Rozhodnutí NS

24 Cdo 4205/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:24 Cdo 4205/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4205.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 4205/2018-224


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) J. R., narozeného XY, a b) M. R., narozené XY, obou společně bytem XY, zastoupených JUDr. Dagmar Strejčkovou, advokátkou se sídlem v Borkovanech 98, proti žalovaným 1) L. R., narozenému XY, a 2) L. R., narozené XY, oběma společně bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem v Brně, Martina Kříže 8, o splnění povinnosti vlastníka budovy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 131/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2017, č. j. 49 Co 363/2016-158, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Městský soud v Brně (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. května 2016, č. j. 43 C 131/2010-112, uložil žalovaným povinnost „společně a nerozdílně do třiceti dnů od právní moci rozsudku podat návrh na vklad prohlášení vlastníka budovy č. p. XY postavené na pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY v k. ú. XY, do katastru nemovitostí a vložit bezvadné prohlášení vlastníka budovy o prostorově vymezené části budovy č. p. XY, postavené na pozemku parc. č. XY(výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2017, č. j. 49 Co 363/2016-158, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že předmětnou žalobu zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali prostřednictvím své advokátky včasné dovolání žalobci (dále též „dovolatelé“).

Dovolatelé ve svém dovolání stran dovolacího důvodu pouze odkázali na § 241a odst. 1 o. s. ř. s tím, že: „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve smyslu ust. § 241a odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“

Ohledně vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalobci pouze uvedli, že: „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva (aniž by takovou právní otázku v dovolání zformulovali) a má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ (aniž by v dovolání uvedli, jaká právní otázka byla, kterým rozhodnutím dovolacího soudu a jak vyřešena, a proč by měla být podle mínění dovolatelů nyní dovolacím soudem posouzena jinak).

K tomuto dovolání nebylo podáno žádné písemné vyjádření.

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalobců neobsahuje zákonem stanovené náležitosti (řádné vymezení dovolacího důvodu a předpokladů přípustnosti dovolání).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podané dovolání je totiž pojato jako prostá právní polemika dovolatelů s právním posouzením věci odvolacím soudem, což pochopitelně nelze spojovat s řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání.

Připomíná se, že zatímco úkolem dovolacího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o právním posouzení věci, povinností dovolatele je, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska řešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva.

Přitom plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, mj. vyložilo, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedenému (absence vymezení dovolacího důvodu a předpokladů přípustnosti dovolání) Nejvyšší soud proto uzavírá, že podané dovolání žalobců trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat a jež dovolateli nebyly (jejich advokátkou) odstraněny v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3, § 243b a § 243c odst. 1 o. s. ř.); dovolání bylo proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 5. 2019

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu