Rozhodnutí NS

7 Tdo 1184/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/17/2018
Spisová značka:7 Tdo 1184/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1184.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ublížení na zdraví z nedbalosti
Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
12/27/2018
III. ÚS 4279/18
prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
odmítnuto
05/03/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1184/2018-26


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 10. 2018 o dovolání obviněného K. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 10 To 403/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 6/2017 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Obviněný K. H. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 10 To 403/2017, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 1 T 6/2017. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Dovolání podal proto, že napadeným usnesením byl ponechán nedotčen výrok o vině. Vyjádřil názor, že z jeho strany se nejednalo o trestný čin. Uplatněnými námitkami vytkl nesprávnost skutkových zjištění, na kterých byl založen výrok o vině, a vadné hodnocení důkazů oběma soudy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo aby po zrušení napadeného usnesení meritorně sám rozhodl v intencích podaného dovolání.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření poukázal na to, že dovolání je založeno na skutkových námitkách, které nejsou dovolacím důvodem. Navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, když bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Podstatou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávná aplikace hmotného práva, tj. typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Jde o to, že předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny skutkových zjištění soudů, proti nimž staví svou vlastní verzi skutkového stavu, se míjejí s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou dovolacím důvodem.

Obviněný byl odsouzen pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Mělníku spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 4. 6. 2016 ve 14,05 hodin na silnici č. I/16 v katastru obce B., okr. M., ve směru od S. na M. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia registrační značky …, stál v koloně vozidel, nevěnoval se plně sledování situace v silničním provozu, nepřesvědčil se náležitě o situaci za svým vozidlem, se kterým se v úmyslu otočit se do protisměru po zapnutí ukazatele změny směru jízdy vlevo rozjel, vybočil z kolony vozidel vlevo v místě, kde je na silnici vyznačena nepřerušovaná podélná čára souvislá (V 1a) doplněná o vodorovné šikmé rovnoběžné čáry (V 13a), aby se otočil vlevo ve chvíli, kdy stojící kolonu vozidel včetně jeho vozidla v levé části jejich jízdního pruhu u středové dělící čáry zleva na motocyklu zn. Ducati registrační značky … míjela poškozená V. P., vjel jí do koridoru jízdy na tak krátkou vzdálenost, že poškozená ani přes snahu vyhnout se vlevo nedokázala zabránit střetu pravé boční části motocyklu s levou zadní částí automobilu řízeného obviněným a při následném pádu utrpěla zranění specifikovaná ve výroku.

Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval zákonné znaky přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podané dovolání obviněný založil výlučně jen na námitkách vyjadřujících jeho nesouhlas se skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku o vině a s tím, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Tyto námitky navazovaly na jeho obhajobu založenou na tvrzení, že nejprve dal znamení o změně směru jízdy, pohledem do bočního zpětného zrcátka zkontroloval situaci za sebou, a když viděl, že za ním žádné jiné vozidlo nejede, začal se otáčet, při tom zastavil, aby počkal, až projede protijedoucí vozidlo, které nakonec jeho dráhu nekřižovalo, krokem pokračoval v otáčení, přičemž po asi 5 metrech jízdy následoval náraz motocyklu do jeho vozidla, které bylo kolmo nebo mírně předkem otočené do protisměru. Obviněný se tedy snažil prosadit svou vlastní skutkovou verzi, ze které vyvozoval, že viníkem nehody byla poškozená. Námitky obviněného pro svou vyloženě skutkovou povahu jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je jimi totiž vytýkáno porušení procesního práva, tj. trestního řádu, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, zatímco dovolacím důvodem je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav zjištěný soudy. Obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Skutková zjištění Okresního soudu v Mělníku, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s důkazy. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou oporu v důkazech, jimiž byly objasněny rozhodné okolnosti vzniku a průběhu nehody. Šlo zejména o znalecký posudek z oboru dopravy, který vypracoval znalec Ing. Tomáš Rozlivka přibraný policejním orgánem v přípravném řízení. Tento znalecký posudek z technického hlediska objasnil nehodový děj se závěry, které jsou v souladu s tím, jak vypověděla poškozená ve své svědecké výpovědi. Posudek znalce Ing. Tomáše Rozlivky obstál i v konfrontaci s posudkem znalce Ing. Jana Pavlíčka, který předložil obviněný. Okolnosti týkající se jízdy poškozené na motocyklu bezprostředně před nehodou a situaci bezprostředně po střetu motocyklu poškozené s vozidlem obviněného popsal svědek J. H. způsobem, který koresponduje se svědeckou výpovědí poškozené. Provedenými důkazy byla vyvrácena verze obviněného, podle které zahájil otočení za situace, kdy za ním poškozená ještě nebyla, a podle které poškozená jela vysokou rychlostí a narazila do něho, když jeho manévr směřující k otočení již byl v pokročilém stadiu. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlily a že v tomto rámci náležitě vyložily, proč považují skutkovou verzi nehody, jak ji prezentoval obviněný, za nepravdivou. Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, nepředstavují žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení, ke kterému došlo dne 27. 12. 2017, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 19. 9. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem nedošlo k průtahům.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 10. 2018


JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu