Rozhodnutí NS

28 Nd 301/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/24/2018
Spisová značka:28 Nd 301/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.ND.301.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Nd 301/2018-57

USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně H. D., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Michaelou Marešovou Haškovcovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, proti žalovanému Moravskému peněžnímu ústavu - spořitelnímu družstvu, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Senovážné náměstí 1375/19, IČ 25307835, zastoupenému Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 107/2018, o určení neexistence zástavních práv, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 107/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.

O d ů v o d n ě n í :

V posuzované věci se žalobkyně žalobou podanou u Okresního soudu v Táboře dne 30. 4. 2018 domáhá určení neexistence zástavních práv smluvních ke specifikované bytové jednotce a ke spoluvlastnickému podílu na garáži na LV XY, pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY.

Žalovaný podáním ze dne 30. 7. 2018, doručeným soudu prvního stupně dne 31. 7. 2018, navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Ostravě, neboť žalobkyně a právní zástupce žalovaného mají bydliště, resp. sídlo v Ostravě.

Žalobkyně s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Ostravě nesouhlasí, jelikož ve věci je dána výlučná místní příslušnost Okresního soudu v Táboře, v jehož obvodu se nachází nemovitosti, kterých se řízení týká. Delegace věci na jiný soud by v tomto případě byla porušením práva na zákonného soudce zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 2672/17). Pouhá skutečnost, že právní zástupce žalovaného má sídlo v Ostravě, je nedostačujícím důvodem pro delegaci.

Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud rozhodl o návrhu na delegaci jako soud, který je nejblíže společně nadřízený příslušnému Okresnímu soudu v Táboře a Okresnímu soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že výlučná místní příslušnost soudu, který má věc projednat [podle § 88 písm. b) o. s. ř. - forum rei sitae], je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2017, sp. zn. 33 Nd 38/2017, nebo ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018).

O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť tím, že by věc byla přikázána Okresnímu soudu v Ostravě, nemůže být dosaženo hospodárnější, rychlejší ani po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci. Důvody uvedené žalovaným, že v obvodu Okresního soudu v Ostravě má jeho právní zástupce sídlo, a žalovaná bydliště, nejsou dostatečnými k průlomu do ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Nejvyšší soud České republiky proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 10. 2018

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu