Rozhodnutí NS

21 Cdo 3649/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/05/2018
Spisová značka:21 Cdo 3649/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3649.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přerušení řízení
Zástavní právo
Dotčené předpisy:§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 358 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 3649/2018-47


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Pavla Malého v právní věci zástavního věřitele M. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Radkem Machem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69, proti zástavním dlužníkům 1) M. S., narozenému dne XY, bytem v XY, a 2) T. U., narozenému dne XY, bytem v XY, o soudní prodej zástavy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 223/2016, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2018 č. j. 19 Co 211/2017-31, takto:

Usnesení krajského soudu se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. srpna 2017 č. j. 30 C 223/2016-19 se mění tak, že řízení se nepřerušuje.
Odůvodnění:

Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 23. 9. 2016 se zástavní věřitel domáhal nařízení soudního prodeje zástavy ve vlastnictví zástavních dlužníků - „spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 420 m2, jehož součástí je budova č. p. XY v obci XY, část obce XY, to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, na LV č. XY pro obec XY a katastrální území XY“ - k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za M. R., bytem v XY, „skládající se z jistiny ve výši 2 859 346 Kč, úroku ve výši 18 % ročně z částky 2 859 346 Kč od 16. 10. 2012 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 859 346 Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení, a k uspokojení nákladů rozhodčího řízení ve výši 283 050,40 Kč, vedeného rozhodcem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem pod sp. zn. 68701/15, jakož i k uspokojení nákladů tohoto řízení a nákladů, které prodejem zástavy vzniknou“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 22. 8. 2011 uzavřel s M. R., bytem v XY (dále jen „obligační dlužnice“) smlouvu o půjčce, na jejímž podkladě poskytl obligační dlužnici 2 508 000 Kč, že k zajištění této pohledávky uzavřel s obligační dlužnicí dne 22. 8. 2011 zástavní smlouvu, na základě které bylo zřízeno ve prospěch zástavního věřitele zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu na předmětné nemovitosti o velikosti ½, že obligační dlužnice ani v náhradní lhůtě svůj dluh vůči zástavnímu věřiteli neuhradila, a proto strany uzavřely dne 15. 10. 2012 dohodu o úhradě závazku, jejímž obsahem bylo výslovné potvrzení obligační dlužnice ohledně přijetí finančních prostředků a uznání závazku obligační dlužnice co do důvodu i výše, přičemž ke dni 12. 10. 2012 tento závazek činil 2 859 346 Kč, a že obligační dlužnice svůj spoluvlastnický podíl na předmětné nemovitosti převedla kupní smlouvou ze dne 13. 5. 2016 do podílového spoluvlastnictví zástavních dlužníků, každému spoluvlastnický podíl o velikosti ¼. Dodal, že rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., dne 26. 5. 2016 pod sp. zn. 68701/15 bylo obligační dlužnici uloženo, aby zástavnímu věřiteli zaplatila 2 859 346 Kč spolu se smluvními úroky ve výši 18 % ročně z částky 2 859 346 Kč ode dne 16. 10. 2012 do zaplacení, zákonnými úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 859 346 Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 476 852,21 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 476 852,21 Kč od 31. 10. 2015 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 283 050,40 Kč.

Městský soud v Brně usnesením ze dne 3. 8. 2017 č. j. 30 C 223/2016-19 rozhodl, že řízení se podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 116 C 200/2016, neboť je v něm řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci, když předmětem uvedeného řízení je zrušení rozhodčího nálezu, o který „žalobce“ opírá svůj návrh na prodej zastavené nemovitosti v tomto řízení.

K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 1. 2018 č. j. 19 Co 211/2017-31 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že pohledávka žalobce vychází z rozhodčího nálezu JUDr. Kulhánka, že byl-li by tento rozhodčí nález v řízení sp. zn. 116 C 200/2016 zrušen, neměl by žalobce pravomocnou a vykonatelnou pohledávku, a nemohl by proto ani chtít uspokojit tuto pohledávku z uvedené zástavy – „nemohl by v této věci chtít nařízení prodeje podílu na jím vymezených nemovitostech“, a že věc projednávaná u Městského soudu v Brně pod sp. n. 116 C 200/2016 má proto zásadní význam pro rozhodnutí v projednávané věci.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní věřitel dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil dopad ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu v návaznosti na ustanovení § 358 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, že v dané věci se žalobou domáhal prodeje zástavy, že k žalobě přiložil smlouvu o půjčce ze dne 22. 8. 2011, smlouvu o zřízení zástavního práva ze dne 22. 8. 2011, výpis z katastru nemovitostí a dohodu o úhradě závazku ze dne 15. 10. 2012, jejíž součástí je uznání závazku obligační dlužnicí, že tímto splnil veškeré zákonem předvídané podmínky pro nařízení prodeje zástavy ve smyslu ustanovení § 358 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, neboť doložil existenci zajištěné pohledávky, zástavního práva a uvedl, kdo je zástavním dlužníkem, a že soudy přerušily řízení s poukazem na probíhající řízení o zrušení rozhodčího nálezu i přes to, že toto řízení ani rozhodnutí v něm vydané nemůže mít žádný význam pro dané řízení o soudním prodeji zástavy. Zástavní věřitel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [zda soud může podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit řízení o soudním prodeji zástavy z toho důvodu, že probíhá řízení o zrušení rozhodčího nálezu, kterým byla pohledávka zajištěná zástavním právem přiznána zástavnímu věřiteli], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání zástavního věřitele je opodstatněné.

Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení, tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1868/2014).

Podle ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.

Soudní prodej zástavy jako právní prostředek zpeněžení zástavy, předvídaný v ustanovení § 165a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, podle něhož je třeba při realizaci zástavního práva – vzhledem k tomu, že předmětná zástavní smlouva byla uzavřena dne 22. 8. 2011 – postupovat v projednávané věci i v současné době, se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi, upravené v ustanoveních § 353a až § 358 z. ř. s., jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze (prodeje zástavy soudem), která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení § 251 a násl. o. s. ř., popřípadě podáním návrhu na nařízení exekuce (exekučního návrhu) podle ustanovení § 37 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), která smí být provedena jen prodejem zástavy; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na prodej zástavy soudem ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o. s. ř., § 52 exekučního řádu).

V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné (srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních § 200y až 200za občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo ve vztahu k právní úpravě obsažené v ustanoveních § 353a až § 358 z. ř. s. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2155/2016). K vyhovění návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy není třeba, aby měl zástavní věřitel proti zástavnímu dlužníkovi nebo proti dlužníkovi ze zajištěné pohledávky exekuční titul (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1871/2017).

To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. též právní názor vyjádřený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004 nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011).

V projednávané věci odvolací soud nepostupoval v souladu s výše uvedenými závěry, potvrdil-li usnesením ze dne 15. 1. 2018 č. j. 19 Co 211/2017-31 usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně přerušil řízení o soudním prodeji zástavy do pravomocného skončení řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 116 C 200/2016 z důvodu, že byl-li by rozhodčí nález, kterým byla zástavnímu věřiteli přiznána pohledávka zajištěná zástavní smlouvou ze dne 22. 8. 2011, v uvedeném řízení zrušen, neměl by zástavní věřitel pravomocnou a vykonatelnou pohledávku a nemohl by se proto v této věci domáhat nařízení prodeje zastaveného spoluvlastnického podílu na předmětné nemovitosti. Osvědčil-li totiž zástavní věřitel v řízení o soudním prodeji zástavy listinami nebo jinými důkazy zajištěnou pohledávku (není třeba, aby doložil i její vykonatelnost, neboť k vyhovění návrhu zástavního věřitele na nařízení soudního prodeje zástavy se – jak plyne z výše uvedeného - nevyžaduje, aby měl zástavní věřitel proti zástavnímu dlužníkovi nebo proti dlužníkovi ze zajištěné pohledávky exekuční titul), zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, byly splněny všechny podmínky pro nařízení prodeje zástavy. Protože další skutečnosti, a tedy ani okolnost, zda bude případně zrušen rozhodčí nález, kterým byla zajištěná pohledávka přiznána zástavnímu věřiteli, nejsou pro řízení o soudním prodeji zástavy významné, nemohly být splněny podmínky pro jeho přerušení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu změnil tak, že řízení se nepřerušuje [§ 243d písm. b) o. s. ř.].

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 5. 12. 2018


JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu