Rozhodnutí NS

26 Cdo 941/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/06/2020
Spisová značka:26 Cdo 941/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.941.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Nájem bytu
Výpověď z nájmu bytu
Dotčené předpisy:§ 2291 odst. 1 o. z.
§ 2291 odst. 3 o. z.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 941/2020-177


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně K. B., bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Praha 5, Nádražní 58/110, proti žalovanému městu Příbram, se sídlem Příbram, Tyršova 108, zastoupenému Mgr. Monikou Drábkovou, advokátkou se sídlem Příbram, Poštovní 4, o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 87/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. září 2019, č. j. 26 Co 125/2019-142, takto:




I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.662,- Kč k rukám Mgr. Martina Kaina, advokáta se sídlem Praha 5, Nádražní 58/110, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.



                  O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. března 2019, č. j. 16 C 87/2018-109, výrokem I. vyhověl žalobě a určil, že je neoprávněná výpověď žalovaného ze dne 19. února 2018 z nájmu žalobkyně k tam specifikovanému bytu (dále jen „Výpověď“ a „byt“), zamítl vzájemný návrh žalovaného na vyklizení bytu (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit tam stanovený soudní poplatek (výrok III.), rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výrok IV.) a přiznal odměnu ustanovenému zástupci žalobkyně (výrok V.).

K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. září 2019, č. j. 26 Co 125/2019-142, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výrok V. se vypouští; jinak ho v napadených výrocích I. až IV. potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a státu.

Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že Výpověď je neoprávněná ve smyslu § 2290 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“), neboť nebyla naplněna hmotněprávní podmínka výpovědi z nájmu bytu bez výpovědní doby (§ 2291 o. z.) v podobě předchozí výzvy pronajímatele (žalovaného) podle § 2291 odst. 3 o. z. k odstranění závadného jednání nájemkyně (žalobkyně), které mělo spočívat v neplacení nájemného a nákladů na služby za dobu alespoň tří měsíců (§ 2291 odst. 2 o. z.); konkrétně měla mít žalobkyně dluh na nájemném (v širším smyslu) z bytu za období od listopadu 2017 do ledna 2018 (dále jen „rozhodné období“) v částce 11.386,- Kč (s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení).

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně písemně vyjádřila prostřednictvím svého advokáta, není přípustné podle § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Již v rozsudku ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněném pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod č. 109/2018 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud dovodil, že pronajímatel může vypovědět nájem bytu výpovědí bez výpovědní doby pro zvlášť závažné porušení povinností podle § 2291 o. z. jen tehdy, vyzval-li předtím nájemce k odstranění závadného chování (protiprávního stavu) a ten přes výzvu od svého jednání neupustil. Výzva je hmotněprávní podmínkou k podání výpovědi podle § 2291 o. z., nemusí být písemná, musí však obsahovat specifikaci (popis) závadného chování (protiprávního stavu), a k nápravě musí pronajímatel nájemci stanovit přiměřenou dobu. Napraví-li nájemce své chování (protiprávní stav) v poskytnuté (přiměřené) době, výpovědní důvod pomine. V rozsudku ze dne 18. prosince 2018, sp. zn. 26 Cdo 4713/2017, Nejvyšší soud dále rovněž vyložil, že z obsahu výzvy musí být zřejmé, že jde o výzvu ve smyslu § 2291 odst. 3 o. z. před tím, než bude nájemci dána výpověď z nájmu bytu, a že dotčená výzva by měla mít obsahovou (totožnost vytýkaného jednání a skutkové vymezení výpovědního důvodu) i časovou souvislost s následnou výpovědí. Uvedené právní názory dovolací soud sdílí – i přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – i v poměrech souzené věci.

Odvolací soud se od citované judikatury neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe), jestliže na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že nebyla naplněna hmotněprávní podmínka k vypovězení nájmu bytu podle § 2291 o. z. v podobě předchozí výzvy pronajímatele ve smyslu § 2291 odst. 3 o. z. Za takovou výzvu především nelze pokládat dovolatelovu upomínku k úhradě dluhu z 19. února 2018 (upomínka č. 3), neboť tato upomínka byla vyhotovena ve stejný den jako Výpověď a ve stejný den byla také doručena žalobkyni (nešlo zde tedy o „předchozí“ výzvu, jak požaduje ustanovení § 2291 odst. 3 o. z., natož o výzvu, jež by umožnila žalobkyni v přiměřené lhůtě před doručením Výpovědi napravit své závadné chování /protiprávní stav/). Řádnou výzvou podle § 2291 odst. 3 o. z. však nemohou být ani dovolatelovy předchozí dvě upomínky, jimiž vyzýval žalobkyni k úhradě dlužného nájemného z bytu. Je tomu tak už proto, že v případě dotčených upomínek nebyl splněn předpoklad totožnosti jednání vytčeného výzvou a skutkového vymezení výpovědního důvodu ve Výpovědi. Upomínkou z 11. prosince 2017 (upomínka č. 1) byla totiž žalobkyně vyzvána k zaplacení částky 3.933,- Kč, kterážto částka představovala (s přihlédnutím k rozpisu dlužné částky, který tvořil přílohu předmětné upomínky) dluh na nájemném (v širším smyslu) ve výši 3762,- Kč za jeden měsíc (listopad 2017) a „penále“ (úrok z prodlení) ve výši 171,- Kč (okolnost, že nájemce neuhradil úrok z prodlení, však není právně významná pro úvahu o naplněnosti výpovědního důvodu spočívajícího v neplacení nájemného – srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu z 27. listopadu 2012, sp. zn. 26 Cdo 1778/2012, uveřejněný pod č. 61/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Upomínkou z 10. ledna 2018 (upomínka č. 2) pak byla žalobkyně vyzvána k zaplacení částky 7.728,- Kč, kterážto částka představovala (opět s přihlédnutím k rozpisu dlužné částky, který tvořil přílohu příslušné upomínky) dluh na nájemném (v širším smyslu) ve výši 7.524,- Kč za dva měsíce (listopad a prosinec 2017) a „penále“ (úrok z prodlení) ve výši 204,- Kč. Byť tedy v této upomínce bylo uvedeno, že požadovaná částka je dluhem za užívání bytu v období „od 11/2017 do 01/2018“, nájemné za leden 2018 do ní ve skutečnosti zahrnuto nebylo, což ostatně plně koresponduje i s tím, že žalobkyně by se ocitla v prodlení s placením nájemného za uvedený měsíc teprve dne 1. února 2018 (jak bylo patrné i z přiloženého rozpisu dlužné částky), tj. až poté, co byla předmětná upomínka vyhotovena a co si jí žalobkyně převzala (tedy po 10. lednu 2018). Z řečeného tudíž jednoznačně vyplývá, že ani jednou z výše uvedených upomínek nebylo žalobkyni předem (před doručením Výpovědi) vytknuto závadné jednání (protiprávní stav), pro něž jí dovolatel vypověděl nájem bytu bez výpovědní doby, a sice prodlení s placením nájemného (v širším smyslu) z bytu za (celé) rozhodné období (tj. alespoň za tři měsíce) v částce 11.386,- Kč (závěr, že výpověď daná nájemci pro neplacení nájemného je sankcí za prodlení, se podává např. z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 13. prosince 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016, uveřejněného pod č. 47/2019 časopisu Soudní judikatura).

Vycházeje z předestřených závěrů dovolací soud neshledal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustným podle § 237 o. s. ř., a proto je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 6. 5. 2020


JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu