Rozhodnutí NS

26 Cdo 4256/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/21/2019
Spisová značka:26 Cdo 4256/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4256.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
11/04/2019
II. ÚS 1224/19
JUDr. Ludvík David
odmítnuto
05/21/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 4256/2018-132


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Čelákovice 1471, se sídlem v Čelákovicích, Spojovací č. p. 1471, IČO 75011557, zastoupeného Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Hálkova 1229/44, proti žalovaným 1. M. Š., narozenému XY, a 2. K. L., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Janem Kubálkem, advokátem se sídlem v Praze, Opatovická 159/17, o odstranění stínící techniky, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 360/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2018, č. j. 19 Co 107/2018-102, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. et Mgr. Petry Šrámkové Harantové, advokátky se sídlem v Plzni, Hálkova 1229/44, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. 19 Co 107/2018-102, změnil rozsudek Okresního soudu Praha-východ (soud prvního stupně) ze dne 6. 10. 2017, č. j. 7 C 360/2016-62, tak, že žalovaným uložil povinnost do tří měsíců od právní moci rozsudku odstranit stínící techniku (markýzu) umístěnou v prostoru nad balkonem přístupným z tam blíže specifikované jednotky a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Dovolatelé vymezují přípustnost dovolání tak, že se odvolací soud při řešení jedné (konkrétní) právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž současně namítají, že tatáž právní otázka je v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena rozdílně a zároveň že nebyla doposud dovolacím soudem vyřešena. Takové vymezení přípustnosti dovolání se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo u téže právní otázky naplněno kritérium jiné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014 (proti tomuto usnesení podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14)].

Pro úplnost lze uvést, že odkazuje-li dovolatelka na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, přehlíží, že ani tímto způsobem nelze přípustnost dovolání založit, neboť rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích § 237 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 162/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3713/2017).

Odvolací soud navíc své rozhodnutí nezaložil jen na řešení otázky, zda zábradlí balkonu je svislou či vodorovnou konstrukcí budovy a tedy společnou částí domu [§ 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „zákon o vlastnictví bytů“)]. Jeho rozhodnutí je rovněž založeno na závěru (bez ohledu na to, zda zábradlí balkonu je či není společnou částí domu), že vybudováním markýzy (stínící techniky) došlo ke změně vzhledu domu, aniž by s tím souhlasili ostatní vlastníci jednotek (§ 13 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů). Nebyl-li tento závěr odvolacího soudu dovoláním zpochybněn a nemohl být proto podroben dovolacímu přezkumu, pak závěr, odvolacího soudu, že žalovaní jsou povinni odstranit stínící techniku (markýzu) umístěnou v prostoru nad balkonem přístupným z tam blíže specifikované jednotky, musí (již jen z tohoto důvodu) obstát.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. 1. 2019


JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu