Rozhodnutí NS

11 Tcu 48/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/30/2019
Spisová značka:11 Tcu 48/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.48.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 48/2019-29

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 30. 5. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky L. Č., nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 16 Ls 620 Js 39962/14, a to pro trestné činy loupežné krádeže v souběhu se záměrným zraněním, krádeže v souběhu s pokusem trestného činu krádeže s vniknutím do bytu a s poškozením věci, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky L. Č., nar. XY, rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 16 Ls 620 Js 39962/14, a to pro trestný čin nepovoleného držení omamných prostředků, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo a zákona o omamných látkách, a tomuto trestnému činu odpovídající část trestu v trvání 3 (tří) měsíců, se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 16 Ls 620 Js 39962/14, který nabyl právní moci dne 12. 8. 2015, byl L. Č. uznán vinným trestnými činy loupežné krádeže v souběhu se záměrným zraněním, krádeže v souběhu s pokusem trestného činu krádeže s vniknutím do bytu a s poškozením věci a nepovoleným držením omamných prostředků, podle německého trestního zákona a zákona o omamných látkách, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený L. Č. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:

1. dne 21. 10. 2014 kolem 18.50 hod. odcizil ve filiálce ATD, A. H., F., horské kolo MTB Canyon, typ Grand Canyon Elite, č. rámu XY, v hodnotě cca 1.850 euro,

2. dne 22. 10. 2014 kolem 12 hod. vnikl do obytného domu poškozeného M. H., B. W., F., tak, že rozbil sklo terasových dveří, a v úmyslu odcizit cenné předměty otevřel zásuvku mobiliáře, byl však vyrušen poškozeným, a utekl proto bez lupu, přičemž svým jednáním způsobil věcnou škodu cca 1.000 euro,

3. dne 22. 10. 2014 kolem 12.30 hod. vnikl do otevřeného rodinného domu poškozeného V. P., S., F., v úmyslu odcizit zde cenné předměty. Poté, co se v chodbě domu zmocnil klíče od osobního vozidla Audi reg. zn. XY, toto vozidlo poškozeného P. odcizil,

4. poté, co v cca 12.45 hod. tímto vozem opět projížděl kolem pozemku poškozeného, jeho soused H. W., který jej zpozoroval, mu zablokoval svým osobním vozidlem Škoda Octavia FG-WH 900 cestu. Aby si uvolnil průjezd, odsouzený záměrně narazil do jeho vozu, čímž na obou vozidlech způsobil věcnou škodu a následně ujel na kole, které odcizil činem pod bodem 1 rozsudku,

5. dne 22. 10. 2014 kolem 13.00 hod. odcizil z otevřeného podnikového vozidla na pozemku majitele G. K., F. S., F., místní část K., navigaci zn. „Blaupunkt“. Následně vnikl do otevřeného rodinného domku poškozeného G. K., kde odcizil bundu a potraviny, které si uložil do svého batohu. Když si v kuchyni připravoval jídlo, poškozený jej přistihl a snažil se ho zadržet tak, že se držel na jeho zádech, při pokusu o útěk přes přilehlou terasu, přes kterou chtěl utéci, jej však obviněný shodil, načež poškozený z terasy spadl přes zábradlí z výšky 2,5 metrů na svah a způsobil si bolestivé zranění kolene, odsouzenému se nicméně podařilo i s odcizenými předměty utéct,

6. dne 22. 10. 2014 po 13 hod. rozbil odsouzený okno prázdné budovy rodiny K., F. S., F., místní část K., v úmyslu odcizit zde cenné předměty. Protože žádný vhodný předmět nenašel, budovu ve směru F. S., F., opustil,

7. poté vnikl do otevřeného rodinného domu rodiny K., F. S., F., místní část K., odkud odcizil jeden pár sportovní obuvi a potraviny,

8. dne 22. 10. 2014, ve F. S., F., místní část K., kolem 14.50 hod., ačkoli věděl, že nemá potřebné povolení pro zacházení s omamnými látkami, měl u sebe 0,3 g metamfetaminu (pervitinu).

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený L. Č. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem.

Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona, zamítne.

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o skutky, v nichž jsou spatřovány trestné činy loupežné krádeže v souběhu se záměrným zraněním, krádeže v souběhu s pokusem trestného činu krádeže, s vniknutím do bytu a poškozením věci, podle německého trestního zákona, tak v tomto případě se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (přinejmenším jde o trestné činy krádeže podle § 205 tr. zákoníku, pokus trestného činu krádeže podle § 21 tr. zákoníku k § 205 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

S poukazem na shora uvedené však podle Nejvyššího soudu podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je u L. Č. spatřován trestný čin nepovoleného držení omamných prostředků, podle německého trestního zákona a zákona o omamných látkách, když tento skutek popsaný pod bodem 8./ rozsudku spočívá v podstatě v tom, že dne 22. 10. 2014, ve F. S., F., místní část K., kolem 14.50 hod., ačkoli věděl, že nemá potřebné povolení pro zacházení s omamnými látkami, měl u sebe 0,3 g metamfetaminu (pervitinu).

Pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku podle trestního zákona České republiky, s poukazem na závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek a přílohy k němu, se za množství „větší než malé“ ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku považuje 1,5 g drogy pervitinu o obsahu účinné psychotropní látky minimálně 0,5 g či 0,6 g soli hydrochloridu metamfetaminu. Ze skutkových zjištění cizozemského soudu nicméně vyplývá, že odsouzený „měl u sebe toliko 0,3 g pervitinu“. Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku) a za něj odpovídajícího trestu zamítl.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. Č. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena vyšší škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem jejího provedení, jakož i tím, že se dopustil více útoky více trestných činů. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl v České republice již pro majetkovou trestnou činnost v minulosti odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. Č. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu L. Č., ohledně něhož se hledí jako na odsouzení soudem České republiky činí trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 3 (tří) měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 5. 2019



JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu