Rozhodnutí NS

33 Cdo 3835/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/26/2018
Spisová značka:33 Cdo 3835/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.3835.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Předkupní právo
Neplatnost právního úkonu
Dotčené předpisy:§ 34 obč. zák.
§ 40 odst. 3 věty první obč. zák.
§ 140 obč. zák.
§ 605 obč. zák.
§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 3835/2017-316


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Š. H., zastoupené Mgr. Martinem Jebavým, advokátem se sídlem v Praze 6, Evropská 1974/60, proti žalovaným 1) nezletilému a 2) nezletilé, zastoupeným Městskou částí Praha 10 jako kolizním opatrovníkem, a 3) M. S., zastoupené Mgr. Radkou Seidlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1171/102, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 323/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017, č. j. 70 Co 116/2017-281, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017, č. j. 70 Co 116/2017-281, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 31. ledna 2017, č. j. 11 C 323/2013-251, určil, že je neplatná kupní smlouva uzavřená dne 11. 10. 2012 mezi M. Š., jakožto prodávající a M. S., jakožto kupující, jejímž předmětem je „koupě id. ½ veškerých nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro P., Katastrální pracoviště P., nacházejících se v okrese P., obec P., kat. území Z., tedy id. ½
      - parcely o výměře 212 m2 zastavěná plocha a nádvoří,

      - parcely o výměře 214 m2 zahrada, způsob ochrany zemědělský půdní fond,

      - parcely o výměře 23 m2 ostatní plocha, jiná plocha,

      - budovy části obce Z., rod. dům na parcele“,

dále rozhodl, že žalobkyni se vrací částka 10.000 Kč po právní moci rozsudku prostřednictvím účtárny soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. dubna 2017, č. j. 70 Co 116/2017-281, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 Sb. (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť je přesvědčena, že závěr, na němž je založeno napadené rozhodnutí, že výzva k uplatnění předkupního práva je právně relevantní i tehdy, neobsahuje-li vlastnoruční podpis osoby povinné nabídnout svůj podíl na nemovitosti osobě z předkupního práva oprávněné, nekoresponduje s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně např. s rozhodnutími sp. zn. 21 Cdo 1723/2007, sp. zn. 21 Cdo 1033/2012, nebo sp. zn. 23 Cdo 1387/98. Prosazuje, že není-li výzva osobou povinnou vlastnoručně podepsána, postrádá podstatné náležitosti projevu vůle, a je tudíž absolutně neplatným právním úkonem. Nadto odvolacímu soudu vytýká, že vyhodnotil důkazy provedené soudem prvního stupně rozdílně, resp. učinil z nich odlišná skutková zjištění, aniž je sám opakoval. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu, že nabídka k předkupnímu právu adresovaná osobě z předkupního práva oprávněné nemusí být osobou z předkupního práva povinnou vlastnoručně podepsána, neboť pro tento úkon není nutná písemná forma.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalovaných nezletilých dětí, M. Š., uzavřela s žalovanou M. S. dne 11. 10. 2012 kupní smlouvu, podle které jí prodala ideální polovinu nemovitostí v katastrálním území Z., zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro P., Katastrální pracoviště P., za sjednanou kupní cenu 350.000 Kč. Návrh na vklad do katastru nemovitostí byl podán dne 10. 7. 2013. Dne 14. 6. 2012 zaslala M. Š. žalobkyni a P. H. (který však již v té době nežil) výzvu k případnému uplatnění předkupního práva k uvedeným nemovitostem; podpis na této listině byl technicky přenesen, nejde o vlastnoruční podpis M. Š. Zatímco soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni se podařilo prokázat, že M. Š. nevyzvala žalobkyni k uplatnění předkupního práva podle § 140 obč. zák., a kupní smlouvy uzavřenou mezi M. Š. a žalovanou M. S. proto shledal neplatnou, odvolací soud vzal za prokázané, že žalobkyni byla výzva k uplatnění předkupního práva doručena; uzavřel přitom, že tato výzva neztrácí právní relevanci v případě, že by na ní nebyl vlastnoruční podpis M. Š., podstatné je pouze to, že žalobkyni byla doručena a ta na ni nereagovala.

Podle § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

Podle § 40 odst. 3, věty první před středníkem, obč. zák. je písemný právní úkon platný, je-li podepsán jednající osobou.

Podle § 140 obč. zák., převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.

Podle § 605 obč. zák., není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná.

Poslední věta § 605 obč. zák. jasně stanoví, jak se vykoná tzv. nabídka k výkupu, učiněná zavázanou osobou. Nabídka je jednostranný právní úkon adresovaný oprávněnému a kromě obecných náležitostí vyžadovaných zákonem pro právní úkony (§ 37 obč. zák.) a pro návrhy na uzavření smlouvy (§ 43a obč. zák. - zejména závaznost nabídky) musí obsahovat oznámení všech podmínek, za kterých zavázaný nabízí svou věc ke koupi, tj. vedle podstatných náležitostí kupní smlouvy, jako je předmět koupě a cena věci, i další podmínky či požadavky, za nichž má dojít k prodeji, a musí být dodržena písemná forma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002, sešit 10, pod. č. 72/2002).

Nejvyšší soud již v rozhodnutích ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 368/99, nebo ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 43/2001, které bylo uveřejněno pod C 2035 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, ročník 2004, dovodil, že „písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí – písemnosti (spočívající v tom, že obsah právního úkonu je zachycen v textu listiny) a podpisu jednající osoby“. Na rozdíl od textu písemností musí být podpis zásadně vlastnoruční, tím je zaručena určitá jedinečnost. Písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby (k tomu rovněž Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 363).

Dovoláním zpochybněný právní závěr učinil odvolací soud na základě svého zjištění, že výzva k uplatnění předkupního práva byla žalobkyni doručena a ta na ni nereagovala. V rozporu s judikaturou dovolacího soudu však uzavřel, že „výzva k uplatnění předkupního práva neztrácí právní relevanci v případě, že by na ní vlastnoruční podpis M. Š. nebyl“. Uvedený právní závěr odvolacího soudu tedy neobstojí a je nutné se dále zabývat autenticitou podpisu na předmětné výzvě, tedy zjišťovat, zda M. Š. výzvu vlastnoručně podepsala.

Protože odvolací soud z těchto závěrů nevycházel, byl dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. žalobkyní uplatněn právem a Nejvyššímu soudu nezbylo než napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1a 2 o. s. ř.). Dalšími dovolacími námitkami se dovolací soud pro nadbytečnost již nezabýval.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 9. 2018


JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu