Rozhodnutí NS

33 Nd 457/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:33 Nd 457/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.ND.457.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podjatost
Dotčené předpisy:§ 14 odst. 1,4 o. s. ř.
§ 16 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Nd 457/2018-295


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci navrhovatelky A. H., bytem XY, za účasti Stavebního bytového družstva POKROK se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18 (identifikační číslo 000 34 398), o neplatnosti usnesení shromáždění delegátů ze dne 21. 11. 2009, o návrhu navrhovatelky na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, t a k t o:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. František Švantner, JUDr. Eva Svobodová a JUDr. Gabriela Barančíková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Cmo179/2018.


O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2018, č.j. 6 Cmo 179/2018-267, především v zájmu neprodleného odvrácení hrozících dalších škod a újem, vznesla námitku podjatosti senátu 6 Cmo složeného z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudkyň JUDr. Evy Svobodové a JUDr. Gabriely Barančíkové; navrhla, aby projednání a rozhodnutí věci bylo přiděleno jiným soudům prvního a druhého stupně.

Soudci soudního oddělení (senátu) 6 Cmo – JUDr. František Švantner, JUDr. Eva Svobodová a JUDr. Gabriela Barančíková – se shodně vyjádřili tak, že nemají vztah k projednávané věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům a že jim nejsou známy okolnosti, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1, věta první, o.s.ř.).

Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimo procesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).

V posuzovaném případě lze s ohledem na výše podaný výklad uzavřít, že z tvrzení navrhovatelky (ani z obsahu spisu) se nepodávají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že uvedení soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí označené věci (§ 16 odst. 1 o.s.ř).

Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3, věta druhá. o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. 1. 2018


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu