Rozhodnutí NS

20 Nd 182/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:20 Nd 182/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.ND.182.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Nd 182/2019-183


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce T. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Galou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalované Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 94/2018, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 94/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále rovněž „příslušný soud“) předložil návrh žalobce ze dne 27. 11. 2018, doplněný podáním ze dne 11. 2. 2019 na přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě z důvodu vhodnosti, který odůvodňuje zejména nesprávným přidělením zákonného soudce, když žaloba měla být přidělena zákonnému soudci JUDr. Lence Vávrové a po dobu její stáže měla být dle žalobce přidělena A. G., nikoliv A. N. Žalobce tak ztratil důvěru v nadepsaný soud. Dále sděluje, že je účastníkem mnoha řízení vedených u Vrchního soudu v Praze souvisejících s insolvenčním řízením na jeho majetek vedeným u Městského soudu v Praze. Žalobce má za to, že v případě rozhodování o případném opravném prostředku proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 o žalobě Městským soudem v Praze by mohlo dojít k situaci, že mimo jiné o případných opravných prostředcích nebo námitkách podjatosti by rozhodovali soudci Vrchního soudu v Praze, kteří by byli vyloučeni. Žalobce je přesvědčen, že pro vedení řízení ve věci, kde je účastníkem, je již vyloučeno mnoho soudců Vrchního soudu v Praze včetně pravděpodobně všech soudců senátů pro insolvenční řízení zejména z důvodů dle § 14 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná mimo jiné do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru, která úzce souvisí s řízením o této žalobě. Dále žalobce přikázání věci odůvodňuje procesní ekonomií, protože Okresní soud v Jihlavě je okresním soudem geograficky nejbližším Praze, který zároveň není v obvodu Vrchního soudu v Praze. Na základě výše uvedeného navrhuje žalobce předložení věci ve smyslu ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. k rozhodnutí.

Žalovaná se k návrhu na delegaci nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. § 12 odst. 3 větu první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) neshledal.

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu citovaného ustanovení představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Současně je třeba přihlížet k tomu, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).

Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.

Důvody, pro něž žalobce navrhl delegaci věci Okresnímu soudu v Jihlavě, výše uvedeným nárokům nevyhovují. Nejistota žalobce ohledně správnosti obsazení senátu soudu prvního stupně v nalézacím řízení a ohledně vyloučení soudců v případných řízeních o opravných prostředcích nemůže být dostatečným argumentem pro přikázání věci jinému soudu. To již jen proto, že k vyřešení pochybností žalobce (účastníka řízení) vztahujících se k osobám soudců či správnosti obsazení soudu jsou určeny jiné procesní instituty, zejména § 15a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 240/2013).

Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Jihlavě nevyhověl a věc tomuto soudu z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 5. 2019


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu