Rozhodnutí NS

11 Tdo 181/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/07/2019
Spisová značka:11 Tdo 181/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.181.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 181/2019-12530


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 3. 2019 o dovolání obviněného K. G. B., nar. XY, státního příslušníka Bulharské republiky, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 12 To 171/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 214/2014, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. G. B. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


I.
Dosavadní průběh řízení


1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 11. 2017, sp. zn. 1 T 214/2014, byl obviněný K. G. B. (vedle spoluobviněných Ž. J. Ž., Ch. A. A., D. J., R. L., Z. L., I. L., N. B., M. L., Z. L., R. L., G. L. a A. L.) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
v místnosti, kde byl metamfetamin vyráběn, uklízel a umýval použité předměty z nedovolené výroby psychotropní látky metamfetamin, v době od 20 hod. dne 13. listopadu roku 2013 do ranních hodin dne 14. listopadu roku 2013, kdy J. Ž. Ž. neoprávněně vyráběl v rodinném domě ve XY, okr. Mělník, psychotropní látku metamfetamin zv. pervitin, která je uvedená v příloze č. 5 "PSYCHOTROPNÍ LÁTKY zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.)" k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, při tomto varu bylo vyrobeno nejméně 100 gramů, k výrobě psychotropní látky metamfetamin používal přípravky jako toluen a kyselinu chlorovodíkovou, které jsou uvedeny v kategorii 3 přílohy I jako uvedené látky ve smyslu čl. 2 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 273/2004 o prekursorech drog, dále fosfor, hydroxid sodný a další přípravky a předměty jako varné sklo, tály apod., stejně jako Ch. A. A.

2. Za to byl obviněný K. G. B. odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dva) roky a podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 5 (pěti) roků.

3. Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 11. 2017, sp. zn. 1 T 214/2014, podali obvinění K. G. B., A. A. Ch. a G. L. odvolání. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 12 To 171/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného Ch. A. A. částečně zrušil, a to ve výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jakož i v celém výroku o trestu. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ohledně obviněných K. G. B. a G. L., a to pouze ve výrocích o trestech. Za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ch. A. A. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 34 (třiceti čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému rovněž trest propadnutí věcí. Při nezměněném výroku o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněný K. G. B. podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho roku), pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný G. L. za tento přečin, jakož i za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soud pro Prahu 1 ze dne 27. 6. 2015, sp. zn. 9 T 67/2015, byl podle § 283 odst. 1, § 43 odst. 2 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 6. 2015, sp. zn. 9 T 67/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

                      II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 12 To 171/2018, podal obviněný K. G. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci své dovolací argumentace namítl, že v řízení provedené důkazy neprokazují naplnění subjektivní stránky souzeného trestného činu. Soud dovodil naplnění subjektivní stránky trestného činu z odposlechů, lokalizace a stěrů z jeho rukou a stop, avšak podle názoru obviněného skutečnosti, na základě kterých byl uznán vinným, nemohou samy o sobě ani ve vzájemném kontextu prokazovat naplnění subjektivní stránky trestného činu a tedy jeho spáchání. Zdůraznil, že jestliže soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na odborná vyjádření, pak je tato odborná vyjádření třeba vyložit celá, nikoliv jen izolované části. Podle závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, ze dne 10. 12. 2013 u něj nelze prokázat výrobu metamfetaminu, nicméně lze usuzovat, že se pohyboval na místě výroby a bral do rukou předměty použité k výrobě drog. Na základě toho se obviněný domnívá, že závěr odborného vyjádření je v rozporu se závěrem soudu. Tvrdí, že byl pouze požádán o umytí nádobí a že nemohl za tak krátkou dobu (na místě se zdržoval méně než 24 hodin) vědět, že se jedná o nádobí použité k výrobě drog. Je proto přesvědčen, že rozhodujícími soudy nižších stupňů nebyl proveden žádný přímý důkaz svědčící o jeho vině a provedené nepřímé důkazy jeho vinu neprokazují.

5. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně v částech, které se týkají jeho osoby, zrušil a sám ho podle § 265m odst. 1 tr. ř. předmětné obžaloby zprostil.

6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že je třeba souhlasit s názorem soudu druhého stupně, že z provedených důkazů je zřejmé, že nemůže být pochybnosti o tom, že obviněný dobře věděl, na čem se podílí, když jakékoli jiné vysvětlení by bylo v rozporu s principy elementární logiky. Má proto za to, že meritorní rozhodnutí ve věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl.

7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

8. Ačkoliv obviněnému K. G. B. bylo prostřednictvím jeho obhájce Mgr. Ing. Martina Kopeckého zasláno vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k případné replice, dovolatel se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci ani prostřednictvím svého obhájce k němu nevyjádřil.

III.
Přípustnost dovolání

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Poté se Nejvyšší soud zabýval tím, zda dovolatelem uplatněné námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný své dovolání formálně opřel.

10. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

11. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Žádné takové pochybení však Nejvyšší soud v případě posuzované věci neshledal.

                      IV.
                  Důvodnost dovolání

12. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 To 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).

13. Námitku obviněného, že v řízení nebyla prokázána subjektivní stránka jeho jednání, je sice možno z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za námitku právně relevantní, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou. Obviněný v této souvislosti tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustil, že byl pouze požádán o umytí nádobí a že nemohl vědět, že se jedná o nádobí použité k výrobě drog. To podle něj vyplývá i z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, ze dne 10. 12. 2013, podle kterého u něj nelze prokázat výrobu metamfetaminu, nicméně lze usuzovat, že se pohyboval na místě výroby a bral do rukou předměty použité k výrobě drog.

14. Nejvyšší soud se však na základě zjištěného skutkového stavu věci zcela ztotožnil se závěrem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že v průběhu řízení bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Podle učiněných skutkových zjištění nelze pochybovat o tom, že obviněný K. G. B. byl zadržen na místě činu a že minimálně pomáhal s mytím předmětů a nádob používaných při výrobě drog. To dokládá i odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, ze dne 10. 12. 2013, podle jehož závěrů je ze stěrů z rukou a nehtů obviněného zřejmá přítomnost metamfetaminu (pervitinu) a jeho prekurzoru, dále látky P-2-P, která je jedním z vedlejších produktů při výrobě metamfetaminu za využití jodu a červeného fosforu, přičemž tyto látky byly rovněž nalezeny při domovní prohlídce na adrese XY po zadržení obviněného a spoluobviněného A. A. Ch. (srov. č. l. 2845 a násl. spisu). O vině obviněného přitom nesvědčí pouze objektivní stopy zjištěné na jeho těle, ale rovněž obsah jeho telefonických rozhovorů s obviněným J. Ž. Ž., jak podrobně specifikovaly rozhodující soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat. S ohledem na okolnosti, za jakých byl obviněný zadržen a v jakém stavu byl nalezen objekt, v němž byl z větší části již dokončen var drog, by bylo možno jen stěží připustit, že by obviněný nevěděl, na jaké činnosti se podílí. Objektivně tedy byl aktivně účasten při výrobě pervitinu, čímž naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to minimálně jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

15. S ohledem na shora zmíněné skutečnosti je Nejvyšší soud toho názoru, že závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Za zcela správný byl pak shledán i výrok o uloženém trestu.

16. Nejvyšší soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného K. G. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 3. 2019


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu