad mohly vést k opakovaným zraněním popsaným výše (včetně např. vytržení vlasů). V souladu s takto dovozenými závěry potom bylo i vyjádření znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle něhož zjištěná zranění nasvědčují aktivnímu útoku druhé osoby, byť bylo připuštěno, že zlomeniny žeber mohly vzniknout i pádovými mechanismy. Současně ovšem nebyla zjištěna závažnější agrese jiné osoby, která by taková zranění mohla způsobit. Pokud na základě takto stručně naznačených důkazů soud prvního stupně (za následné akceptace soudem odvolacím) dovodil průběh skutkového děje v tom smyslu, jak je uveden ve výroku o vině jeho rozsudku, nelze mu zde zjevně vytknout extrémní nesoulad, tedy absenci obsahové vazby takového výroku na provedené důkazy apod. V tomto rozsahu proto předložené dovolací argumentaci nebylo možné přisvědčit, resp. nebylo vůbec možné ji pod uplatněný dovolací důvod podřadit.

Obviněný rovněž namítl pochybení v právním posouzení jednání jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, zejména s ohledem na nenaplnění znaku týrání, neboť podle znaleckých závěrů nebyla údajně v jeho vztahu s poškozenou zjištěna asymetrie, chování typické pro charakteristický cyklus domácího násilí, resp. u poškozené absentuje posttraumatická stresová porucha.

K tomu Nejvyšší soud uvádí, že trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle citovaného ustanovení se dopustí, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, páchá-li takový čin po delší dobu. Týráním se rozumí takové zlé nakládání s osobou blízkou žijící s pachatelem ve společném obydlí, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti, necitelnosti a bezohlednosti a též určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (srov. např. rozhodnutí uveřejněná pod č. 20/1984-I. a č. 20/2006 Sb. rozh. tr. nebo stanovisko uveřejněné pod č. 11/1984 Sb. rozh. tr.). Není nutné, aby u týrané osoby vznikly nějaké následky na zdraví v podobě zranění či jiné obdobné újmy. Pro týrání je charakteristické, že jeden z partnerů se trvale ocitá v roli ohrožené osoby a druhý zastává roli agresora, zatímco tam, kde sice dochází k násilí mezi partnery, ale role agresora a oběti se střídají nebo se oba partneři vzájemně napadají, je domácí násilí z podstaty věci vyloučeno. Je rovněž příznačné, že týraná osoba jednání pachatele snáší, není schopna klást mu odpor, pasivně se mu podřizuje, bezradně před ním ustupuje a v podstatě není s to na něj adekvátně reagovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 7 Tdo 417/2016, ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 7 Tdo 458/2018, a ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 6 Tdo 423/2018).

K tomu je namístě dodat, že byť závěry znalců mohou být významným podkladem pro rozhodnutí, konečný závěr o tom, zda byl určitým jednáním spáchán trestný čin či nikoli, je věcí trestních soudů. Proto i v případě, kdy např. znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neshledá ve vztahu dvou osob typické znaky projevů či následků domácího násilí, může být zjištěno spáchání trestného činu ve smyslu § 198 nebo § 199 tr. zákoníku; to samé samozřejmě platí i naopak.

Ve věci obviněného T. L. bylo konstatováno, že obviněný pravidelně napadal psychicky i fyzicky poškozenou, svoji družku. Tato agrese přitom byla zcela jednostranná a tudíž vztah asymetrický, neboť útoků se dopouštěl především obviněný vůči poškozené (fyzických útoků výlučně obviněný vůči poškozené), nikoli poškozená vůči obviněnému. Současně byla opakující se, se vzrůstající frekvencí a intenzitou, přičemž její zjevné a předvídatelné následky na straně poškozené byly jednak fyzické, mimo jiné mnohačetné zlomeniny žeber a další zranění, a současně i psychické, zakládající únikové chování, rezignaci a vyhledávání úlevy v účinku alkoholu. Takové jednání obviněného je nepochybně nutné posoudit jako zlé a výrazně hrubé, necitelné a bezohledné.

Nejvyšší soud doplňuje, že podle učiněných zjištění bylo soužití obou osob nepochybně neutěšené a ovlivněno i nadužíváním alkoholu poškozenou, což obviněný nelibě vnímal, ovšem jeho původ spočíval mimo jiné i právě v útocích obviněného, které poškozená velmi těžce nesla. Nyní u ní, i podle znalců, převažuje stav úlevy a snaha změnit životní styl, což se projevuje i abstinencí.

Jinak řečeno, poškozená byla vystavena fyzické a psychické agresi obviněného, trvající dlouhodobě, spočívající i v poměrně intenzivních útocích působících jí zranění, což vnímala velmi úkorně. Takový stav je s přihlédnutím k době jeho trvání (více než 8 let) zcela namístě kvalifikovat jako týrání ve smyslu § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, resp. celý skutkový děj jako tam uvedený delikt. V daném ohledu tedy bylo hmotněprávní posouzení učiněno správně a s námitkou obviněného, kterou je zpochybnil, se nelze ztotožnit.

Ačkoli tedy Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného z větší části nedůvodným, popřípadě podaným z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., v části týkající se průběhu jednání obviněného dne 28. 12. 2016 a jeho kvalifikace je důvodné, neboť je zatíženo extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a konečným právním posouzením.

Proto bylo nutné napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušit, a to v celém rozsahu, neboť předmětem posouzení byl jeden skutek obviněného. Dále Nejvyšší soud zrušil ve shodném rozsahu rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Okresnímu soudu v Novém Jičíně pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Věc se nyní vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně, jeho úkolem bude doplnit dokazování za účelem vyjasnění průběhu útoku obviněného dne 28. 12. 2016 vůči poškozené, zejména stran počtu, charakteru a intenzity úderů a jejich směřování, případně provedení i dalších důkazů, jejichž potřeba v průběhu řízení vyvstane (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Poté provedené důkazy řádně zhodnotí (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a učiní jasná skutková zjištění mající v obsahu provedených důkazů podklad. Zjištěný skutkový stav v souladu se zákonem právně posoudí, znovu ve věci rozhodne a své rozhodnutí řádně odůvodní (§ 125 odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě, přičemž se nepoužijí ustanovení o vazebním zasedání. V dané věci Nejvyšší soud u obviněného důvody vzetí do vazby (§ 67 tr. ř.) neshledal, obviněný ostatně nebyl ve vazbě ani v původním řízení. Proto bylo dalším výrokem rozhodnuto tak, že se obviněný T. L. nebere do vazby.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 5. 2019


JUDr. Josef Mazák
předseda senátu

v z. JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.


Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel