Rozhodnutí NS

7 Tdo 1188/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/17/2018
Spisová značka:7 Tdo 1188/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1188.2018.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Vražda
Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.
§ 265l odst. 1 tr. ř.
§ 140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 1188/2018-I-29


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 10. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 7 To 46/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 3/2018, takto:


Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 7 To 46/2018, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 5 T 3/2018.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2018, č. j. 5 T 3/2018-959, byl obviněný J. R. uznán vinným v bodě 1) zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (skutek v tomto bodě nebyl předmětem dovolání obviněného a tudíž nepodléhá přezkumu v dovolacím řízení). Za uvedené trestné činy byl obviněný podle § 140 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 54 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na dvacet pět let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Obviněný se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně dopustil zločinu uvedeného v bodě 1) v podstatě tím, že dne 30. 6. 2017 v době od 14:55 hod. do 16:06 hod. v S. po oboustranně dobrovolném pohlavním styku s poškozenou S. H., když mu tato začala vyhrožovat, že pokud se nerozejde s jinou ženou, oznámí, že jí opakovaně znásilnil, v úmyslu jí usmrtit jednak tlakem rukou, ale i následným tlakem kolenou na krk za současného zakrytí jejího obličeje polštářem ji udusil zardoušením, kdy jí při rdoušení způsobil na krku a spodní čelisti rozsáhlé nepravidelné krevní výrony, zasahující až do oblasti hrudníku a dále, aby měl jistotu, že ji usmrtil, ji kuchyňským nožem s dřevěnou rukojetí o celkové délce cca 22 cm a délce čepele cca 10,7 cm jednou bodl do oblasti levého prsu s průbodem srdce, čímž jí způsobil zranění, a to obě neslučitelná se životem a následnou smrt.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními z jejichž podnětu soud druhého stupně rozsudkem ze dne 19. 6. 2018, č. j. 7 To 46/2018-991, rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a nově obviněnému podle § 140 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 54 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil úhrnný výjimečný trest odnětí svobody na dvacet jedna let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho jednání nenaplňuje znak spáchání vraždy zvlášť surovým způsobem. Ke smrti poškozené by došlo i bez bodného zranění, nebyly nalezeny žádné známky obrany poškozené, neboť tato prakticky ihned po zahájení rdoušení ztratila vědomí. Své námitky podpořil obviněný odkazem na judikaturu zabývající se znakem zvlášť surového spáchání zločinu vraždy a zdůraznil, že jednání uvedená v daných rozhodnutích jsou v porovnání s jeho činem mnohem brutálnějšího charakteru. Zdůraznil, že svého činu lituje, tížilo ho svědomí a do České republiky se vrátil za účelem učinění doznání. Jeho jednání mělo být posouzeno jako zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, za což je připraven přijmout trest v horním rozsahu trestní sazby u této právní kvalifikace.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a ve věci rozhodl sám případně, aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že jeho dovolací námitky jsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod. Soudy nižších stupňů shledaly naplnění znaku spáchání vraždy zvlášť surovým způsobem, a to na základě použití více mechanismů útoku. Pokud obviněný za situace, kdy poškozená upadla do bezvědomí v důsledku rdoušení, přistoupil k dalšímu smrtícímu mechanismu, je třeba takové jednání kvalifikovat jako zvlášť surový způsob spáchání trestného činu. Státní zástupce se tak přiklonil k právní kvalifikaci, kterou zvolily soudy obou stupňů. Pro zvlášť surový způsob spáchání není relevantní, zda oběť byla s to trýznění pachatele vnímat (tento znak není obviněnému ani kladen za vinu) a skutečnost, že upadla ihned do bezvědomí nemůže vést k vyloučení závěru o spáchání činu zvláště surovým způsobem.

Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Stěžejní námitkou dovolání obviněného je, že nenaplnil znak spáchání zločinu vraždy „zvlášť surovým způsobem“ podle § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. Tato námitka s ohledem na výše uvedené naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po přezkoumání napadených rozhodnutí ji Nejvyšší soud shledal opodstatněnou.

Východiskem právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná v daném případě soudem prvního stupně. Z těchto skutkových zjištění vyplynulo, že obviněný poškozenou poté, co mu vyhrožovala udáním ze znásilnění, nejprve rdousil (za použití rukou, kolenou a poté polštáře) a následně přistoupil k použití kuchyňského nože, kterým jednou ranou poškozenou bodnul do hrudníku v oblasti levého prsu s průbodem srdce. Obě tato poranění byla podle závěrů znaleckého posudku schopna způsobit smrt poškozené, avšak její smrt nastala následkem udušení, a když již fakticky umírala, došlo k průbodu jejího srdce. Soud prvního stupně z tohoto skutkového děje vyvodil, že obviněný vůči poškozené použil tři různé mechanismy útoku (dva typy rdoušení a bodnutí), a tudíž svým jednáním naplnil znak „zvlášť surovým způsobem“ (viz str. 6, odst. 18 rozsudku soudu prvního stupně).

Ačkoli je podle ustálené judikatury v případě zločinu vraždy použití více mechanismů útoku vůči poškozenému skutečně označováno za jeden z obecných znaků zvlášť surového způsobu spáchání tohoto zločinu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 3 Tdo 964/2012 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 6 Tdo 185/2017), není to znak jediný či primární. Samotná kvantita použitých mechanismů útoku, zvláště pokud nejde o významně vyšší množství těchto mechanismů, musí být doprovázena i dalšími podstatnými okolnostmi spáchání, jako jsou např. výrazná brutalita útoku, razance útoku, devastace těla poškozeného, četnost útoků vůči tělesné integritě poškozeného apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1098/2016). Typicky to bude takový způsob útoku, který je spojen s ubíjením oběti a nápadnější devastací jejího těla (např. vražda provedená ukopáním nebo rozdupáním hlavy oběti anebo vražda provedená nejprve zasazením většího množství bodných ran a poté škrcením oběti, popř. vražedný útok sekyrou, při kterém byla téměř oddělena hlava oběti od těla, přičemž oběti byly zasazovány i další rány do různých částí těla apod.) (viz ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 1457).

Je tedy nutné důsledně rozlišovat vraždy, které by na základě způsobu jejich spáchání šlo označit za „prosté“, tedy takové, při jejichž spáchání pachatel nepoužil excesivního násilí či brutality vůči poškozenému, a ty vraždy, které jsou způsobem spáchání již surové a brutální. Nejvyšší soud připomíná, že každá vražda je svým způsobem surovým útokem proti lidskému životu. V ustanovení § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku je však obsažena kvalifikovaná skutková podstata, která se mimo jiné týká vražd spáchaných zvlášť surovým způsobem. Jde tedy o takové vraždy, které se způsobem spáchání již zcela vymykají a jsou výrazným vybočením z obvyklého rámce násilných útoků tohoto charakteru vůči poškozeným, což je co do surovosti vyjádřeno pojmem „zvlášť“. O případ znaku „zvlášť surového způsobu“ jde tedy tehdy, pokud čin svým provedením výraznou měrou přesahuje obvyklou míru surovosti, což je dáno především okolnostmi, které charakterizují použité násilí z hlediska vnějšího dopadu činu na poškozeného. Rozumí se jím vražedný útok s vysokou mírou brutality, která se podstatně vymyká z běžného rámce u většiny trestných činů tohoto druhu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 8 Tdo 462/2014).

Jednání obviněného, tak jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se na základě výše uvedeného svojí brutalitou ještě nevymyká běžným, tzv. prostým vraždám, a pouze na základě použití více než jednoho vražedného mechanismu jej nelze označit za zvláště surový způsob útoku na poškozenou, který by opodstatnil posouzení tohoto jednání podle kvalifikované skutkové podstaty. Nejvyšší soud se navíc ani nemůže ztotožnit s tvrzením soudů, že ze strany obviněného došlo k použití tří mechanismů útoku, když rdoušení rukou a polštářem za pomocí kolenou v tomto případě fakticky splývá a lze jej tedy označit za mechanismus jeden, který byl v jeho průběhu pouze měněn co do způsobu provedení. Obviněný tedy použil ke svému útoku proti poškozené fakticky dvou mechanismů, a to rdoušení poškozené, které již na jeho počátku způsobilo její bezvědomí (proto absentují jakékoli známky její obrany) a následně jediné bodnutí nožem do hrudníku. Tyto dva mechanismy na základě uvedeného nelze pokládat za útok provedený s extrémně vysokou mírou brutality naplňující znak provedení vraždy „zvlášť surovým způsobem“.

Pouze nad rámec uvedeného pokládá Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že v daném případě nelze ustanovení § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku aplikovat ani s ohledem na znak „zvlášť trýznivý způsob“. Poškozená byla již po počáteční fázi útoku obviněného zjevně v bezvědomí, což je podpořeno především absencí jakýchkoli známek obrany nebo odporu z její strany, jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku. Proto nemohla být vystavena takovým fyzickým či duševním útrapám, které by bylo možno označit za zvlášť trýznivé, a které by vedly k naplnění této kvalifikované skutkové podstaty zločinu vraždy.

Je namístě uzavřít, že soud prvního stupně v otázce právní kvalifikace jednání obviněného, kterou následně potvrdil i soud odvolací, pochybil. V jednání obviněného absentují znaky kvalifikované skutkové podstaty spočívající ve spáchání tohoto zločinu „zvlášť surovým způsobem“, který vyžaduje naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vraždy podle ustanovení § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku. Projednávaný skutek lze tedy hodnotit spíše jako tzv. prostou vraždu podle základní skutkové podstaty § 140 odst. 1 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud proto zrušil rozsudky soudů obou stupňů, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 10. 2018

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu