Rozhodnutí NS

11 Tcu 54/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/24/2018
Spisová značka:11 Tcu 54/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.54.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 54/2018-7
USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2018 k podnětu Krajského soudu v Praze na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 11 Tcu 80/2000, v trestní věci F. M., t a k t o :


Podle analogie § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 11 Tcu 80/2000, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodnuto, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. M., rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 1 Ks 122 Js 4237/95, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 1998 sp. zn. 1 StR 497/98, zrušuje.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Zemského soudu Mnichov I, Spolková republika Německo, ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 1 Ks 122 Js 4237/95, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 1998 sp. zn. 1 StR 497/98, byl F. M. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy ve spolupachatelství podle § 211, § 22, § 23, § 25 odst. 2 německého trestního zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí.

Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení F. M. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále též jen „zákon“) usnesením ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 11 Tcu 80/2000, tak, že se údaje o tomto odsouzení F. M. výše uvedeným rozsudkem zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.

Dne 19. 9. 2018 ve věci sp. zn. 8 T 18/2008, podal Krajský soud v Praze Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 10. 2000 (pozn.: správně 30. 10. 2000), sp. zn. 11 Tcu 80/2000, a to s odkazem na pravomocně skončené řízení o uznání cizozemského rozhodnutí ve výše označené věci odsouzeného F. M. Z toho lze dovodit, že jde o podnět ve smyslu § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo již rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž dříve rozhodl o zaznamenání údajů o odsouzení F. M. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů.

Podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zákona platilo, že Nejvyšší soud mohl na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týkalo činu, který byl trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence byl odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 1 zákona platilo, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.

Podle § 4 odst. 4 zákona (v platném znění) platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle § 4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dříve podle ustanovení § 449 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 5 zákona).

Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, sp. zn. 8 T 18/2008, bylo rozhodnuto, že:
I. podle § 451 odst. 1 tr. ř. se uznává na území České republiky pravomocný rozsudek Zemského soudu Mnichov I ze dne 2. 4. 1998 sp. zn. 1 Ks 122 Js 4237/95, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora ze dne 6. 10. 1998 sp. zn. 1 StR 497/98, Spolková republika Německo, kterým byl F. M. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy ve spolupachatelství podle § 211, § 22, § 23, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, přičemž podle právního řádu České republiky by tento čin byl kvalifikován jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zák. ve znění účinném do 31. 8. 1995.
II. Podle § 451 odst. 1 tr. ř. se trest odnětí svobody na doživotí uložený citovaným cizozemským rozhodnutím podle zásad českého trestního zákona a trestní sazby § 219 odst. 2 tr. zák. přizpůsobuje na trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) let nepodmíněně, přičemž v jeho výkonu bude odsouzený F. M. pokračovat v České republice.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 8 To 120/2008 tak, že:
I. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku ad II., kterým bylo rozhodnuto, že se podle § 451 odst. 1 tr. ř. trest odnětí svobody na doživotí podle zásady českého trestního zákona a trestní sazby § 219 odst. 2 tr. zák., přizpůsobuje na trest odnětí svobody v trvání 15 let nepodmíněně.
II. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 451 odst. 3 tr. ř. se bude ve výkonu trestu uloženého F. M. na doživotí, rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 1 Ks 122 Js 4237/95, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 1 StR 497/98, Spolková republika Německo, pokračovat bez jeho přeměny.

Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, byl tedy výše uvedený rozsudek Zemského soudu Mnichov I ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 1 Ks 122 Js 4237/95, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora ze dne 6. 10. 1998 sp. zn. 1 StR 497/98, Spolková republika Německo, uznán na území České republiky s účinky stanovenými v dříve platném § 453 tr. ř.

I když se současná úprava ustanovení § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. § 4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie § 4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tcu 137/2012, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Tcu 99/2013 a ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 11 Tcu 33/2016). Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 20. 9. 2018 přitom vyplývá, že u odsouzeného F. M., je pod body 7) a 8) vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 11 Tcu 80/2000, ohledně zaznamenání údajů o předmětném cizozemském odsouzení F. M. do evidence Rejstříku trestů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 24. 10. 2018

JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu