Rozhodnutí NS

29 NSCR 161/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/15/2018
Senátní značka:29 NSCR 161/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.161.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Insolvence
Dotčené předpisy:§ 12 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
KSPL 52 INS XY
29 NSČR 161/2018-B-36


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka J. R., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 52 INS XY, o návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:

Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 52 INS XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.


Odůvodnění:


V insolvenční věci dlužníka J. R. je u Krajského soudu v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) vedeno pod sp. zn. KSPL 52 INS XY insolvenční řízení zahájené 10. prosince 2015 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení.

Dlužník podal insolvenční návrh u Krajského soudu v Plzni s odůvodněním, že místo jeho pobytu se nachází na území Plzeňského kraje, kde bude i nadále bydlet a pracovat (A-1). Potud dlužník doložil nájemní smlouvu ze dne 1. září 2015, podle které měl pronajat byt na adrese XY.

Podáním datovaným 7. září 2017 (B-26) navrhl dlužník, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Návrh odůvodnil změnou bydliště.

K výzvě insolvenčního soudu [provedené usnesením ze dne 1. října 2018, č. j. KSPL 52 INS XY-B-27 a přípisem ze dne 1. října 2018 (B-28)] se k návrhu na přikázání věci vyjádřili věřitel Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna (B-29) a insolvenční správce (B-30).

Věřitel Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna s přikázáním věci Krajskému soudu v Brně souhlasí.

Insolvenční správce štancl - insolvence v. o. s. s návrhem na přikázání věci nesouhlasí, namítaje, že dlužníkem uváděné důvody přikázání nejsou dostatečné pro prolomení zásady zákonného soudce. Uvádí, že změna soudu není podložená, řízení by se nejen neusnadňovalo, ale naopak procesními přesuny ztěžovalo a naplnění jeho cíle by se komplikovalo. Zdůrazňuje, že změna bydliště dlužníka v průběhu řízení nemá vliv na místní příslušnost soudu.

Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Krajskému soudu v Plzni, u nějž je vedeno insolvenční řízení dlužníka, i Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř..

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“) [které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů.

V usnesení ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 142, pak Nejvyšší soud uvedl, že v první fázi insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu.

V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné dlužníkem nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů. Ze spisu se totiž podává, že insolvenční soud již provedl v insolvenčním řízení řadu úkonů; mimo jiné vydal rozhodnutí o úpadku a povolil oddlužení, insolvenčním správcem dlužníka ustanovil štancl - insolvence v. o. s., nařídil přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů na 21. dubna 2016 (A-9), provedl přezkumné jednání dne 5. května 2016 (B-6), schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (B-13).

S přihlédnutím k tomu, v jaké fázi insolvenčního řízení se předmětná insolvenční věc nachází, pak nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jakýmkoli jiným insolvenčním soudem (než tím, který vede insolvenční řízení). Srov. obdobně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 69/2018.

Uvádí-li dlužník jako jediný důvod pro delegaci vhodnou změnu bydliště, lze potud poukázat na závěry R 3/2012, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti, k níž dochází po zahájení příslušného soudního řízení, typicky změna sídla účastníka řízení - právnické osoby, je skutečností, která sama o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Srov. dále obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 80/2018.

Uvedené závěry se nepochybně prosadí i v dané věci, kdy dlužník je fyzickou osobou.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že existence majetku dlužníka v obvodu Krajského soudu v Brně nečiní obtíže ani insolvenčnímu správci dlužníka, který má sídlo v Klatovech (a v Jihomoravském kraji nemá zřízenou pobočku). Tento úsudek plyne z obsahu spisu, zejména z insolvenčním správcem vyhotoveného soupisu majetkové podstaty (B-4).

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 11. 2018


Mgr. Milan Polášek
předseda senátu