Rozhodnutí NS

6 Tdo 341/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/17/2019
Spisová značka:6 Tdo 341/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.341.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Loupež
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 341/2019-344


USNESENÍ



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 4. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. C., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 5 To 229/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 5 T 49/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. C. odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 5. 2018, sp. zn. 5 T 49/2017, byl obviněný R. C. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění dopustil tím, že „dne 5. dubna 2017 kolem 2.30 hodin v Mostě, poblíž křižovatky ulic XY, přistoupil k M. H., narozenému XY, a vytrhl mu z ruky černý mobilní telefon zn. Lenovo A2020, kdy poté, co mu M. H. sdělil, že ho podle telefonu najde policie, až věc oznámí, vytáhl obžalovaný R. C. kuchyňský nůž s vroubkovaným ostřím o délce čepele 24,5 cm, pohrozil mu, že jestli bude dělat problémy, probodne ho, zaklínil svou pravou ruku do levé ruky M. H. a takto s ním šel do bydliště M. H. v ulici XY, kdy se dožadoval i vydání mobilního telefonu zn. Alcatel, který měl M. H. v levé vnější náprsní kapse, čehož zanechal poté, co mu M. H. sdělil, že tento telefon je služební a blokovaný, a když se obžalovaný R. C. začal dožadovat, aby mu M. H. vydal další mobilní telefon a drogy, nabídl mu starší telefon, který měl mít u sebe doma, přičemž po příchodu do místa bydliště M. H. počkal před jeho vchodem, zatímco M. H. šel do svého bytu, odkud zavolal hlídku policie, kdy odcizením mobilního telefonu Lenovo A2020 včetně dvou SIM karet a 1 ks 32 GB paměťové karty způsobil M. H. škodu ve výši 780 Kč.“

2. Za uvedený zločin a sbíhající se tři přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože o délce čepele 24,5 cm. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 8. 2017, č. j. 3 T 94/2017-81, z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 10. 2017, č. j. 2 T 154/2017-80, z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 T 151/2017-104 a z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 3. 2018, č. j. 2 T 113/2017-67, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. H. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 5 To 229/2018. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody odsouzen za zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhající se tři přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, pokus přečinu krádeže podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože o délce čepele 24,5 cm. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 8. 2017, č. j. 3 T 94/2017-81, z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 10. 2017, č. j. 2 T 154/2017-80, z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 T 151/2017-104, a výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 3. 2018, č. j. 2 T 113/2017-67, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.

4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. V odůvodnění uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť jeho závěry jsou v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními. Řetězec provedených důkazů neumožňuje učinit závěr o jeho vině daným zločinem. Zdůraznil přitom, že od počátku trestního stíhání jednání kladené mu za vinu popírá. Má za to, že právní posouzení skutku není v souladu s vyjádřením v příslušné skutkové podstatě s ohledem na zjištěný stav, to znamená, že zjištěný skutkový stav věci není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty jemu přisouzeného trestného činu loupeže. V rámci dokazování nebylo prokázáno, že násilím nebo bezprostřední pohrůžkou násilí ovlivnil vůli poškozeného tak, aby se zmocnil nějakého majetkového prospěchu. Od počátku přípravného řízení vypovídal na rozdíl od poškozeného stále shodně. Nůž měl u sebe pouze na svoji obranu. Byť byl odsouzen opakovaně, vždy to bylo za majetkovou trestnou činnost, nikoli pro násilnou trestnou činnost. Jeho verzi ohledně dluhu podporuje výpověď svědka M. P. Skutečnost, že se s poškozeným znali, potvrzuje i svědkyně K. K., z čehož lze dovodit nevěrohodnost výpovědi poškozeného. Nůž poškozenému ukázal pouze proto, že se ho bál, neboť se domníval, že poškozený měl u sebe zbraň.

6. Po vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Mostě si ponechal lhůtu pro podání opravného prostředku. Uložený trest se (vzhledem k výši uloženého souhrnného trestu a jím vykonávaný dosavadní trest odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost) rozhodl z osobních důvodů přijmout, a tak, jak mu byl uložen za projednávaný trestný čin a trestné činy se sbíhající, vykonat. Proti rozhodnutí prvostupňového soudu, a to do výroku o trestu, však podal odvolání státní zástupce. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že uložený trest je nepřiměřeně mírný. Obviněný má za to, že závěr odvolacího soudu je nesprávný. V tomto směru poukazuje na odůvodnění rozhodnutí prvoinstančního soudu. Je přesvědčen, že soudy obou stupňů nejen nesprávně právně posoudily jeho jednání, ale současně s ohledem na existenci všech významných okolností, které specifikoval již v závěrečné řeči, shledává uložený trest odnětí svobody ve výměře pět let nepodmíněně nepřiměřeně přísným.

7. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2018, č. j. 5 To 229/2018-286, v celém rozsahu, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

8. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že v daném případě řádným opravným prostředkem, tedy odvoláním, napadl rozhodnutí soudu prvého stupně pouze státní zástupce, a to do výroku o trestu. Soud druhého stupně proto přezkoumával pouze výrok o trestu. Jestliže bylo podáno odvolání toliko proti výroku o trestu a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, kterému předcházelo (aniž by přitom byl povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvého stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

9. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ, že by shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným, než navrženým způsobem.

III.
    10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

    11. V posuzované věci podal odvolání pouze státní zástupce, a to do výroku o trestu. Za daného stavu byl odvolací soud povinen přezkoumat napadený rozsudek jen v nastíněném rozsahu ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., podle kterého, „nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání“.

    12. K přezkumu rozsudku v celé jeho šíři, tj. všech v něm obsažených výroků, by mohl odvolací soud přistoupit pouze podle § 254 odst. 2 tr. ř., které zakládá důvod tzv. širšího přezkumu napadeného rozsudku, neboť stanoví, že mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který odvoláním napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.

    13. Vyjádření odvolacího soudu v odstavci 9 str. 3 odůvodnění jeho rozhodnutí, že „[s]oud prvního stupně provedl v hlavním líčení úplné dokazování a postupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř. Své úvahy v tomto směru rozvedl dostatečně v odůvodnění napadeného rozsudku v intencích § 125 odst. 1 tr. ř. a krajský soud se s nimi ztotožnil. Správné skutkové závěry promítl zákonným způsobem do použité právní kvalifikace. Nepochybil, pokud skutek …kvalifikoval jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.“, svědčí o tom, že uvedený soud přezkoumal i výrok o vině. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání obviněného je z těchto důvodů (faktického přezkoumání daného výroku) třeba pokládat za přípustné i ve vztahu k výroku o vině (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 6 Tdo 1629/2018).

    14. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 5 To 229/2018, je pak přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

    15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

    16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

    17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

    18. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
    IV.

    19. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují (byť formálně tvrdí, že zjištěný skutkový stav věci není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty jemu přisouzeného trestného činu loupeže) primárně do oblasti skutkové a procesní. Dovolatel totiž soudům nižších stupňů de facto v prvé řadě vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž presentuje vlastní (odlišná) důkazní a skutková hodnocení, čímž mění skutkový základ zjištěný soudy nižších stupňů a až v návaznosti na to (sekundárně) pak dospívá k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Právě a pouze z uvedených skutkových, procesních výhrad tak vyvozuje závěr o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

    20. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.

    21. Jak již bylo výše zmíněno, Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. Ten je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).

    22. V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní rozpor (nesoulad) dán.

    23. Lze přitom konstatovat, že námitky dovolatele nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybňuje pouze způsob hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a jeho výsledek vyjádřený především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Možno ovšem shrnout, že soud prvního stupně, jemuž především přísluší provádět důkazy, následně je hodnotit a zjišťovat skutkový stav věci, si byl vědom důkazní situace a z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotil provedené důkazy (zejména výpověď obviněného, výpověď poškozeného M. H. i výpovědi svědků M. P. a K. K.) a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry (zjištěný skutek naplňuje všechny znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku).

    24. V daných souvislostech nutno zmínit, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

    25. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.

    26. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudu prvého stupně aprobovaných soudem odvolacím (v kontextu prosazování vlastního způsobu hodnocení provedených důkazů a vlastních skutkových závěrů), a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.

    27. K námitce obviněného, podle níž mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

    28. Vzhledem k uvedenému nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Ve stručnosti pak lze dodat, že mu byl v rámci souhrnného trestu uložen přípustný druh trestu vyměřený ve spodní polovině trestní sazby stanovené zákonem na trestný čin nejpřísněji trestný z těch, jimiž byl uznán vinným.

    29. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

    Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


    V Brně dne 17. 4. 2019


    JUDr. Vladimír Veselý
    předseda senátu