Rozhodnutí NS

3 Tdo 1483/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/11/2018
Spisová značka:3 Tdo 1483/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1483.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 1483/2018-20


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného V. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 8. 2018, sp. zn. 31 To 274/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 134/2016, t a k t o :


I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 8. 2018, sp. zn. 31 To 274/2018.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 4 T 134/2016, byl obviněný V. K. uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě, že

v obci R., poté, co byl písemnou výzvou ze dne 11. 11. 2015, kterou prokazatelně převzal dne 13. 11. 2015, radou obce R. vyzván, aby v termínu do 30. 11. 2015 vrátil obecní majetek, konkrétně:

- zásahový oblek značky Fénix I v hodnotě 1.600 Kč a jeden pár zásahové obuvi značky Zeman v hodnotě 700 Kč, které mu byly zapůjčeny v roce 2009 jako členovi JSDH R., přičemž na základě usnesení mimořádného jednání valné hromady SDH R. ze dne 19. 12. 2011 byl ze SDH R. vyloučen,

- 6 polních skládacích stolů v celkové hodnotě 810 Kč, 22 polních skládacích židlí v celkové hodnotě 990 Kč a malý zdravotnický stan v hodnotě 1.100 Kč, které mu byly zapůjčeny obcí R. v měsíci srpnu 2014,

na výzvu nereagoval a věci si ponechal pro svoji potřebu.

Za to byl podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 67 odst. 1 trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výši osm tisíc korun českých, tj. dvacet denních sazeb po čtyři sta korunách českých. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 3. 8. 2018, sp. zn. 31 To 274/2018, jímž podle § 257 odst. 1 písm. b) trestního řádu napadený rozsudek zrušil a podle § 222 odst. 2 trestního řádu rozhodl tak, že trestní věc obviněného pro skutek spočívající v tom, že v obci R., poté, co byl písemnou výzvou ze dne 11. 11. 2015, kterou prokazatelně převzal dne 13. 11. 2015, radou obce R. vyzván, aby v termínu do 30. 11. 2015 vrátil obecní majetek, konkrétně 6 polních skládacích stolů v celkové hodnotě 810 Kč, 22 polních skládacích židlí v celkové hodnotě 990 Kč a malý zdravotnický stan v hodnotě 1.100 Kč, které mu byly zapůjčeny obcí R. v měsíci srpnu 2014, na výzvu nereagoval a věci si ponechal pro svoji potřebu, čímž měl spáchat přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, postoupil Městskému úřadu v Hrádku nad Nisou, neboť skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek.

Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným ve prospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu, neboť v napadeném usnesení chybí výrok. Nejvyšší státní zástupce se ztotožnil se závěry odvolacího soudu, podle kterých nebyly naplněny znaky pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 trestního zákoníku, i s právní úvahou o tom, že odpovědnost za přestupek spáchaný přisvojením si hasičské výstroje zanikla z důvodu promlčení. Odvolací soud však podle dovolatele nepostupoval správně, pokud ve výroku svého rozhodnutí rozhodl pouze o skutku, který spočíval v přisvojení si stolů, židlí a stanu. Skutek týkající se přisvojení si zásahového obleku a obuvi fakticky pouze pominul. Povinností odvolacího soudu bylo rozhodnout o obou v obžalobě označených skutcích, přičemž u prvního skutku bylo namístě obviněného zprostit obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Takové rozhodnutí měl odvolací soud učinit ve veřejném zasedání, neboť podle § 263 odst. 1 trestního řádu nelze zmíněné rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání. V rozhodnutí odvolacího soudu tak podle dovolatele chybí jeden z obligatorních výroků a rozhodnutí je zatíženo vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu. Tím došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, když ohledně prvního skutku nebylo pravomocně rozhodnuto a nevznikla překážka rei iudicatae.

Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 8. 2018, sp. zn. 31 To 274/2018, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby podle § 265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby ve smyslu § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněnému s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. d) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Pokud dovolatel namítal, že odvolací soud nerozhodl o jednom ze skutků označených v obžalobě, a v jeho rozhodnutí proto chybí jeden z obligatorních výroků, lze dovolací námitky považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání za relevantní.

Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§ 265i odst. 1 trestního řádu), přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterým bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podáno, a to v rozsahu a z důvodu, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.

Soud je vždy povinen rozhodnout o podané obžalobě a musí ji – pokud jde o skutek – vyčerpat v celé šíři (R 41/1972 a R 45/1973-I.). Je-li předmětem obžaloby více samostatných skutků (byť je takto obžaloba nepojímá), lze rozhodnout o každém z nich různým způsobem podle zákonem stanovených podmínek. V projednávané věci byla obžaloba podána pro pokračující trestný čin spočívající ve dvou dílčích útocích a takto o ní rozhodl nalézací soud. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně na základě odvolání obviněného dospěl k závěru, že vzhledem k absenci časové souvislosti mezi dvěma jednáními popsanými ve skutkové větě se nemůže jednat o jeden pokračující trestný čin, ale jde o dva samostatné skutky. Žádný ze samostatných skutků pak není podle odvolacího soudu trestným činem. Dále odvolací soud zjistil, že by skutky mohly být příslušným orgánem posouzeny jako přestupek. O prvním skutku by příslušný orgán již nemohl rozhodovat pro uplynutí promlčecí doby, u druhého skutku taková překážka neexistovala. Odvolací soud proto podle § 257 odst. 1 písm. b) trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl o postoupení trestní věci pouze ohledně druhého skutku podle § 222 odst. 2 trestního řádu, aniž by však učinil jakékoliv rozhodnutí o prvním z obou skutků. Tím, že odvolací soud nerozhodl o všech skutcích, pro něž byla podána obžaloba, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu, kdy v rozhodnutí jeden z výroků chybí. V případě druhého skutku totiž za popsané situace, kdy by již příslušný orgán nemohl rozhodovat o skutku po uplynutí promlčecí doby přestupku, bylo namístě rozhodnout o zproštění obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu (srov. obdobně R III/1964, s. 41 a 42, a R 68/1980).

Protože Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 8. 2018, sp. zn. 31 To 274/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu).


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 11. 12. 2018


JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu