Rozhodnutí NS

23 Cdo 395/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:23 Cdo 395/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.395.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 395/2019-301


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně BOKI Industries a.s., se sídlem Praha 1 - Malá Strana, Mostecká 47/16, PSČ 11800, IČO 25767101, proti žalované BAK stavební společnost, a.s., se sídlem Žitenická 871/1, Prosek, 190 00 Praha 9, IČO 28402758, zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dražkovice 181, 533 33 Pardubice, o zaplacení 716 718 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 130 C 25/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 10. 2018, č. j. 47 Co 126/2018-283, t a k t o:

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2018, č. j. 47 Co 126/2018-28, výrokem I. potvrdil napadené výroky I, III, IV a V rozsudku Okresního soudu v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 2. 2018, č. j. 130 C 25/2015-258, ve znění opravného usnesení a doplnění rozsudku ze dne 11. 4. 2018, č. j. 130 C 25/2015-263, jímž bylo výrokem I. žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 194 353 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 30. 11. 2014 do zaplacení a částku 173 812 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 12. 1. 2015 do zaplacení, výrokem II. zamítnuta žaloba co do částky 320 072 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 30. 11. 2014 do zaplacení, výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výroky IV a V rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit České republice náklady řízení ve výši 5 991,10 Kč a žalované ve výši 991,10 Kč; výrokem II. rozhodl odvolací soud o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 26 281 Kč.

Odvolací soud potvrdil, jako věcně správné, rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 194 353 Kč představující nedoplatek faktury splatné dne 29. 11. 2014 a částku 173 812 Kč, jakožto nedoplatek faktury splatné dne 11. 1. 2015, u obou včetně úroků z prodlení. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, když při posouzení typu zboží, které žalovaná objednala, vyšel z písemného textu objednávky ze dne 4. 9. 2014, v níž byl předmět koupě označen jako „dodávka otopných těles včetně příslušenství objektu Zlatice dle předané PD (myšleno projektové dokumentace) a dle přílohy této objednávky“. V projektové dokumentaci stavby byla označena otopná tělesa značky KORADO. Přílohou objednávky byla nabídka žalobkyně, obsahující mimo jiné označení otopných těles písmeny a číslicemi, ale značka otopných těles, resp. výrobce otopných těles označen nebyl. Odvolací soud konstatoval, že žalovaná sice doložila, že tak jak byla otopná tělesa označena čísly a písmeny, že tak otopná tělesa výrobce KORADO neoznačuje, ale na druhou stranu žalobkyně prokázala, že pod uvedeným označením nejsou prodávána ani otopná tělesa PURMO, která byla předmětem dodávky na základě jiné (předešlé) objednávky na vybavení vzorového bytu bytového domu Zlatice. Odvolací soud uzavřel, že výklad, že otopná tělesa měla být shodná s tělesem dodaným do vzorového bytu, z textu objednávky nevyplýval a nemohl být ani dovozen pro rozpor tvrzené vůle žalované s jejím písemným projevem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky - dále jen „Nejvyšší soud“, sp. zn. 26 Odo 928/2005). Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že byla dodána otopná tělesa v souladu s kupní smlouvou, která je povinna žalovaná zaplatit. Zároveň učinil závěr, že žalované nevzniklo právo na náhradu škody v souvislosti s dodáním jiného zboží, představující náklady na demontáž a montáž nových otopných těles včetně jejich ceny. Odvolací soud připustil, že žalovaná mohla chápat dodávku otopného tělesa do vzorového bytu jako vzorek zboží v obecném smyslu, ale zároveň dodal, že s ohledem na ustanovení § 2096 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), by muselo být ujednáno, že otopná tělesa budou dodána do bytového domu Zlatice podle vzorku (podle vzorového bytu), což však žalovaná neprokázala. Dále uvedl, že i kdyby byl vzorek smluven, došlo by k rozporu mezi smluveným vzorkem a kupní smlouvou ze dne 4. 9. 2014, přičemž podle uvedeného ustanovení by i v takovém případě měla přednost smlouva.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, zda lze výkladem projevu vůle za použití ustanovení § 556 o. z. přihlédnout při stanovení předmětu plnění k předvedenému vzorku, přestože na plnění dle vzorku není výslovně ve smlouvě odkázáno. Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 928/2005 považuje za nepřiléhající na řešení dané věci, jestliže byl v tomto rozhodnutí aplikován výklad podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2012. Dovolatelka je přesvědčena, že pokud by odvolací soud správně aplikoval § 556 o. z., musel by dospět k závěru, že plnění mělo být provedeno v souladu se vzorovým bytem. Dovolatelka nemohla rozumně předpokládat, že objednávka otopných těles do vzorového bytu a objednávka otopných těles do dalších bytů jsou dvě na sobě zcela nezávislé a nesouvisející objednávky. Zároveň se domnívá, že nemohl v daném případě ani vyvstat rozpor mezi vzorkem a mezi smlouvou, jak podle jejího názoru nesprávně uvedl odvolací soud, když cenová nabídka, jež tvořila přílohu předmětné objednávky, nikterak nespecifikovala, zda mají být dodány otopná tělesa PURMO či KORADO. Dovolatelka má tedy za to, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, když nesprávným způsobem aplikoval § 556 a § 2096 o. z. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení, případně aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle § 10a o. s. ř., po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelkou předestřená právní otázka, kterou dovolatelka považuje za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou, vychází ze zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. z jiných skutkových zjištění, než k jakým dospěl při řešení věci odvolací soud. Odvolací soud v posuzované věci učinil skutkový závěr, že žalobkyně dodala žalované otopná tělesa podle písemné kupní smlouvy ze dne 4. 9. 2014. Dovolatelkou položená otázka je založena na dovolatelkou neprokázaných tvrzeních, že dodávka otopných těles měla být provedena tak, aby svým provedením odpovídala vzorovému bytu. K takovému závěru na základě skutkových zjištění však odvolací soud nedospěl. Nejvyšší soud přitom již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, že dovolací soud je vázán skutkovým závěrem odvolacího soudu. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. tedy nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatelky či na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014, a též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017 či ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3244/2018 - obou veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz). Skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na výklad právního jednání účastníků, než jaký učinil odvolací soud, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014 nebo ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 130/2016 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 3. 2019


JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu