Rozhodnutí NS

22 Cdo 2858/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/28/2018
Spisová značka:22 Cdo 2858/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2858.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 96 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 2858/2018-198


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. T., proti žalované V. T., zastoupené obecným zmocněncem R. O., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 218/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2018, č. j. 11 Co 31/2018-182,

takto:

Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 11. 2017, č. j. 7 C 218/2015-169, rozhodl, že částečné zpětvzetí žaloby učiněné podáním žalobce ze dne 9. 11. 2017 není účinné.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 2. 2018, č. j. 11 Co 31/2018-182, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Soudy vyšly ze zjištění, že žalobce se domáhal vypořádání společného jmění účastníků, jehož předmětem bylo dvanáct nemovitostí. Podáním ze dne 9. 11. 2017 vzal žalobce žalobu částečně zpět s tím, že šest nemovitostí z původního návrhu do společného jmění manželů nepatří. Žalovaná s tímto zpětvzetím nesouhlasila. Soudy obou stupňů s odkazem na § 96 o. s. ř. rozhodly, že zpětvzetí není účinné.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla. Namítá, že soudy nepostupovaly správně, když rozhodly o neúčinnosti částečného zpětvzetí žaloby, protože na straně žalované neexistuje vážný důvod, pro který vyslovila nesouhlas s tímto částečným zpětvzetí. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a se závěry odvolacího soudu se ztotožňuje. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, zda je v řízení o vypořádání společného jmění manželů nutný souhlas druhého manžela s částečným zpětvzetím žaloby.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 22 Cdo 233/99, přijal a odůvodnil závěr, že řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM) je řízením, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu jak postavení navrhovatele, tak i postavení odpůrce (iudicium duplex). Tato skutečnost se projevuje zejména tím, že podáním návrhu je uplatněno i právo odpůrce na vypořádání BSM soudem, a tudíž i jeho právo na soudní ochranu v této věci; uplatnění jeho práva by nadále bránila překážka litispendence. Proto je v případě návrhu na vypořádání BSM třeba „navrhovatelem“ ve smyslu § 96 o. s. ř. rozumět jak navrhovatele, tak i odpůrce. Z toho důvodu je třeba k účinnosti zpětvzetí žaloby souhlas žalovaného, a to i v případě, že ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání.

Závěry týkající se bezpodílového spoluvlastnictví manželů jsou použitelné i pro vypořádání společného jmění manželů v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř., tudíž není dovolání přípustné. Proto jej dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 8. 2018


Mgr. David Havlík
předseda senátu