Rozhodnutí NS

30 Cdo 3825/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/24/2018
Spisová značka:30 Cdo 3825/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3825.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Přípustnost dovolání
Odpovědnost státu za škodu
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
12/20/2018
IV.ÚS 4205/18
JUDr. Jan Filip
odmítnuto
09/08/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 3825/2017-974


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce O. H., zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 234 150 141,87 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 77/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, č. j. 29 Co 34/2017-952, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se svou žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody v celkové výši 234 150 141,87 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení v rámci nezákonného trestního stíhání vedeného proti žalobci.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 10. 2016, č. j. 10 C 77/2013-913, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 232 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 3 900 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 4. 2017, č. j. 29 Co 34/2017-952, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Otázka, „zda lze za rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, považovat i rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot v rámci trestního řízení, proti němuž není přípustný řádný opravný prostředek a které bylo nepřímo zrušeno až osvobozujícím rozsudkem“ (bod 8 dovolání), nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud dovodil, že takové rozhodnutí není nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a nezakládá tak odpovědnost státu za škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněný pod číslem 8/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitky uvedené v dovolání pod body 9 a 10 rovněž nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť se míjejí s právním posouzením věci odvolacím soudem a zjevně se týkají jiného skutku, než jaký byl předmětem řízení. Tím byla náhrada ušlého zisku z důvodu znemožnění převodu akcií do konce roku 1998, nikoli „trvalé zbavení majetku“ ve vztahu k žalobci. Ze stejného důvodu se i žalobcova snaha o skutkové odlišení jeho věci proti věci rozhodované Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 3310/2013 míjí s právním posouzením jeho nároku odvolacím soudem.

Otázka, „zda je narušení obvyklého běhu věcí ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2179/2013, které se promítlo jak do trestního řízení, tak do obchodních vztahů mimo toto trestní řízení, třeba zkoumat i ve vztahu k obvyklému běhu věcí v obchodních závazkových vztazích“ (bod 11 dovolání), nemůže přípustnost dovolání založit v situaci, kdy rozhodnutí odvolacího soudu stojí na dvou důvodech, a to na absenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk a absenci příčinné souvislosti, přičemž první z uvedených důvodů se žalobci nepodařilo zpochybnit. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ohledně námitky uvedené pod bodem 12 dovolání dovolací soud uvádí, že tato neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolací soud proto nemohl přezkoumat námitku žalobce, že bylo rozhodováno o něčem jiném, než jaký byl předmět řízení. Pokud by tomu tak skutečně bylo, šlo by o vadu řízení, k níž lze přihlédnout jen je-li dovolání přípustné.

Jelikož žalobce podal dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 10. 2018


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu