Rozhodnutí NS

32 Cdo 5755/2016

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/31/2018
Spisová značka:32 Cdo 5755/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.5755.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 138 odst. 1 o. s. ř.
§ 170 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
32 Cdo 5755/2016-197


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, proti žalované L. K., zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 2097/10, o zaplacení částky 290 785 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 113 EC 147/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, č. j. 23 Co 97/2015-170, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 8. 2016, č. j. 23 Co 97/2015-194, takto:


Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, č. j. 23 Co 97/2015-170, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 8. 2016, č. j. 23 Co 97/2015-194, a usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 27. 1. 2015, č. j. 113 EC 147/2012-164, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 1. 2016, č. j. 113 EC 147/2012-183, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha - západ k dalšímu řízení.


Odůvodnění:

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 13. 2. 2013, č. j. 113 EC 147/2012-123, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 1. 2016, č. j. 113 EC 147/2012-183, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 290 785 s úrokem z prodlení tam uvedeným a uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 59 810,20 Kč. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dne 29. 3. 2013 odvolání. Protože na výzvu k zaplacení soudního poplatku za toto odvolání ve stanovené lhůtě nereagovala, soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 10. 2013, č. j. 113 EC 147/2013-136, odvolací řízení zastavil.

Usnesení o zastavení odvolacího řízení žalovaná napadla odvoláním datovaným dnem 30. 10. 2013, v němž současně požádala o přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání ze dne 29. 3. 2013. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 12. 2013, č. j. 113 EC 147/2012-147, žádost žalované o osvobození od soudních poplatků zamítl pro absenci relevantních tvrzení, jež nebyla doplněna ani na výzvu, a nebylo tak osvědčeno, že poměry žalované osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 1. 2014.

Krajský soud v Praze nato usnesením ze dne 2. 4. 2014, č. j. 23 Co 143/2014-150, usnesení soudu prvního stupně č. j. 113 EC 147/2013-136 o zastavení odvolacího řízení potvrdil.

Potvrzující usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, doručeným soudu prvního stupně dne 26. 9. 2014. Součástí tohoto podání byla žádost o osvobození od soudních poplatků, odůvodněná tíživou finanční situací, jež žalované neumožňuje uhradit soudní poplatek, který jí bude „v souvislosti s tímto řízením“ vyměřen. Žalovaná proto žádá o úplné osvobození od soudních poplatků „ve výše uvedeném řízení“. K výzvě soudu prvního stupně, aby uvedla, jak se změnily její poměry od prosince 2013 a předložila k tomu důkazy, žalovaná dopisem ze dne 23. 10. 2014 sdělila, že její majetkové poměry se od uvedené doby nezměnily, jsou zcela podprůměrné, byl jí v jejím bydlišti odpojen plyn, dosahuje nízkých příjmů a je na pokraji sociálního vyloučení. Jako důkaz navrhla svůj výslech a místní šetření v jejím bydlišti a přiložila kopii oznámení o přerušení dodávky zemního plynu k 15. 10. 2014 pro neuhrazení dlužné částky za dodávky plynu ve výši 18 533 Kč.

Usnesením ze dne 27. 1. 2015, č. j. 113 EC 147/2012-164, soud prvního stupně řízení o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků ze dne 26. 9. 2014 zastavil. Zdůraznil, že již usnesením ze dne 16. 12. 2013, č. j. 113 EC 147/2012-147, byla žádost žalované o osvobození od soudních poplatků pravomocně zamítnuta, a usoudil, že nedošlo-li od posledního rozhodnutí „o stejné žádosti“ ke změně poměrů, je podle závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „R 99/2013“), třeba řízení zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.

Krajský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně č. j. 113 EC 147/2012-164 potvrdil. Poukázal na to, že soud se při rozhodování o osvobození od soudních poplatků v prvním ani ve druhém případě nemohl pro nedostatek tvrzení a předložených listin vůbec zabývat předpoklady žalované pro osvobození od soudních poplatků, z procesního hlediska se tudíž jedná o shodnou situaci a soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže analogicky vycházel ze závěrů přijatých v R 99/2013.

Rovněž toto rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 občanského soudního řádu, argumentujíc, že odvolací soud se při řešení otázky „hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i určitá otázka dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR nebyla vyřešena či by měla být vyřešena jinak“.

Jako otázku Nejvyšším soudem dosud neřešenou dovolatelka výslovně formuluje otázku, „zda k opětovné žádosti účastníka řízení o zproštění od placení soudních poplatků za situace, kdy došlo ke zhoršení majetkové situace tohoto účastníka, má soud opětovně vyzvat tohoto účastníka k doložení svých majetkových poměrů“. V rámci vymezení dovolacího důvodu pak mimo jiné argumentuje, že posuzovanou žádost o osvobození od soudních poplatků podala v jiném řízení, totiž v řízení dovolacím, zatímco usnesením soudu prvního stupně č. j. 113 EC 147/2012-147 byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení.

Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v souladu s bodem 2 článku II, části první, zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a v souladu s bodem 2 článku II, části první, zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.

Otázka procesního práva zahrnutá v dovolací argumentaci, zda je soud v dovolacím řízení při posouzení žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků vázán předchozím rozhodnutím soudu o žádosti téhož účastníka řízení o osvobození od soudních poplatků, vydaným v řízení před soudem prvního stupně, případně v řízení odvolacím, byla v mezidobí, po vydání napadeného rozhodnutí, v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a to způsobem, od něhož se řešení, na němž rozhodnutí odvolacího soudu závisí, odchyluje. Nejvyšší soud proto shledává dovolání pro řešení této otázky přípustným podle § 237 o. s. ř.

Protože Nejvyšší soud neshledává důvod, proč by měl tuto právní otázku posoudit jinak, pojí se se závěrem o přípustnosti dovolání nutně též jeho posouzení jako důvodného (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Ustanovení § 170 odst. 2 o. s. ř. stanoví, že soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhotoveno.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011 (jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na www.nsoud.cz), formuloval závěr, podle něhož v případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. K tomuto názoru se Nejvyšší soud přihlásil též v rozhodnutí citovaném soudy nižších stupňů, tedy v R 99/2013, v němž dodal, že usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u žadatele poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti.

V usnesení ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 242/2012, uveřejněném pod číslem 88/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, však Nejvyšší soud vysvětlil, že usnesení, jímž bylo za řízení před soudem prvního stupně přiznáno účastníku řízení osvobození od soudních poplatků, platí jen do pravomocného skončení řízení; na dovolací řízení se nevztahuje. V usnesení ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1240/2015, pak Nejvyšší soud navázal závěrem, že bylo-li tedy účastníku osvobození od soudních poplatků přiznáno v řízení před soudem prvního stupně, nevztahuje se již na dovolací řízení a v takových případech se neuplatní jinak obecný zákaz odlišného hodnocení poměrů účastníka, které by nemělo oporu v jejich objektivní změně. Jinými slovy, nejde-li o zjevně nepřiměřené právní posouzení, zkoumá soud v dovolacím řízení k žádosti účastníka předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků znovu, aniž by byl předchozím rozhodnutím soudu prvního stupně, případně odvolacího soudu vázán.

Odvolací soud v souzené věci, jemuž posledně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu nemohlo být známo, podcenil důsledky skutečnosti, akcentované již v odvolání žalované, že usnesením soudu prvního stupně č. j. 113 EC 147/2012-147 byla zamítnuta žádost žalované o osvobození od soudních poplatků v odvolacím řízení, zatímco předmětná její žádost se vztahuje k osvobození od soudních poplatků v řízení dovolacím, nejde tedy z hlediska obsahu o žádost opakovanou, nýbrž o žádost jinou. Závěry R 99/2013 se tu tedy neuplatní, a to ani mutatis mutandis.

Dovolatelce lze ostatně přisvědčit též v tom, že kdyby se jednalo o žádost opakovanou, pak v situaci, v níž byla její původní žádost zamítnuta právě pro absenci tvrzení o jejích poměrech (v důsledku níž její tehdejší poměry nemohly být zjištěny), bylo třeba vyzvat dovolatelku k tvrzení a doložení jejích poměrů, nikoliv jejich změny. Nebyly tu přeci soudem zjištěné poměry, jejichž změnu by mohla dovolatelka tvrdit.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z výše uvedených důvodů správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto zrušil též toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu