Rozhodnutí NS

33 Cdo 3828/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:33 Cdo 3828/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3828.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 3828/2018-310


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Aretti CZ, s.r.o., se sídlem v Brně, Kulkova 4045/8 (identifikační číslo 277 45 180), zastoupené Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, proti žalovanému O. H., bytem v XY, zastoupenému Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o 16.033 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 127/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 28 Co 436/2017-279, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.517 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Tomáše Pelíška, advokáta.


O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 5. 6. 2017, č.j. 14 C 127/2015-224, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 16.033 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Rozsudkem ze dne 28. 3. 2018, č.j. 28 Co 436/2017-279, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 16.033 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně má právo na doplatek ceny za zpracování návrhu řešení rekonstrukce interiéru bytu, neboť dílo dokončila a žalovanému předala (§ 2604, § 2610 odst. 1 /odkaz na § 2510 je zjevnou chybou v psaní/ zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“).

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Odvolací soud po opakování dokazování zjistil, že žalobkyně nabídla žalovanému „zpracování jeho interiérů se specifikací zpracování návrhu řešení komplexní rekonstrukce interiérů bytu“ (koupelny, toalety, výměny podlah, dveří a zárubní, nábytek, zařizovací předměty, obývací pokoj s kuchyní do tvaru U bez obývacího nábytku, spotřebiče Miele, inteligentní domácnost od iNels) s tím, že „se předpokládá zpracování návrhu interiéru koupelny formou výkresů a vizualizací (1 výkresy + 1 vizualizace), dle zpracování návrhu předsíně a šatny m interiéru ložnice (1+1), obývacího pokoje s kuchyní (2+2), tedy celková nabídka komplexního designu zpracování komplexního designu interiéru formou koncepčních výkresů (6x 3.500 Kč/1ks), vytvoření fotorealistické vizualizace zpracovaného návrhu (4x 2.000Kč/1ks), sleva v rozsahu 2.500 Kč, celková cena za zpracování návrhů bez 21% DPH 26.500 Kč.“ V nabídce č. 4053 uvedla: „Cenu za zpracování návrhů vám rádi odečteme od ceny realizace.“ Žalovaný na základě faktury č. 140800056 ze 4. 8. 2014 zaplatil částku 16.033 Kč včetně 21% daně z přidané hodnoty, tj. polovinu ceny díla. Z textu nabídky – pokračuje odvolací soud – se „jasně a srozumitelně“ podává („a dalším výkladem nelze tento text měnit či doplňovat“), že od ceny realizace žalobkyně odečte cenu za zhotovení interiérových návrhů tehdy, dohodnou-li se účastníci i na provedení rekonstrukce interiérů bytu podle jí vypracovaných návrhů, které žalobkyně žalovanému předala. Účastníci však smlouvu o realizaci interiérových úprav bytu neuzavřeli; žalobkyně totiž nebyla schopna rekonstrukci provést do konce října 2014, jak vyžadoval žalovaný, který po ukončení spolupráce s žalobkyní využil k realizaci návrhů jiného dodavatele.

Žalovaný v dovolání předkládá svou verzi skutku, podle níž z provedených důkazů vyplývá, že účastníci uzavřeli i smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala realizovat interiérové návrhy, které zpracovala. Z toho po právní stránce dovozuje, že dílo nebylo dokončeno a předáno, tj. provedeno, a proto právo na doplatek ceny díla žalobkyně nemá (§ 2604, § 2610 odst. 1 o. z.). Právní posouzení věci tak žalovaný podrobuje kritice na základě jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud; důsledkem toho je, že regulérním způsobem neuplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, nemůže být dovoláním zpochybněn a Nejvyšší soud z něj vychází.

Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kterou dovolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle § 237 o.s.ř. přípustné. Takovou není otázka týkající se aplikace § 2605 odst. 1, věty první, o. z., spojená s tvrzením žalovaného, že podle zpracovaných návrhů rekonstrukce interiéru nebylo možné rekonstrukci provést, a to ani jiným dodavatelem, „neboť předané návrhy obsahovaly neproveditelné prvky.“

Jestliže žalovaný žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání, neuvedl, Nejvyšší soud je jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 22. 5. 2019


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu