Rozhodnutí NS

30 Cdo 2159/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/04/2019
Spisová značka:30 Cdo 2159/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2159.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Zastoupení
Zastavení řízení
Dotčené předpisy:§ 241b odst. 2 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 2159/2019-302


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně H. P., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 140 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 54/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2015, č. j. 17 Co 219/2015-155, takto:

        I. Dovolací řízení se zastavuje.

        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, č. j. 23 C 54/2013-98, připustil změnu žaloby navrženou žalobkyní podáním ze dne 6. 10. 2014 (výrok I), zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 140 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (výrok I), ve výroku o nákladech řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že je žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč (výrok III).

Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (č. l. 161), při jehož podání nebyla zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání. V rámci dovolání žalobkyně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 2. 2016, č. j. 23 C 54/2013-228, tak, že se žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítá, což následně potvrdil i soud odvolací usnesením ze dne 18. 4. 2016, č. j. 17 Co 121/2016-235.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 3. 2019, č. j. 23 C 54/2013-287, které bylo žalobkyni řádně doručeno dne 11. 3. 2019, vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 17 Co 219/2015-155, s tím, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude řízení zastaveno.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně jako dovolatelka právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že sama má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 4. 7. 2019


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu